Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska… (3. Část)

18. července 2016 v 15:26 | Taehee

Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska...



Dneska tu máme pro změnu další díl tohoto příběhu. Je trochu kratší, než předchozí dvě části, ale příští částí to vynahradím. Maličko přicházím o čas, vrací se mi kamarádka z dovolené, tak plánujeme co bychom mohly podniknout a... Trošku začínám trávit prázdniny i venku, než jen u počítače... Chytám pokémony! :D No, to je jedno. Dvě povídky, co vyšly minulý týden, jsem měla předepsané a články byly naplánované. Protože jsem byla u sestřenice, kde jsem na tom byla tak blbě, že jsem fakt nedokázala nic psát. Tuhle část (MŽAJSJŽNL), jsem psala v autobuse, když jsem jela z Prahy domů. No, už to nebudu okecávat a přeju příjemnou zábavu.
Ps: V tomhle týdnu výjde buď další díl Symptoms of good, nebo nějaká jednorázovka, to se ještě uvidí, ale něco můžete čekat určitě, nejpozději v pátek, ale spíš ve středu/čtvrtek.

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Upozornění: Žádné


Ve chvíli kdy Min přiložil rty ke skleničce si něco uvědomil. Tykání, se přeci týká jen přátel, ne? Copak šéf a asistent můžou být přátelé? Trochu se napil ze sklenky a položil ji zpět na stůl. Jazykem přejel přes horní ret. Tohle víno mu hodně chutnalo. Taky, co mohl u Jonghyuna doma čekat, než kvalitu.
"Chutná ti to víno?" Zeptal se Jonghyun a tím vyvedl Taemina z myšlenek.
"Jo, je moc dobrý. Nikdy jsem nic tak kvalitního nepil." Zasmál se hnědovlásek a vzal si sklenku opět do ruky. Z těžka polkl a nadechl se, aby si dodal odvahy. "Vy.. Totiž, ty po mě chceš, abych ti tykal. Ale tykají si přeci jen přátelé, ne?" Jonghyun nad tou otázkou pozvedl obočí a zamyslel se co tomu andílkovi odpovědět.
"A ty bys nechtěl být můj přítel, Minnie?" Po téhle otázce sebou mladší chlapec lehce trhnul a ztratil řeč. Nevěřil v přátelství, lásku v nic takového. Jeho život byl založený na tom, užít si život, ale sám. Lidem se nedá věřit. Měl z nich možná i strach. "Odpověz Minnie. Já tě přece nesežeru." Min pohlédl na Jonghyuna. Usmíval se a jeho oči vypadaly tak strašně upřímně. Potlačil pocit, že mu uvěří a místo toho vymyslel výmluvu, která mu přišla vhodná.
"Já a tvůj přítel? Vždyť ty máš určitě bohaté a úspěšné přátele a rodinu. Myslím, že bych mezi takové lidi, se kterými se přátelíš, nezapadl." Při posledních slovech mrkl a usmál se.
"Tak to se mýlíš Taeminnie. Ani netušíš jak moc…" Povzdechl si Hyun a zavrtěl hlavou. Hnědovlásek naklonil hlavu na stranu. Teď moc nechápal.
"Jakto?" Zeptal se okamžitě, vynechajíc jakékoli formalitky. Tohle nechápal a chtěl to pochopit.
"Nemám rodinu. Přátelé jsem měl. Byli jsme super parta pěti mladých kluků. Každý začínal v nějaké firmě a postupně se vypracoval výš. Já měl to štěstí, že jsem skončil v SM Town a dostal se tam, kde jsem teď. Moji přátelé si ale vybrali špatně a všichni začali dělat strašné špinavosti. Později do toho chtěli zatáhnout i mě a peníze z SM Town. Když jsem to odmítnul, skončilo i přátelství." Taemin to celé poslouchal bez dechu a s pootevřenou pusou. Když Jonghyun skončil vyprávění, pošiml si Taeminova výrazu. Přišel mu teď strašně roztomilý a chtě nechtě se musel lehce usmát. Hned by mu ty rty, které vypadají jako dva okvětní lístky růže, ozdobil svými rty. Ale po tom, co se stalo ráno, musel nejprve zjistit Minovu minulsot, než se o něco pokusí.
"Tak to je dobře, že jste.. Teda, že jsi se nezamotal taky do těch špinavostí. I když jsi přišel o přátele, zachoval sis sám sebe a svoji důstojnost. Nebo toho lituješ?" Tak takovou reakci Jonghyun nečekal. Blonďáček si prohrábl vlasy a podrbal se na zátylku. Minnie nemluvil jako devatenáctiletý kluk, ale jako nějaký psycholog.
"Ne, nelituji toho. Kdyby se to stalo znovu, udělal bych to samé. Když jsem ti teď vyprávěl o svých zkušnostech s přáteli, co kdybys mi něco pověděl ty?" Položil sklenku na stůl a zahleděl se Minovi do očí.
"Ne-nevím co máš na mysli.. Co bych ti měl říct…" Zakoktal hnědovlásek. Přitom si to uvědomoval moc dobře.
"Taemine, ve tvém věku jsem přátelé měl. To, že je nemám teď, je vedlejší, prostě jsem se nechtěl zaplést s někým, kdo dělá špinavosti. Ty se tomu bráníš sám i dobrým lidem a já chci vědět, proč?" S posledním slovem chytil Mina pevně za ruku a hleděl do jeho čokoládovch očí. Mladší chlapec zalapal po dechu a rychle zamrkal. Zadíval se kamsi za stůl, ale ruku nechal stále zapletenou s Jonghyunovou. Po tváři mu stekla slza. Vzpomínky vyplavaly na povrch a s tím zněžnělo i chlapcovo srdce, které obvykle uzavíral před jakými koliv lidmi do kamenného obalu.
"Lidem se nedá věřit. Nikomu…" Pronesl Min a vymanil ruku z Hyunova sevření.

-Taehee

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama