Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska… (1. část)

1. července 2016 v 12:48 | Taehee

Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska…



Můj první slash, co se SHINee týče :) Bude to mít 1-5 částí, počítám, že tak tři.

Upozornění: Žádné
Pár: Jonghyun&Taemin (JongTae)


Chladný zimní vítr rozcuchal mladému muži světlé vlasy a rozfoukal papíry na jeho pracovním stole. Jonghyun rychle uchopil papíry a přitáhl je k sobě do náruče. "Minnie, zavři okno prosímtě…" Zvolal k otevřeným dvěřím, které vedly do druhé kanceláře. Ve dvěřích se objevil vysoký, ale na první pohled mladší, muž - ba ne! Spíš ještě chlapec. Tohle veselé koťátko dělalo Jonghyunovi asistenta teprve pár měsíců, ale už za tu dobu si ho neskutečně oblíbil. Taemin, s úsměvem na tváři, zavřel okno a prohrábl si hnědé vlásky, které se mu rozcuchaly podobně, jako jeho šéfovi. "Děkuji ti… A, když už jsi tady, začni mi pomalu rušit všechny aktivity na další dva týdny. Chystám se na hory, takže ty budeš mít také pěkné volno…" Hyun se zarazil. Taeminnie před ním minulost i přítomnost skoro až tajil. Ač se stále usmíval, nikdy nemluvil o přátelích a rodině. Min rozhodně věděl o Jonghyunovi více, než Jong o Taeminovi. A jelikož Minův šéf byl zvědavý, zkusil ze svého asistenta něco vymámit jednoduchou okličkou. "Můžeš ho strávit třeba u rodiny, nebo s přáteli a nějakou láskou, pokud máš…" Usmál se nevinně Jonghyun a pohlédl do obličeje toho věčně veselého andílka. Jeho úsměv však na tváři chyběl. Jakmile postřel pohled svého šéfa, srazil hlavu k zemi a potichu zamumlal "To asi těžko." Když opět zvedl hlavu, měl na tváři opět úsměv. "Ale asi si půjdu někam zablbnout do sněhu." Zazubil se šéfa a otočil se směrem ke dvěřím své kanceláře. Jonghyun se zamračil, opět z něj nic nedostal.

Hnědovlásek usedl za svůj stůl a otevřel velký černý diář. V tomto diáři střežil všechny schůzky a činnosti svého šéfa. Některé psal Taemin sám, některé byly zapsány Jonghyunem. Aigo, tak strašně se mu líbil ten druhý rukopis… A vlastně měl rád i ruce, které takto psaly a ty hnědé oči, které hlídaly správnost slov a toho, komu ty oči patřily, tak strašně obdivoval a… Aish! Na co to jen myslí?! Zatřásl rychle hlavou, až si opět rozcuchal hnědé vlásky. Chtěl takové myšlěnky dostat z hlavy a rychle. Vzal do ruky sluchátko od telefonu a vytočil první číslo z diáře. Začal přesouvat schůzky a některé i rušil. U posledního telefonátu si však vyslechl nepěkná a naštvaná slova, po který následoval příchod desítky stránek dokumentů a grafů. Se smutkem papíry a dokumenty zkompletoval a sešil. Vstal od stolu a přešel do kanceláře Jonghyuna. "Šéfe… Lee Jin-ki po vás chce mít tyhle materiály dokončené." Zastavil se s velkým štosem papíru ve dvěřích a čekal na reakci svého šéfa.

Světlovlasý muž stál u okna a pozoroval bílé vločky, které se snášely k zemi. Už si představoval sám sebe, jak stojí na lyžích, nebo je někde v pokojíku s krbem a horkou čokoládou. Měl tak skvělou náladu dnes, opravdu… A pak slyšel tu vražednou větu, od svého asistenta. Naštvaně se otočil a pohlédl na štos papríů, v rukách Taemina. Zamračil se a začal ze sebe dostávat naštvané věty. "Tak to né! Mám dovolenou, do Nového roku nechci nic takového sakra vidět! Ať si Lee Jin-ki ty dokumenty dokončí sám a mě s tím neotravuje! Nebo líp, ať si je nafaxuje do zádě!" Najednou se zarazil. Jeho pohled totiž přeskočil na tvář Minnieho. Ten jen vyděšeně stál ve dveřích a sledoval svého šéfa. Ve tváři měl výraz strachu a v očích bylo poznat, že očekává další a mnohem horší křik.

Jak jen na něj mohl takhle křičet? Ve skutečnosti vlastně křičel na Lee Jin-kina, ale odnesl to právě ten jeho usměvavý andílek. Bylo mu to líto, ale stejně nechápal, proč se Taeminnie tak vyděsil, přeci jen, nic, tak hrozného neřekl. Světlovlasý muž se podrbal na zátylku a zahleděl se svému asistentovi do očí. "Moc se ti omlouvám, nechtěl jsem na tebe tak vyjet. Já… Už se strašně těším na dovolenou a pár dní před ní, mi Lee Jin-ki dá práci, která je nejméně na týden a půl, možná dokonce dva týdny. Ještě jednou se ti omlouvám." Pomalu přistoupil blíž k Minovi a opatrně natáhl ruce ke štostu papírů, které hnědovlásek svíral v náruči. Taeminnie rychle zamrkal a když mu došlo, že ho další křik nečeká, povolil ruce a podal papíry Jonghyunovi. Když se jejich ruce na malou chvilku dotkly, mladší muž rychle cukl zpátky a ruce zastrčil do kapes.

Zahleděl se do země a na chvilku se zamyslel. "Mohl bych to udělat za vás. Já stejně budu trávit dovolenou doma a nebudu mít nic na práci…" Napadlo ho zvedl pohled zpět na svého šéfa. Před sebou ho však hledal marně, protože Jonghyun se mezitím vrátil do své židle za stolem a prohlížel si dokumenty. Jakmile však jeho asistent promluvil, zvedl pohled a rázně zavrtěl hlavou. "To ne, nemůžu po tobě chtít, abys dělal moji práci. Nejen, že nemohu, já ani nechci. Tvou pracovní náplní není dělat mou práci, ale pomáhat mi s mou prací." Světlovlasý muž věnoval svému asistentovi svůj úsměv a v tu chvíli ho něco napadlo. "Ale, pomoci by si mi mohl. Když část těch dokumentů uděláme před mojí dovolenou, zbytek již udělám sám. Takže, pokud nemáš dnes večer nějaké plány, mohl bys jít ke mně domů a pomoct mi." Jonghyunovi jeho návrh přišel naprosto obyčejný, ale když si všiml výrazu jeho mladého asistenta, pozvedl obočí a znovu si v hlavě svou větu přehrál. Když na ní nenašel nic zvláštního, opět promluvil. "Ale pokud se ti to dnes nehodí, můžeme to nechat na jindy…" Opět se zadíval do Minova obličeje. Ten mu ale pohled nevěnoval a místo toho se zadíval ven z okna a pak zavrtěl hlavou. "Ne, já mám čas, jen… Vy chcete, abych šel k vám domů?" Při poslední části otázky se Taemin podíval opět na svého šéfa a mírně naklonil hlavu. Jonghyun v jeho očích vyčetl nedůvěru a možná i trochu strachu. "Přesněji bys jel z kanceláře rovnou se mnou, mým autem. Ke mně domů a zůstal tam přes noc, protože budeme pracovat dlouho a pak už by nemělo cenu, abys šel domů. Pokud vím správně, ty auto stejně nemáš, mám pravdu?" Minnie přikývl a povzdechl si. "Dobře… Pomůžu vám s těmi dokumenty." Zazubil se a poté se otočil a odcupital do své kanceláře.

Usadil se na židli a tvář si schoval do dlaní. Chvilku na to projel rukama po vlasech a na temeni se zastavil. Zahleděl se z okna, kde stále padal sníh. Venku se vše zahalilo do zimního tmavého večera a na chodících se rozsvítily lampy. Taeminovo srdíčko tlouklo obrovskou rychlostí. Tak strašně rád by teď utekl ven a už se sem nevrátil. Ale on nebyl takový, že by od problémů utíkal. Mozek a srdce mu v tu chvíli říkali něco absolutně rozdílného. Pohledem přejel z okna na balkon. Dokonce i tam již ležela menší kupa sněhu. V tu chvíli se Minnie zvedl a přešel přes celou kancelář na balkon. Otevřel dveře a svalil se do sněhu. Donutilo ho to se usmát a později se i smát. Tak strašně miloval ten pocit, když si uvědomil, že žije, dýchá a chodí. A právě v téhle chvilce ten pocit měl. Zvedl se do sedu a opřel se o zeď. Nevadilo mu, že jeho černý roláček je teď celý od studeného sněhu. Za chvilku opět zaleze do své pěkně vyhřáté kanceláře. Seděl na balkoně a pozoroval lidi, kteří už šli z práce domů a malé děti, které rodiče zaháněli domů. Mohl by takhle sedět strašně dlouho. Najednou však zaslechl známý hlas a prudce sebou cukl, že se málem svalil do sněhu.

"Copak tady děláš? Není ti zima?" Jonghyun si prohlížel usměvavého Taemina už nějakou tu dobu, ale až nyní ho oslovil. Minnie vyskočil na nohy a oprášil ze sebe sníh. S úsměvem zavrtěl hlavou. "Potřeboval jsem se trochu schladit." Zazubil se a zahleděl se do očí nižšího, ale staršího a silnější může, který se opíral o futra balkónu. Hyun se usmál a přikývl. "Minnie, co vlastně obvykle děláš po práci, nebo když máš volno? Chodíš se třeba bavit s přáteli? Věk na to máš…" Starší muž hleděl do očí hnědovlasého chlapce a nehodlal tento kontakt porušit, dokud mu Min neodpoví. Chtěl o něm vědět víc, opravdu mu na něm záležo víc, než na nějakém obyčejném asistentovi. Možná to bylo tím, že byl mladší, ale choval se jako někdo, kdo je velmi psychický vyspělý a to Hyuna velmi mátlo. Minnie sice ráda škádlil a choval se velmi vesele, ale nepřemýšlel stejně, jako lidé v jeho věku. Taemin pokrčil rameny a ledabyle odpověděl. "Nikam se bavit nechodím. Maximálně sám chodím na procházky, ale to je tak všechno." To však staršímu muži nestačilo. "Proč? Nemáš snad přátele?" Pokračoval s tázání Jonghyun a založil si ruce na hrudníku. "Nemám a ani nechci." Zvedl pohled Taemin a podíval se svému šéfovi do očí. Byly najednou prázdné, jakoby možná i naštvané. "Pojď dovnitř, začíná být víc a víc chlaději." Pokynul Jonghyun rukou a vrátil se do Minovi kanceláře. Mladší asistent šel za ním a zavřel dveře balkonu. "Nemáš přátelé, to by se chápat dalo. A nějaká láska?" Naklonil hlavu svělovlásek a stále si Mina prohlížel. Minnie se uchechtl. "Lásku? Nemám, stejně jako přátele." Pronesl a chtěl se podívat na tvář svého šéfa. Jenže ten, již nestál u Minova stolu. Byl ani ne krůček před ním a hleděl do jeho tváře. Najednou cítil strach. Naštval snad svého šéfa? Rozzlobil ho tím, jak mu odpovídal? Jenže Minnieho nečekal křik, ani facka od staršího muže. Ve chvíli, kdy se hodlal Taemin omluvit, přistiskl ho vahou svého těla Jonghyun na zeď a své rty otřel o rty mladšího chlapce. Min nic nechápal. Chtěl od sebe Hyuna odstrčit, ale jeho tělo ho neposlouchalo. Proč ho jeho šéf líbá? A ještě hůř, proč sakra spolupracuje? Naklonil hlavičku a přejel jazykem po Jonghyunových rtech. Byli tak teplé a příjemné. A co teprve jeho oči, které byly sice zavřené, ale odhalovaly tak krásné dlouhé řasy. Ne! Tohle nejde! Mozek v Taeminově hlavě už doslova křičel, aby Jonghyuna odstrčil. Už už mu Minnie položil ruce na hrudník, ale ve chvíli, kdy ho chtěl Taemin odstrčit, se Jong odtáhl sám. Rty jeho mladého asistenta pro něj byly tak nehorázně kouzelné a úžasné. "Minnie, ty přece nejsi žádná obluda, aby ses musel skrývat doma a trávit život sám." Zašeptal Jonghyun a hleděl do Minových čokoládových očí. Najednou se v těch očích zaleskly slzy a Taemin s krátkou větou odstrčil Hyunovu ruku. "Prosím, nechte mě… Nehrajte si se mnou…" Jakmile toto pronesl, zmizel na chodbě a brzy se ocitl na toaletách, kde se svezl opřený o zeď a schoval si ruce do dlaní.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :)

-Taehee

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama