Epiphany (3. Část)

1. srpna 2016 v 6:00 | Taehee

Epiphany



Tak tohle už určitě není jednorázovka, protože se to objevilo v sekci Příběhovky :D :D Prostě to berte jako příběhovku, navazující na Jednorázovku :D (A já vím sama nejlíp, že to nedává smysl! :D ) Tak, teď jdu hlídat děti a vy se bavte příběhem, který je prostě a jednoduše L.O.V.E. :D

Pár: Taemin & Minho (2Min)
Upozornění: Miluju dobrý konce, takže pokud vy ne, tak tohle upozornění je pro vás! :D
Kazumi jako - Minho (tučně); TaeHee jako - Taemin
(netučně)


Nevěděl jsem, co kluci řekli lidem z televize, proč jsem v nemocnici. Bylo mi to vlastně i chvilkami jedno. Nechal jsem to na nich. Možná bych neměl myslet tak sobecky a promýšlet si to všechno. Takže nejspíše být v klidu a pohodě. Byl jsem rád, že pro mě přijel zrovna Hyun, sice nevím proč, ale vlastně všichni pro mě byli kamarády… ale… Zaryl jsem nehty do dlaní. V autě bylo příjemně teplo, ale já se stejně těšil domů. ,,V televizi jsme řekli, že jsi měl menší nehodu," mrkl na mě Hyun, když mě viděl, jak jsem zamyšlený. ,,Jo, menší," kývl jsem, povzdechl si a podíval se na dva řezy. ,,Než se oženíš, tak to zmizí," zazubil se mladík vedle mě a lehce do mě strčil. ,,Tedy spíš, až se dáš dohromady s ním," opravil se hned a spiklenecky na mě mrkl. ,,Hyune…," nestačil jsem to doříct, protože on mě zpražil přísným pohledem, až jsem já vydechl a zapřel se do sedaček. Byl jsem rád, když jsme dojeli k dormu a já vyskočil z auta. Ještě nebyl čas večeře, ale menší zákusek jsem si dal. Nová hifi věž se mi celkem i líbila a já si odešel vybalit své věci a natáhl se na postel, kdy jsem se rozhlédl po pokoji a spatřil i onen nápis… skousl jsem si ret, přivřel oči a zamáčkl slzu. Vydechl jsem přerývaně a podíval se z oken. Pak jsem vydechl a vyrazil po schodech dolů. Podíval jsem se na kluky, projel si rukou ve vlasech a mrkl se po kuchyni. Vydechl jsem a zasedl ke stolu po pravé ruce Onewa. ,,Maknae, pojď se najíst!" šel zavolat leader na něj… skousl jsem si ret a podíval se na Keye, který si sedl vedle mě. Po chvilce vešel do kuchyně Minnie. Podíval jsem se na něj krátce, sevřel jsem levou ruku v pěst, ale škublo mě to v ní, když tam byly menší ranky od skla. "Já-já… Vezmu… Vezmu si to nahoru…," vykoktal ze sebe mladík, ale Onew jej hned zadržel a já tak nějak přeslechl jeho slova. Já se nadechl a podíval se na mé oblíbené jídlo. Zajiskřilo mi v očích a já začal jíst. Bylo to úžasné! Vychutnával si to a nějak zapomněl na to, co se stalo před několika dny. Po chvilce jsem se podíval i na Hyuna, který mě sledoval. Trochu jsem pozvedl obočí, kdy jsem ho zkoumal. On mrkl na jídlo a pak i na Minnieho. Nechápavě jsem se na něj podíval a on to zopakoval. Vložil jsem další jídlo do úst a mrkl směrem ke Keyovi a pak lehce zavrtěl hlavou. Hyun to pochopil a přikývl. Po…počkat… to jídlo vařil… Minnie? Ale vždyť on… to by přece vyhořela kuchyň! Nechápal jsem to, podíval jsem se párkrát na něj. Moje srdce podivně tlouklo a jaksi skákalo. Bylo to jeho dílo, až jsem se zhluboka nadechl a vydechl. Taemin se vytratil z kuchyně a já se podíval na Hyuna. ,,Chceš mi říct…," podíval jsem se na něj a on přikývl. ,,Já mu jen radil, jinak to celé dělal on sám," šťouchl do mě Key, který seděl hned vedle mě. ,,Já…," odmlčel jsem se a vydechl. ,,Jdi si odpočinout, Minho, potřebuješ to, brzy nás čeká práce," kývl na mě Onew a já vydechl, ale přikývl. Odešel jsem do své ložnice, kde jsem se natáhl a vložil hlavu do dlaní. Stékaly mi po tváři pomalu slzy a přemýšlel jsem nad tím vším.

Nic jsem neřešil. Nechal jsem slzy volně plynout. Byl jsem to já, kdo z naší skupiny skoro nikdy nebrečel. Ale teď jsem nechal své emoce volně vyplavat na povrch. Už zítra máme první focení a interview, kterého se po týdnu a něco účastní i Minho. Neumím si představit, že tam budeme někde sedět a on tam bude a já… Nechci se mu připomínat, nechci aby na nějakém rozhovoru byl smutný, když tam budu, tak nejspíš bude smutný a naštvaný. Po opravdu dlouhé době mi začínalo docházet, že mám nějaké city. Před dvěma roky, jako sedmnácti letý jsem je zničil a když jsem někoho chtěl, prostě jsem si ho vzal. Nedbal jsem na city, protože jsem se nechtěl zklamat jako tehdy… A teď, jsem udělal přesně to, co on udělal mě… Ne Minho, někdo jiný… Zlomil jsem srdce člověku, na kterém mi záleželo… Byl pro mě přítel, kolega, kamarád a co víc, moje láska. Všechno tohle jsem zničil v jednom momentě po společné noci. Vstal jsem a vzal si pyžamo. Sešel jsem do přízemí do koupelny. Nějak mě nenapadlo, že bych měl zakepat, že by tam někdo mohl být. Přeci jen, můj mozek teď fungoval na nouzový režim a místo toho, všechno, rozhodovalo mé srdce. Otevřel jsem dveře a zvedl pohled. A tam jsem ho spatřil. Minho stál před zrcadlem, byl v bílém pyžamu. Otočil se na mě a mně můj pohled sjel na jeho levou ruku, kde se skvěly dvě jizvy. Ztěžka jsem polkl a zrychleně zadýchal. V tu chvíli mi nevím proč, začala v hlavě hrát naše písnička Lucifer. "Tvé nesporné kouzlo je Lucifer...
Tvá nesporná magie je Lucifer...
Dotýkáš se mě s tváří anděla a říkáš, říkáš, že jsi si mě koupila." Hned po téhle sloce následoval normálně refrén, ale já si vybavil jen Minhův rapp.
"Tvůj pohled mě zachytil, stával se stále ostřejším. Jsem unavený z tvé posedlosti, jedno říznutí a mé srdce krvácí. Možná, že když selžu, přiblížíš se jako anděl a řekneš: "Miluji tě!". Věděl jsem, kdo skutečně jsi a i tak jsi mě zmátla." Jelikož jsem nebyl schopný absolutně ničeho, Minho to vyřešil za mě. Pomalým krokem šel směrem ke dveřím, ve kterých jsem stál. S největší pravděpodobností mě odstrčí, nebo mi dá přes hubu, to přesně si totiž zasloužím.

Chtělo se mi jen brečet. Nevěděl jsem proč. Musel jsem se vydýchat a rozdýchat se z toho, co se stalo. Musím se uklidnit. Uklidnit a jít se umýt. Zítra máme focení a interview. Musím se na to vyspat, budou mít otázky? Nechci nic slyšet! Vydechl jsem a podíval se po svém pokoji. Přivřel jsem oči, promnul si krk a podíval se na strop mého pokoje. Vydechl jsem a zvedl se. Vzal jsem si své pyžamo a vyrazil do přízemí, kde jsem měl v plánu zalézt do koupelny. Umyl jsem se a nechal vodu stékat po mém těle. Bylo mi dobře, voda ze mě smyla všechny špatné myšlenky. Umyl jsem si své vlasy, vydechl a vylezl ven ze sprchy. Otřel jsem se a podíval se do zrcadla. Párkrát jsem se nadechl a vydechl. Převlékl jsem se do svého bílého pyžama, které se skrývalo z lehčích tepláků a kratšího trika, kdy jsem se díval do zrcadla. Nadechl jsem se, tohle se nemělo stát. Najednou se otevřely dveře. Myslel jsem, že to bude Onew, protože nahoře byl zabarikádovaný Key, ale já se otočil a spatřil… Jeho. Podíval jsem se na něj a prohlížel si ho. ,,Tvá nesporná magie je Lucifer... Dotýkáš se mě s tváří anděla a říkáš, říkáš, že jsi si mě koupila," zamrkal jsem, ale cítil, jak mi rychle bušilo srdce. Skousl jsem si ret a vydechl, kdy jsem se na něj díval. "Tvůj pohled mě zachytil, stával se stále ostřejším. Jsem unavený z tvé posedlosti, jedno říznutí a mé srdce krvácí. Možná, že když selžu, přiblížíš se jako anděl a řekneš: "Miluji tě!". Věděl jsem, kdo skutečně jsi a i tak jsi mě zmátla," zpíval mladíček můj rapp a mně se sevřelo srdce, skousl jsem si ret, sevřel ruce v pěst, ale rozešel se krokem k Minniemu. Nevěděl jsem, co dělám, ale prostě jsem ho jen objal a položil hlavu na jeho rameno. Vydechl jsem a v mých očích se zalesklo. ,,D-Dí-Díky za večeři, bylo to do-dobrý," vyhrkl jsem ze sebe a trochu ho sevřel.

Skoro jsem přestal dýchat, když mě objal a poděkoval mi za jídlo. Jak jen to…? Aha, Key, nebo Hyun mu to asi řekli, jasně. Měl jsem chuť ho okmžitě políbit, ale věděl jsem, že je brzy a akorát bych to všechno zase zkazil. Jednou rukou jsem mu jemně přejel po zádech a zachvěl jsem se, když jsem ucítil jeho dech na svém krku. "Ne-ne… Nemáš záč…" Cítil jsem jak se mi do očí tlačí nová dávka slz. Najednou se odtáhl a odešel pryč z koupelny. Zůstal jsem tam stát sám. Že-žeby mi odpustil? To asi ne, i kdyby mi jeho srdce chtělo odpustit, on se tomu bude bránit. A já to chápu. Zalezl jsem do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Mé dlouhé hnědé vlasy ztěžkly, ale jinak ze mě všechno ostatní voda smyla. Skoro jsem v té sprše usnul. Když jsem však opustil tu hrorkou vodu a stoupl na studené dlažičky, vše se mi ihned vrátilo zpět do předmětu myšlení. Podíval jsem se sám na sebe do zrcadla. "Miluji tě Minho." Šeptl jsem a pak se opřel o umyvadlo a sklopil hlavu. Z oka mi vykápla slza přímo do umyvadla. Kdybych tohle byl schopný říct Minhovi tu noc, nic z toho potom by se nestalo. Počkat… Minho… Minho neví, že ho miluju. Odešel jsem od něj po té noci a nechal ho v domění, že to byla jednorázovka. Od té doby jsem mu nic jiného neřekl. Zhluboka jsem se nadechl a pak jsem se vydal zpět do ložnice. Když jsem přišel do pokoje, byl na posteli plyšový medvěd, kterého jsem znal od Hyuna z ložnice. Měl pod sebou vzkaz. "Minnie… Myslím, že teď ho potřebuješ víc než já. Hezké sny a silnu vůli, maknae. Jonghyun." S výdechem jsem k sobě bílého medvídka natiskl. Pak mě ale něco nadalo. Já ho možná potřebuji víc než Jjong, ale je tu někdo, kdo ho potřebuje víc než já. Vzal jsem medívka za jednu tlapičku a posadil se ke svému pracovnímu stolku, kde jsem na kousek papíru napsal vzkaz. Minho také ví, že ten medvěd je Hyuna a tak bude lepší, když si bude myslet, že mu ho dal Hyun. "Ty ho potřebuješ víc. Krásné sny, Minho." Vyšel jsem na chodbu a zamířil k Minhovým dveřím. Položil jsem vzkaz na zem a na něj posadil medvídka. Zaklepal jsem a rychle zmizel za rohem.

Musel jsem ho obejmout. Nevím proč, ale nakazovalo mi to moje srdce, které bušilo rychle jako by dostalo infarkt, ne jako kdyby v něm praskla žilka. Dýchal jsem zhluboka a poděkoval mu za jídlo. ,,Ne-ne…Nemáš zač..," vykoktal ze sebe a jeho ruka přejela po mých zádech. Zachvěl jsem se, ale v hlavě mi přeletěl obrázek té noci. Odtáhl jsem se a šel pryč z koupelny. Mí srdce se bolestně svíralo. Něco se mi snažilo namluvit, ale já ho neposlouchal. Vlezl jsem do svého pokoje a vložil si hlavu do dlaní. Zhluboka jsem dýchal a podíval se ven z okna. Šel jsem k němu a otevřel ho. Nadechl jsem se čistého nočního vzduchu. Musím se vyspat, zítra mě čeká těžký den. Pro mě to bude těžké, nechci pomyslet na to, že mi budou podávat nějaké zatracené otázky. Minho… musíš se vyspat. Opřel jsem lokty o parapet a hleděl ven. Co kdybych… zamračil jsem se a začal si v duchu nadávat. Nechci ublížit klukům zas, ale… Minnie mě nemá rád, ta noc byla jednorázovka? Možná se mi chtěl tím jídlem omluvit, ale mé srdce bije a chce mu odpustit, ale já se tomu bránil. Ne, nebudu… Někdo najednou zaklepal na dveře, kdy jsem se odtáhl od okna a podíval se na dveře, ale povzdechl si a šel ke dveřím. Otevřel jsem je. ,,J-Jo?" řekl jsem, ale nikdo tam nebyl. Můj pohled padl na zem, kde ležel bílý méďa, kterého jsem znal od Hyuna. Vzal jsem si ho, nadechl se a už chtěl zajít do pokoje, kdy jsem najednou spatřil papírek, který byl pod medvídkem. "Ty ho potřebuješ víc. Krásné sny, Minho," přečetl jsem si tlumeně, pousmál jsem se, vzal vzkaz do rukou, nadechl se, ale přitiskl plyšáka na hruď a zašel do své ložnice a zavřel dveře. Na noc jsem si nechal otevřené okno a usnul hned.

-TaeHee & Kazumi

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama