Symptoms of good (Kapitola III.)

13. července 2016 v 8:00 | Taehee

KAPITOLA III.

Jak to tak vidím, tak pokud budu podobné dějové části rozepisovat takhle moc, tak tenhle příběh bude mít nějakých 30 částí :D. No, to je asi jedno, hlavně jestli se k tomu konci vůbec dostanu :D.
V této kapitole se maličko zlepší Taeminova důvěra k Jonghyunovi. Jen nepatrně, ale i tak je to pro Hyuna obrovský pokrok, který mu dá malou naději na to, že s ním blonďatý chlapec nekdy promluví.


Šestá hodina večerní odbyla a venku se opět rozpršelo. Celá obloha byla šedivá a obvykle rušné město, bylo nyní skoro prázdné. Lidé cítili strach a pokud se nějakou náhodou ocitli na ulici, schovávali se pod kapucí svého pláště. Městem se rozkřiklo, že dnes bude boss řešit spoustu svých konfliktů. Už od rána jich několik vyřešil a nyní se opět dával do práce. Do té práce, která špinila ruce krví. Přesně toto však mladičký a plachý blonďáček nemusel vůbec řešit. Taemin se z Jonghyunovy ložnice přesunul do té své. Byl tu již týden a skoro každý ten den si ho mladší mafiánův syn volal a vyprávěl mu o svých snech a o tom, jak strašně nesnáší svého bratra a otce. Ještě stále nerozuměl projevům toho muže, který ho děsil, ale zároveň mu připadal jako nepochopený mladý kluk. Min usedl na postel a podepřel si rukama hlavičku. Povzdechl si. V tomhle domě se mu fakt nelíbilo, každý muž ho tu děsil. Ženy ne… Holek se nikdy nebál, neubližovaly. Muži ano, vždycky mu ubližovali jen muži. Zavrtěl rychle hlavičkou, až se mu světlé vlasy rozlétaly kolem hlavy a spadaly mu do očí. Chtěl takové myšlenky potlačit, nemohl teď takhle přemýšlet, musel pracovat. Zahleděl se na rozpis, který visel na dveřích. V půl sedmé se zde večeřelo. Tedy, především mafiánská rodina. Služebnictvo samosebou také večeřelo, ale ne tak delikátní jídla, jako ti, kterým sloužili. Min měl za úkol pomoci sklidit po večeři ze stolu, do té doby měl "volno". Ve skutečnosti musel zamést celé první patro včetně schodů, rychle se najíst a jít sklízet ze stolu. Opět si povzdechl a vstal z postele. Sešel do přízemí a našel v kumbálu koště. Vrátil se do patra a začal zametat. Kdyby blonďáček jen nepatrně zvedl hlavu, všiml by si vysokého muže, který si to kráčel na večeři a přitom na sebe hleděl do zrcadel na stěnách, nedbajíc na to, co se děje kolem něj. Jonghyun najednou na svém nártu ucítil něco tvrdého, zasekl si o to nohu a poroučel se k zemi. Taemin jen vydešeně uskočil a košťátko mu vypadlo z rukou. Jeho reakce však byla natolik rychlá, že stihl svého pána zachytit a s použitím své veškeré síly (které nebylo mnoho), ho opět narovnal do pevného stoje. Čekal křik a facku, ale nic z toho nepřišlo. Vyděšeně couvl a starší muž se mu zahleděl do očí.

Jonghyun byl trochu vyveden z míry, ale rozhodně nebyl na toho andílka naštvaný. Opravdu si ho za ten týden hodně oblíbil. Minnie za ním každý večer přišel a byl něco jako jeho psycholog. Vše pečlivě vyslechl a občas napsal na papír nějaké doplňujcí otázky a věty. Jakmile však k němu Jong jen natáhl ruku, nebo se jejich ruce omylem setkaly, mladší chlapec vyděšeně ucukl a v očích měl obrovský strach. Teď mu koukal do očí a věnoval mu úsměv. Min povytáhl překvapeně obočí, ale stále se bál toho, že ta facka přijde. Poskunkem naznačil, že se omlouvá a sklonil se.
"To je v pořádku. Přece za to nemůžeš. Měl jsem se dívat na cestu a ne do zrcadel." Zazubil se Jonghyun a opatrně zvedl ruku. Natáhl jí k Minniemu a hřbetem ruky mu přejel po tváři. Taemin sebou polekaně cukl, ale od toho něžného doteku neustoupil. Starší muž na sobě nedal znát tu obrovskou radost. Po týdenu od něj ten sladký andílek neuskočil a tím mu projevil jakousi malinkou naději, že třeba jednou zjistí, jaký má ten malý hlas.
"Jdu na večeři. Abych nezapomněl… Dnes nesklízíš ze stolu, ale jdeš na nákup. Kuchařka ti dá seznam. A prosímtě, kdybys byl tak hodný a přinesl mi oříškovou čokoládu a až se vrátíš, přinesl mi ji do ložice." Jonghyun vytáhl z kapsy peníze a dal mu je. Mina však překvapilo něco jiného. On ho poprosil? Poprosil ho, aby mu přinesl čokoládu? Blonďáček přikývl hlavou a peníze strčil do kapsy kalhot.
Hyun se kolem něj prosmykl a sešel na večeři. Již u stolu byla matka a čekala na něj. Otec a bratr nejspíš právě zabíjeli, mlátili, nebo nelegálně obchodovali.
"Promiň, že jsem se zdržel." Usmál se Jonghyun na matku a políbil ji na ruku.
"To je v pořádku můj drahý. Proč jsi se zdržel?" Zeptala se zvědavě tmavovlasá žena a konečně si nabrala polévku. "Zakopl jsem o koště, když Taemin zametal. Koukal jsem se do zrcadel a nevšiml jsem si, že tam uklízí." Zasmál se hnědovlásek a napil se červeného vína. No co, plnoletý byl už dávno.
"Doufám, že jsi na něj za to nekřičel." Jonghyunova matka nesnášela křik a nikdy na služebnictvo nekřičela. Ani na své dva syny ani na nikoho jiného. "Jak bych mohl? Ten malý za to nemohl. Měl jsem se koukat před sebe a né do zrcadla." Mladý muž chápal matky starost. I ona si Taemina už velmi oblíbila a bylo jí líto, že nechce promluvit. Na druhou stranu to chápala a nijak na něj netlačila.
"Víš Hyunnie… Otec po mně chtěl, abych tě přemluvila k… K tomu, abys s ním byl na tom přebírání velké zásilky zbraní z Japonska. Nehodlám tě k tomu nutit, vím, že nepůjdeš." Jonghyun se podíval matce do očí. Ona měl Hyuna přečteného a on měl přečtenou zase ji. Poznal, že se matka trápí, otec má jistě opět nějakou milenku. "To s tou zásilkou do přístavu připluje i Minho?" Matka zavrtěla hlavou. "Ne, nechce se toho účastnit. V přístavu bys byl spolu s Onewem, otcem a Minhovým otcem."

Taemin se už chystal do města na nákup. Oblékal si v předsíni kabát a najednou něco zaslechl z jídelny. Potichu se připlížil ke dvěřím a poslouchal. Výklad zbraní v přístavu. Ale kdy? Dneska měl Keyovi předat nějaké první informace. Bude na něj čekat v obchodě, aby to nebyl nápadné. Vlastně tam na něj čekal každý den, protože nevěděl, kdy Mina pošlou na nákup. Taemin ještě chvilku poslouchal, ale Jonghyun ani jeho matka se již k dodávce zbraní nevrátili. Neměl pro Keye asi moc informací, ale co mohl dělat? Je tu přece jen týden, takž policista snad nečeká seznam mafiánových společníků a místa, kam jezdí vraždit. Podíval se na seznam, který mu dala kuchařka. Okamžitě pochopil, proč po něm Jonghyun chtěl tu čokoládu. V tomto domě se kupovali jen samá zdravá jídla, ale žádné dobroty jako právě čokoláda. Seznam schoval do kapsy a vydal se do města.
Jeho cesta byla celkem dlouhá. Šel pěšky, v dešti a ještě šel od zámku, který byl od města daleko. Schovával se pod kapucou černého pláště a se strachem se rozhlížel kolem sebe. Zrovna prošel tmavou uličkou, kde se mu ani trochu nelíbilo. Konečně se dostal do centra města a zamířil si to do malého obchůdku, kde prodávali jídlo. Bezeslova podal prodavačce seznam a košík.
"Tak si počkejte mladý pane. Obstarám vám to a zhruba za půl hodiny si pro to přijďte." Taemin přikývl a rozhlédl se kolem sebe. Zahlédl tmavězelený plášť a osoba, která se v něm srkrývala, na něj nepatrně kývla. Min se rozhlédl, zda ho někdo nesleduje a pak se k osobě vydal. Key na něj mrknul z pod kapuci a zatáhl ho do prázdné uličky.

"Tak jak se ti vede? Nejsou na tebe zlí?" Blonďáček překvapeně zavrtěl hlavou. Nečekal, že se bude Kibum zajímat i o něj. "Tak to je dobře… Máš nějaké informace?" Mladý policista nechtěl chlapce zdržovat, moc dobře si uvědomoval, jaké problémy by mohl mít, kdyby byl ve městě podezřele dlouho.
"Budou mít velkou dodávku zbraní z Japonska. V přístavu, ale nevím kdy to bude…" Vybalil rychle Minnie a lehce couvl. Co kdyby ho za to Key chtěl potrestat? Ale ne! Kibum takový není… Snad… Hnědovlásek kývl a podíval se Minovi do očí. "Dobře, nevadí i to je důležitá informace. Kdo v tom domě žije? Komu sloužíš?" Při té větě se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že jsou stále sami. Mladší chlapec nechápal, proč ho to zajímá. Má mu říct i o Jonghyunovi? Nechtěl mu přidělat problémy, pokud mluvil pravdu a opravdu mafián být nechtěl. Nakonec se rozhodl, že Keyovi lhát nebude.
"V tom domě žije boss s rodinou. Má maželku a dva syny. Starší Onew a mladší Jonghyun. Jonghyun by podle toho co jsem pochopil měl být nastupujcí boss, ale on nechce být mafián. Zato Onew po té pozici skoro slintá." Policista nasadil překkvapený a zároveň lehce pobavený výraz.
Mafiánův syn nechce být mafián? "To myslíš vážně? A jak víš, že ten Jonghyun nechce být mafián?" Blonďáček si povzdechl. Pochopil, že Kibum tomu nevěří. Ani on si vlastně nebyl jistý, zda si Jonghyun nevymýšlí… Nikomu nevěřil, ale to, jak Jonghyun mluvil, jak se k němu choval… Trochu uvažoval o tom, že by to i pravda být mohla. "Řekl mi to. Každý den si mě volá a povídá si se mnou…" Min se zarazil. Neřekl už moc? Key se zamračil a blonďáček se zatřásl. "Povídá? Ty s ním mluvíš?"
"Ne, nemluvím. On se mi svěřuje s tím, že nechce být mafián a prostě si mě volá a povídá mi o tom… Říkal, že má kamaráda Minha a ten je prý stejný. Minhův otec je také nějaký mafián a prodává bossovi zbraně. Minho je teď i s otcem ve Vietnamu a pak poletí do Japonska, takže si Jonghyun nemá s kým povídat. Tak si povídá se mnou."
Key hleděl Minovi do očí po celou dobu co mluvil. Mohl si to vymyslet? Ne, Minnie určitě ne… Policista si také všiml tónu a čehosi v Taeminových očích, když o Jonghyunovi mluvil. Měl v nich kousek něčeho, co tam nikdy dřív neměl. Najednou na velkých městských hodinách odbyla celá. Půl hodiny uběhlo a Minnie si musel vyzvednout nákup. "Už bych měl…" Key nenechal chlapce domluvit a kývl. "Jen jdi. A opratruj se Minnie." Poplácal chlapce po rameni a během chvilky zmizel ve stínech ulice. Taemin se vrátil do obchodu a vzal si od prodavačky košík. "Vše jsem vám sehnala pane. Něco jsem neměla já, tak jsem se stavila ve stáncích. Budete si přát ještě něco?" Min se rozhlédl a pak mu pohled utkvěl na čokoládě. Ukázal za prodavačku, na krabici s oříškovýma čokoládama. Ona se neptala, proč nemluví, nikdy se neptala, měla strach z lidí, co si ani před ní nesundali kapuci. "Dobrá, jednu?" Minnie přikývl a pak vše zaplatil. Čokoládu si schoval do velké kapsy kabátu a vydal se zpět na zámek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama