Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska… (2. část)

4. července 2016 v 11:13 | Taehee

Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska...



Druhá část JongTae slash. Tenhle příběh mám opravdu hodně ráda a tak doufám, že se líbí i vám i přes to, že má celkem dlouhé části... Pokud neskončí pátou částí, bude z něj příběhovka, protože jednorázovky hodlám mít maximálně pětidílné. Nehodlám to "násilně" ukončovat pátou částí, aby to zůstalo jednorázovkou. Jak to výjde, tak to vyjde :).

Pár: Jonghyun + Taemin (JongTae)
Upozornění: Žádné


V ulicích Soulu se setmělo a jindy rušné silnice, byly skoro bez aut. Spoustu obchodů již bylo zavřeno a lidé byli doma z práce. Ve vysoké budově se však stále ještě z několika oken svítilo. To jedno rozsvícené okno patřilo ke kanceláři Jonghyuna, to druhé jeho asistenta a to třetí patřilo k toaletám, které byly kousek od kanceláří. A právě zde se nyní schovával mladičký asisten Jonghyuna, Taemin. Seděl na chladné zemi, kolena měl přitažená až pod bradu a hlavu měl schovanou v nich. Byl strašně zmatený. Srdce mu tlouklo jako o závod. Nečekal od svého šéfa něco takového. Vlastně tohle nečekal od nikoho, nikdy. "Ne Taemine… Láska neexistuje! Jen vzájemné zneužívání dvou osob. A to ty přeci nechceš!" Hnědovlásek si těmito slovy dodal sílu k tomu, aby se zvedl a položil obě ruce na kraje umyvadla. Zadíval se sám na sebe do zrcadla a poté si nabral ruku do dlaní a opláchl si obličej. Musel se tam vrátit, ale nevěděl, co má od Jonghyuna nyní čekat. Navíc mu slíbil, že mu pomůže s těmi dokumenty a to ještě u něj doma! Min přešel k oknu a zadíval se na svítící lampy a usmál se. V tu chvíli si začal prozpěvovat oblíbenou písničku. Zpěv ho vždycky uklidnil a připomněl mu, že život je vlastně super. Po chvilce si pouze broukal a tak se odhodlal vrátit do své kanceláře. Naposledy se sám na sebe v zrcadle usmál a pak už s úsměvem vyrazil od své kanceláře.

Světlovlasý muž se nervózně procházel po kanceláři sem a tam. Ten polibek si nevyčítal, klidně by to udělal zas. Byl si jistý, že Minnieho rtů se nikdy nenabaží, tak strašně mu chutnaly. Trápilo ho něco jiného. Min se ho bál, bez jakýkoli pochyb. Byl si tím nyní jistý. Jonghyun nechápal proč. Byl to přece milý člověk, který vždy sdílel Taeminovu veselost a škádlení. Nevěděl ani to, zda s ním Min nyní pojede domů a pomůže mu s těmi dokumenty. Ale nějaké dokumenty jsou teď absolutně nepodstatné! Jeho andílek se ho bál a on nevěděl proč! A chtěl to vědět. Třeba by mu mohl pomoci! Hyun si ani nestihl promyslet co svému asistentovi nyní řekne, protože Min se vrátil do kanceláře. Pobrukoval si nějakou písničku a usmíval se. Jonghyun byl zmatený víc, než když Minnie utekl. Ještě před deseti minutama vypadal hnědovlásek, že je strachy bez sebe a teď si pobrukuje a usmívá se? Jonghyun rychle zahnal zmatený výraz a promluvil. "Pokud nechceš, nemusíš dnes se mnou jet domů…" Blonďáček si byl jistý, že Min toho využije a nepojede s ním, ale jeho reakce ho překvapila. "Ne, to je v pořádku. Pomohu vám s těmi dokumenty, abyste si mohl pořádně užít dovolenou." Usmál se Taemin a srovnal nějaké papíry na svém stole. Mladý muž jen pozvedl obočí a přikývl. Rozešel se ke dveřím své kanceláře. "Tak dobrá. V tom případě se sbal a pojedeme." Oznámil hnědovláskovi a sám si šel vzít své věci z kanceláře. Sbalil dokumenty do černé tašky přes rameno a poté z věšáku sundal černý kabát, do kterého se rychle oblékl. Vzal svou tašku, zhasl svou kancelář a zamkl za sebou. Jeho asistent již byl také připravený. Společně vyšli z kanceláře a zamkli ji. Mlčky sjeli výtahem do přízemí a poté vyšli z vysoké budovy.

Venku byla velká zima. Jakmile dva muži vyšli ven, od pusy a nosu jim šly obláčky páry. Oba si schovali ruce do kapes svých kabátů. Taemin se držel o krok za svým šéfem a následoval ho k autu. Jonghyunovo auto byl stříbrný sporťák. Opravdu nádherné auto a Minnie si ho se zájmem prohlížel. Blonďáček postřehl chlapcův výraz a zazubil se. "Líbí?" Optal se při hledání klíčů. Taemin přikývl a lehce se začervenal. Musel na to auto zírat opravdu hodně nápadně. Když konečně Hyun našel klíčky, auto rychle odmkl a nastoupil na sedadlo řidiče. Min vklouzl na sedadlo spolujezdce a rychle zavřel dveře. V autě bylo o trochu tepleji než venku a jakmile Jonghyun zapnul motor a topení, bylo tam ještě příjemněji. Minnie staršího muže za volantem zvědavě pozoroval. Řidičák ani auto neměl, zdálo se mu řízení příliš komplikované, ale Jonghyun vypdal, že si to užívá a nedělá mu to žádnou práci. Světlovlásek svého asistenta zahlédl pediferním viděním. Aniž by přestal sledovat cestu na něj promluvil. "Co na mě koukáš, jako bych tě někam unášel?" Zasmál se Hyun a Min polekaně cukl hlavou. Nepostřehl, že ho jeho šéf zaregistroval. "Ne já totiž… Je řízení těžké?" Zakokat zbrkle Minnie. Jong se hlasitě zasmál a pomalu stočil auto k chodníku, kde zastavil. Podíval se na hnědovláska a opřel si ruku o volant. "Můžeš si to zkusit, jestli se nebojíš." Usmál se starší muž a pohlédl Minovi do očí. Minnie poznal, že jeho šéf nevtipkoval, myslel to upřímně. "No, takhle v noci… To já… To raději ne." Zavrtěl hlavou rychle, načež Jong pokrčil rameny a zařadil. "Tak ti aspoň vysvětlím jak se řídí a až se na to budeš cítit, stačí se kdykoliv zeptat…" Světlovlasý muž nastartoval a při cestě Minovi vše pečlivě vysvětlil. Taemin bedlivě naslouchal a začínalo mu to připadat celkem logické a snadné. Brzy Jonghyun zaparkoval a oba vystoupili.

Jonghyun během chvilky odemkl dveře svého bytu a pokynul Minovi, aby vstoupil. Ten se už od dveří rozhlížel po bytě. Byl světlý a velký. Starší muž zavedl Taemina do obývacího pokoje a odložil svou černou tašku s dokumenty. "Promiň, je tu trochu nepořádek, nečekal jsem návštěvu. Buď tu jako doma." Usmál se Hyun a naznačil mladšímu chlapci, aby se posadil na pohovku a sám zmizel v nějakém jiném pokoji. Minnie měl teď šanci si pořádně prohlédnout aspoň obývák. Na stole byl hrnek od kávy a notebook a různě po nábytku se tu objevovalo oblečení jako trička, kalhoty a košile. Min tohle ve svém bytě neměl. Jeho byt byl malý a skoro prázdný. Mnohem raději by žil v bytě, který je trochu neuklizený, než ve svém poloprázdném bytě. Měl sice celkem dobrý plat, ale to mu nemohlo nahradit to, co nikdy nezažil. Lásku, rodinu a podobné krásné situace. Taemin si všiml klaviru, který stál u velkého okna, odkud byl výhled na noční Soul. Pomalu se zvedl a šel ke klavíru. Přejel po jeho vršku rukou a zasněně se na něj podíval. Vždycky si přál umět hrát na klavír. Polekaně sebou cukl, když se vedle něj ozval hlas. "Můj klavír… Už je to dlouho, co jsem na něj posledně hrál." Pohlédl do tváře o něco nižšího muže, který stál vedle něho. S úsměvem hleděl na klavír a poté se podíval na Mina. Ten pohled mu přišel strašně krásný, ale tuhle myšlenku okamžitě zahnal pryč z hlavy. Místo toho postřehl, že jeho šéf se převlékl z obleku, který nosí obvykle do práce, do černých volných kalhot a bílho trička. Přišlo mu to zvláštní, vidět ho takhle v domácím oblečení. "Tak se dáme do těch dokumentů?" Zeptal se hnědovlásek a Jonghyun přikývl. "Dáme se do nich…" Povzdechl si a společně s Minem usedl na pohovku a z černé tašky vytáhl dokumenty, které oba začli pročítat a pracovat na nich.

Pracovali asi dvě hodiny. Bylo už půl jedenácté a oba začínali být mírně unavení. "Mám toho dost…" Zavrčel starší muž a položil jeden dokument na stůl. Otočil se na hnědovláska vedle něj. "Piješ červené víno?" Zeptal se a zvedl se z pohovky, přičemž ale stále hleděl na Mina. Ten trochu nechápavě přikývl. Copak ho chce opít, nebo jako co? Přivede ho k němu domů kvůli práci a teď do něj bude lejt víno? Navíc po tom, co se stalo dneska? Taemin zahnal myšlenky stranou a místo toho se zadíval na světlovláska, který se vrátil z kuchyně a v rukou nesl dvě skleničky a láhev vína. Z kapsy černých kalhot vytáhl otvírák a během chvilky láhev otevřel a do obou skleniček nalil víno. Do pravé ruky jednu uchopil a napřáhl ji k Minovi. Ten natáhl ruku a sklenku si od Hyuna vzal. Jejich prsty se na moment setkaly a v tělech obou mladých mužů proběhl malý elektrický šok. Na chvilku si pohlédli do očí, ale pak se každý podíval někam jinam. Jonghyun uchopil svou sklenku a opět se podíval na hnědovláska. "Taemine, co kdybys mi tykal? Nejsem zase o tolik starší než ty a navíc spolu trávíme celkem dost času…" Usmál se starší muž a doufal, že Min bude souhlasit. Bylo mu to nepříjemné, když mu Taemin vykal i kyž byl jeho šéf. "Rád. Jen nevím, jestli si na to zvyknu." Zasmál se hnědovlásek a Jong se na něj zazubil. "Budeš muset." Pronesl rychle blonďáček a tuto dohodu potvrdil přiťuknutím skleniček.

-Taehee

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama