Symptoms of good (Kapitola IV.)

27. července 2016 v 15:16 | Taehee

KAPITOLA IV.


Je tu po delší době další kapitola Symptoms of good. Když se u psaní této povídky rozepíšu, tak pak už jedu v pohodě. Horší je, začít to psát :D. To klidně dělám i několik pauz během dvou vět :D.
V dneší kapitole se Taemin poprvé setká s povahou mafiánova staršího syna Onewa. Co se bude dít? Co se stane blonďatému andílkovi, který měl v životě jen smůlu?


Poslední kilometr k zámku, mladičký, Taemin doslova letěl. Kolem něj se objevovalo čím dál víc lidí, kteří se mu ani za mák nelíbili. I když, jemu se vlastně nelíbil nikdo, ale to je přece jedno! Všechny myšlenky okamžitě zahnal a soustředil se na svůj cíl a to doběhnout na zámek. Sice ani tam se necítil moc bezpečně (no, kdo by se taky cítil v domě mafiána?), ale pořád lepší než tam venku, kde nějakou dobu musel žít. Když za sebou zabouchl velké hlavní dveře a ocitl se v předsíni, unaveně si stáhl kapuci pláště, opřel se o zeď a oddechoval. Košík s jídlem položil vedle sebe na zem, kupodivu nic nerozsypal, ani při tom sprintu na zámek. Ani si to nepřikázal a jeho ruka automaticky zajela do kapsy kabátu a nahmatala čokoládu, stále tam byla a byla naprosto v pořádku. Když se jakžtakž vydýchal, sundal ze sebe plášť a kabát. Čokoládu zatím nechal v kabátě, stejně až půjde z kuchyně, půjde přes předsíň, takže si ji vezme pak. Zastavil se ještě před zrcadlem. Prohrábl si blonďaté vlásky, které se mu při tom běhu trochu rozcuchali a když sundal kapucu, přesunuly si je divně na stranu. Béžový roláček si u krku narovnal a pak sebral ze země košík a vydal se po schodech dolů do kuchyně.

V kuchyni se uklízelo nádobí z večeře a posledních pár lidí večeřelo. Min došel s košíkem k hlavní kuchařce a položil jí košík na linku. Ta se na něj otočil a usmála se. "Tak tady jsi. Už jsem se bála, že nám tě někdo unesl." Postarší žena ho pohladila po tváři a pak se podívala na košík. Kuchařka měla toho mladičkého chlapce ráda, vždycky když měl chvilku, tak jí pomáhal jak se dalo a ona to dokázala ocenit. "Sehnal jsi všechno?" Otočila se zpět na blonďáka a ten s úsměvem přikývl. "Tak to je dobře, budeš chodit na nákup každý týden. Dřív tam chodila Sunny, ale teď se musí starat o oblečení a obíhat křejčí, takže na nákup opravdu nemá čas." Taemin přikývl a vydal se po schodech z kuchyně opět o předsíně. Moc dobře si pamatoval, že musí ještě za Jonghyunem. Vzal z kabátu čokoládu a vydal se z přízemí do patra.Hned naproti schodům byly dveře do ložnice mafiánova mladšího syna.

Taemin nesměle zaklepal na dveře a po té, co uslyšel krátké "Dále", vstoupil. Rozhlédl se po místnosti ale nikde nemohl zahlédnout Jonghyuna. "Taemine, tady jsem." Zaslechl blonďáček známý hlas a podíval se nahoru. Hyun seděl v tureckém sedu na své posteli, která byla na vyvýšené části pokoje. Něco jako balkon? Hnědovlasý muž seskočil na zem a postavil se před Taemina. Usmál se na toho blonďatého andílka jako vždy, když se díval do jeho nevinné tváře. Taemin zvedl pravou ruku a dal Jonghyunovi čokoládu. "Jé, moc ti děkuji." Zaradoval se Hyun jako dítě a hned jí začal rozbalovat. Ulomil si první řádek a pak se podíval na Taemina. "Chceš?" Pozvedl obočí, usmál se a napřáhl ruku s čokoládou k Minovi. Chlapec nevěděl, zda si má dát, nebo ne. Měl chuť na čokoládu, to jo, ale přeci jen… Od mafiánova syna si brát? "No tak vezmi si… Kdybych nechtěl, aby sis vzal, tak ti nenabízím." Promluvil opět Jonghyun a Taemin si nakonec nádechem dodal odvahy a ulomil si taky kousek čokolády. Rychle zamrkal a pak se podíval na Jonghyun a usmál se. Posunkem naznačil, že děkuje a strčil si tu sladkou dobrotu do pusy. Mladý muž byl absolutně vyveden z míry. Za dobu co tu je, neviděl, že by se Minnie usmál. Už vůbec ne na něj. Nedal však najevo svou radost, nechtěl ho viděsit a tak se usadil do svého křesla a vychutnával si čokoládu. "Sedni si, kdybych tu čokoládu snědl sám, asi bych si zadělal na pěknej kaz." Zasmál se Jonghyun a ukázal na druhé křeslo. Blonďáček kývl a usadil se do vedlejšího křesla.

Seděli takhle asi půlhodinku, jedli čokoládu a povídali si. Tedy, Hyun povídal a Taemin přikyvoval, nebo psal poznámky na bloček, který nosil stále u sebe. "Mine, víš kde je teď můj otec a bratr?" Zeptal se najednou Hyun a blonďáček povytáhl obočí. Jak bych mohl? Napsal rychle na papír a ukázal to Jonghyunovi. "Ví to celé město a ty ne…" Zasmál se hnědovlásek a Minnie pozvedl obočí. Jak to má vědět? Vždyť s mafiánským bossem a jeho starším synem se prakticky nevídá. "Vraždí Minnie, vraždí, nebo mlátí v tom lepším případě…" Taemin se při těchto slovech otřásl. Jonghyun si toho všiml a chytil ho za ruku. "Jsi v pořádku?" Zeptal se a prohlédl si toho andílka, který měl v očích obrovskou dávku strachu. Taemin se podíval najprve na hnědovláska a pak na svou ruku, která byla pod tou Hyunovou. Opatrně jí vytáhl a položil si jí do křesla, místo na opěradlo. Pak přikývl a napsal něco na bloček. Podal to Jonghyunovi a ten si to přečetl. A ty už jsi někdy někoho zabil, pane? Mladý muž si to přečetl ještě několikrát a pak se podíval do blonďáčkových čokoládových očí. "Nikdy, jsem nikomu neublížil. A nikdo to ani neudělám." Pronesl zcela vážně a upřímně. Min chvíli přemýšlel, jestli mu to věří, nebo ne. Pak přikývl a lehce oddechl. Po nějaké době pro Taemina do Hyunovi ložnice přišla jedna mladá pokojská, že jí má jít Taemin pomoci s úklidem přízemí. Blonďáček vstal z křesla, uklonil se a pak se na Jonghyuna usmál. Ten mu s radostí úsměv oplatil. Když chlapec opustil Hyunovu ložnici, vylezl hnědovlásek opět do své postele a z polštáře vytáhl knihu, ve které si začal číst.

Po třech dnech, při kterých se stále opakovali návštěvy Jonghyuna mezi úklidem v domě se vrátil mafiánský boss a jeho starší syn. Hodlali v zámku zůstat do konce týdne a pak zase odjedou. Taeminovi to řekl Jonghyun, kdo jiný také, že? Blonďáček zrovna procházel kolem ložnice staršího mafiánova syna, Onewa. Měl sklopenou hlavu a ruce v kapsách. Před chvílí kosil trávu na zahradě a chtěl si odpočinout. "Hej! Sluho, pojď sem!" Ozvalo se z tmavé ložnice. Blonďáček se překvapeně zastavil a pomalu vkročil do Onewovy ložnice. Ten tón a oslovení se mu nelíbili ani trochu, ale poslechnout musel. "Nemáš co na práci, že se tady flákáš?" Zamračil se na něj Onew ze svého křesla. V ruce držel sklenici a na stole byla whisky. Taemin překvapeně zamrkal a zatřásl hlavou. Už hodlal vytáhnou bloček, že napíše, ale to už Onew vstal a šel k němu. Sklenici odložil na stůl a jakmile stál u Mina dostatečně blízko, vrazil mu pořádnou facku. Blonďáček jí ustál, ač to byla pořádná rána, zažil i horší. Bolestně vzlykl a chytil si tvář. Nechápal co se děje, ale utéct si nedovolil. "Co si jako o sobě myslíš co? Jsi jen obyčejný sluha, já tu jsem prakticky pán, ty jsi jen sluha! A flákat se nebudeš, okamžitě uklídíš támhletu knihovnu, kde jsou rozházené knihy! Hezky podle abecedy a hoď sebou!" Při poseldních slovech Onew do Mina strčil a kopl ho do nohy. Taemin ucítil slzu, která mu stekla po tváři. Vzpomněl si na své dětství, když ho bil otec a pak i lidé v dětském domově. Blonďáček se dal okamžitě do práce a začal přerovnávat knihy. Při práci byl však vystavován ranám bambusové tyče od Onewa. Pokáždé, když mladíček sykl bolestí, mafiánův syn se zasmál a napil se ze sklenice. Minnie cítil, jak se na jeho zádech tvoří modřiny. Když byl konečně s prací hotový, Onew byl už natolik opilý, že mu řekl, ať vypadne a věnoval mu na rozloučenou ještě jednu ránu tyčí.

Blonďáček vyběhl z ložnice a v slzách se vydal pomalu do svého pokoje. Prošel kolem schodiště, kde zrovna stál Jonghyun. Když viděl mladíka v slzách, okamžitě za ním doběhl a zastavil ho. "Minnie, co ti je?" Ptal se chlapce a hledal oční kontakt. Taemin se otočil a ukázal na záda. Byl tolik unavený a měl obrovské bolesti, že nedokázal odporovat ani utíkat. Jonghyun vzal opatrně lem košile a vytáhl ji nahoru. Když spatřil modřiny a rány, zalapal po dech. Pustil lem košile a za ramena otočil Mina čelem k sobě. "Kdo ti to udělal?" Minnie se strachem zavrtěl hlavou. Hnědovlásek si povzdechl. "Dovolíš mi, abych ti to aspoň ošetřil? Máš tam krvavé rány, které když se nevyčistí, tak se mohou zanítit…" Taemin zaváhal, ale pak rezignovaně přikývl. Šel s Jonghyunem do ložnice, kde si ho hnědovlásek posadil na pohovku, požádal ho, ať si sundá košili a pak se přehraboval v nějaké skřínce. Pak vytáhl brandy a bílé čisté hadříky a sedl si vedle blonďáčka na pohovku. "Možná to bude trošku pálit, ale musí se to vyčistit." Oznámil Hyun chlapci a začal mu čistit krvavé rány. Při kontaktu hadříku s Minovou kůží, chlapec sykl bolestí a zamrkal slzy. Jonghyun mu pak rány ještě obvázal, aby se tam nedostala infekce. "Můžeš se obléct…" Řekl, když měl i poslední ránu zavázanou. Minnie si rychle nasadil košili a zapl knoflíčky. "Opravdu mi neřekneš, kdo ti to udělal? Víš přeci, že ti chci pomoct…" Šeptl hnědovlásek a pohladil chlapce po tváři. Ten však uskočil a zamrkal slzy. Bál se… Jonghyun poznal, že se Min bojí, zase se ho bojí jako když přišel do tohoto zámku. Mladý muž si povzdechl. "Dobře, nemusíš mi to říkat, ale pokud příjdu sám na to, kdo ti ublížil, tak ti zaručuji, že ho šetřit nebudu… Jestli chceš, tak jdi do své ložnice a odpočívej." Taemin okamžitě vstal a odešel do své ložnice, kde si lehl na břicho. Na zádech by měl velké bolesti. Přitiskl hlavu do polštáře a tišše vzlykal. Dnes si opět připoměl své nehezké dětství a ještě horší dospívání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama