Brzy se uvidíme

11. července 2016 v 8:00 | Taehee

Brzy se uvidíme


Upozorňuji, že tento příběh je depresivní a se špatným koncem!
Pár: Jonghyun & Onew-Jinki (JongKi - JongEw)


Pomalu zapadajcí slunce doprovázely červánky. Soul se ocitl v nádherném růžovém večeru. Skoro všichni si tento krásný večer hodlali užít. Jen dva mladí muži si ho užít nemohli. Ten starší, hnědovlásek, právě ležel na nemocničním lůžku a při životě ho držely jen hadičky a přístroje. Moc dobře si věděl proč takto leží. Jeho srdce pomalu přicházelo o sílu a už tu nebyla skoro žádná šance, že se uzdraví. Po tváři mu stekla slza. Pomyslel na jen o něco málo mladšího blonďáčka, do kterého se zamiloval. Jeho dlouholetý kamarád ale o jeho citech neměl ani tušení. Onew si moc dobře uvědomoval, že brzy zemře. Už v době, kdy se s Jonghyunem seznámil, veděl, že mu zbývá posledních pár let život. Během těch několika let se do blonďáčka zamiloval, ale city mu nikdy nevyznal. Už takhle se jeho kamarád bude trápit jeho odchodem, nechtěl, aby se trápil ještě víc. Polekaně sebou cukl, když se dveře rozletěly.

"Pane, tam nemůžete, už je po návštěvních hodinách." Zdravotní sestra ale neměla šanci Jonghyuna udržet. "To mě nezajímá! Musím za ním!" Blonďáček měl slzy v očích a doslova v momentě byl u Onewa a chytal ho za ruku. Hnědovlásek pohlédl na sestru. Ta přikývla a odešla. Moc dobře si uvědomovala, že tomuhle mladíkovi už moc času nezbývá. "Ty neumřeš… Nesmíš… Onew…" Hyunův hlas se zlomil a z očí mu začaly téct slzy. Onew vztáhl ruku a otřel mladšímu chlapci slzy z tváře. Brzy se tam ale objevily nové. "Onew… Nemůžeš umřít. Miluju tě!" Hnědovlásek rychle zamrkal a do očí se mu nahrnuly slzy. Chytil blonďáčka za bradu a přitáhl ho k sobě. Jejich rty se na malý moment spojily. Jong se po chvíli odtáhl a na tváři se mu objevil malý úsměv. Slzy mu ale téct nepřestaly. "Taky tě miluju, Hyunnie." Po těchto slovech se již ozvalo jen dlouhé pípání přístroje. Onewovo srdce již navždy vypovědělo svou službu. V tu chvíli Jonghyun naposledy políbil staršího chlapce na jeho rty, které byly ještě stále horké. Do pokoje vešla sestra. "Je mi to líto." Řekla a šla zapsat údaje z přístroje. Blonďáček bezeslova odešel z nemocnice pryč.

Ten, koho miloval, je pryč, navždy. Proklínal sám sebe a svou zbabělost. Měl mu říct mnohem dřív, že ho miluje! A ne čekat na den, kdy umře! Rozběhl se se slzami v očích. Nevěděl kam běží, chtěl prostě utéct co nejdál. Nevnímal lidi do který vrážel, auta, která ho málem přejela, když přebíhal silnici. Konečně se zastavil před jednou večerkou. Okamžitě do ní vešel. Koupil si flašku vodky a rum. Chtěl zapomenout a doufal, že takhle se mu to povede. Nešel domů, zamířil do parku, kde si sedl na jednu lavičku. První otevřel rum a začal ho do sebe lejt. Flaška byla celkem malá a tak ji měl brzo v sobě celou. Zkusil vstát, ale okamžitě se zase svalil na lavičku. Pořád byl ale natolik střízlivý, aby měl před sebou tvář Onewa. Měl ho před sebou přesně tak, jak vypadal, když naposledy vydechl. Z očí mu začaly téct slzy a rychle otevřel velkou flašku vodky. Pokaždé, když mu před očima proběhl umírajcí Onew, do sebe klopil obrovské loky vodky. Seděl tam opravdu dost dlouho a když odbyla jedenáctá v noci, rozhodl se jít domů. Jenže jakmile vstal a udělal krok, padl na zem a ještě se praštil do hlavy o lavičku. Ta rána a alkohol v krvy ho skoro hned uspali.

Od tohoto dne, si Jonghyun kupoval flašku alkoholu každý den. Pokud nepil doma, šel do parku, nebo se opíjel v nonstop barech. Občas spal doma, ale většinou usnul venku a bylo mu jedno, že prší, nebo je dokonce bouřka. Každý den se utápěl v žalu víc a víc. Myšlenky na Onewa mu už nezaháněl ani alkohol. Jeden den, kdy s obrovskou kocovinou šel do obchodu pro další flašku, si všiml podivného týpka v jedné uličce. Blonďáčkovi hned došlo kdo to je. Dealer… Dealer, který prodával drogy. Jong se vydal za ním. "Hej! Máš něco po čem na všechno zapomenu?!" Zavrčel na chlápka a vytáhl peněženku. Prachy mu potíže nedělaly, měl jich až až. "Po háčku bys mohl mít lepší pocit ze života…" Prohlédl si Jonghyuna dealer a pak mu vytrhl z rukou peníze. Podal mi práše, lžíci a stříkačku. Hyun moc dobře věděl, jak a co musí udělat, aby do sebe drogu dostal. Měl spoustu přátel se kterými se přestal stýkat kvůli tomu, že začali fetovat. Jak ironické… Proběhlo mu hlavou. Přestal se bavit s feťákama a teď se jím sám stane. No, ale to je přece jedno! Je mu absolutně jedno co se stane, bez Onewa… Bez Onewa už může dělat absolutně cokoli i brát drogy. Netrvalo dlouho a blonďáček si stříkačku bodl do ruky. Droga v něm po chvíli začala působit. Nálada se mu mnohem zlepšila a měl naprosto úžasný pocit ze života.

Neuběhl ani měsíc od smrti člověka, kterého Jonghyun miloval a blonďáček se neskutečně změnil. Zhubl, jeho kdysi překrásná a jemná tvář, byla hrubá a propadlá. Ze začátku potřeboval mladík jen jednu dávku denně, aby měl skvělý den, ale později si musel dávat častěji a častěji. I peníze mu pomalu začaly docházet a tak začal krást. Jonghyunovi přátelé se snažili mu pomoci, aby přestal a začal normálně žít, ale on je nehodlal poslouchat. Bez Onewa ho život nebavil. Jediný, koho kdy miloval, byl mrtvý. "Brzy se uvidíme, Onew.. Už brzy... Cítím to…" Takhle mluvil při absťácích vždy. Jakmile však do sebe vpravil další dávku, ožil, a na Onewa si skoro nevzpoměl. Skoro vůbec nejedl. Možná jednou denně si dal něco menšího k jídlu, nebo si něco ukradl v obchodě, ale když byl celý den bez jídla, bylo mu to jedno. Hlavně, že měl dávku, kterou potřeboval. Už ani domů skoro nechodil. Jeho krásné blond vlasy byly pořád mastné a strašně mu padaly. Oblečení si měnil jen v krajních případech. Obvykle spal někde v parku a feťáckých úkrytech. Právě kvůli tomu se rozstonal. Místo ležení v teplé posteli spal stále venku a strašně kašlal. Hleny a krev odplivával na každém rohu.

Ležel v starém altánu na lavičce. Už neměl ani sílu dojít si pro novou dávku a tak celý den ležel v altánu v parku. Kolem něj byly fleky krve. "Už brzy se uvidíme, Onew… Cítím to…" Zasmál se Jonghyun a opět začal bouřlivě kašlat. Na špinavém bílém triku se začali hromadit krvavé hleny. Kašel nepřestával, naopak, zvětšoval se a zrychloval. Byla noc a tak v parku nebyl nikdo, kdo by Jonghyunovi mohl pomoci. Ještě nějakou dobu se svýjel s bolstí srdce a nepřestával kašlat. Poté však jeho kašel utichl, tělo znehybnělo a Jonghyun se ocitl v temnotě. Ta však netrvala dlouho. Zahlédl obrovské oslepujcí světlo. Na jeho konci byla siuleta jakési postavy. Jonghyun šel za ní a kryl si oči před oslepujcím světlem. Přitom se podíval na sebe. Bílá čistá košile a bílé kalhoty. Šel dál a dál. Najednou se zastavil před postavou, která k němu stála zády. Postava se pomalu otočila. Na její tváři byl obrovský zářivý úsměv.. Jonghyunovi se na tváři objevil obrovský úsměv a chytil postavu za ruku. Postava pomalu otevřela pusu a z jejích rtů vyšlo nadšené slovo. "Hyunnie."

-Taehee



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama