Medvídek (1. Část)

31. srpna 2016 v 14:29 | Taehee

Medvídek


Zítra je škola :( :/ :/ :D. Tak jsem se rozhodla, vám spříjemnit poslední hodiny volna novou příběhovkou :D.
Můj nejoblíbenější SHINee shipp JongTae :D :D. Je to strašně sladký a roztomilý a prostě aww :D :D.
Příběh Medvídek navazuje na jednorázovku Bolest, která chladí srdce.
Medvídek se odehrává rok po té nešťastné události, kdy si chtěl Jonghyun sáhnout na život a Taemin mu v tom zabránil. Zde máte odkaz na Bolest, která chladí srdce a pokud jste již tuto jednorázovku četli, tak s chutí na Medvídka :D.
Bavte se :D

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Upozornění: Asi nic... Příliš velké množství slaďárny :D
Kazumi jako Jonghyun (tučně); TaeHee jako Taemin (
netučně)


Projížděl jsem zrovna internetové stránky. Dal jsem si prst přemýšlivě na bradu a promnul si krk. Co kdybych něco podnikl? Zamyslel jsem se, ale zaklapl noťas a vyrazil ven z ložnice, kdy jsem dorazil do kuchyně. Něco mě napadlo. Vzal jsem si několik toastů a připravil do nich nějaký sýr, šunku a to nechal zapéci. Ještě jsem připravil do misky zeleninu a do dvou lahví připravil vodu. Vzal jsem si nějaké dvě sklenice. Všechno jsem to dal do košíku a připravil i deku. Netušil jsem, jestli mi to vyjde, proto jsem se vydal do obývacího pokoje, kde na gauči ležel Minnie. ,,Kde jsou kluci?" usmál jsem se a mrkl na mladíka, který se mi již líbí. Konkrétně od toho dne kdy Minho uzavřel mé srdce do ledové krychle. ,,Odešli do restaurace na večeři," usmál se. ,,Docela brzo, jsou teprve čtyři odpoledne," zasmál jsem se. ,,To jo, Minho už měl hlad a Onew nechtěl jít, ale Key mu řekl, že v restauraci mají kuřata jen do čtyř hodin za poloviční cenu,'' zazubil se mladík a já se zasmál. ,,Celý Onew," zavrtěl jsem hlavou, ale podíval se na Minnieho s úsměvem. ,,A ty hlad nemáš?" podíval jsem se na něj. ,,Trochu," odpověděl mi, kdy jsem se zamyslel. ,,Co bys řekl menšímu pikniku? Že bychom zajeli do stáje a vyrazili na koních do přírody?" usmál jsem se a zamrkal očima. V hlavě se mi krátce promítl obrázek před rokem, kdy mě Minho zranil mé city.

Jeden z našich volných dnů jsem si patřičně užíval. Vstal jsem až v jednu odpoledne, dal si oběd a pak se tak nějak všemožně potloukal po dormu. Nyní, kolem čtvrté jsem šel dolů a sedl si na gauč vedle Minha. Byl tu ještě Key a Onew, Jonghyun byl kdo ví kde. Trošku mě to mrzelo, vždycky jsem s ním rád trávil čas. "Mám hlad… Nezajdem do restaurace na večeři?" Zeptal se Minho a já povytáhl obočí. "Jo, to je super nápad!" Přitakal Kibum a já se podíval na Onewa, jehož pohled říkal přesně to, co ten můj. "Jsou teprve čtyři." Odfrknul si leader a já přikývl. "Já nejdu, počkám až se objeví Hyun." Odpověděl jsem a Minho pokrčil rameny. "Onew hyung, co ty?" Jinki si Minha přeměřil pohledem. "Jsou teprve čtyři odpoledne mladej. A upřímně, není moje vina, že tys celý dopoledne dělal work out a teď máš hlad. Kam bych to dopracoval, kdybych šel ve čtyři odpoledne na večeři?" Odvrátil jsem pohled a uchechtl se. Onew, že nechce jít na jídlo? To je divný. "Onew hyung, no tak, pojď s námi. Do čtyř odpoledne mají kuřata za poloviční cenu." Pronesl duhovlásek a to už já nerozdejchal a začal se smát. "Maknae!" Dloubl mě loktem do břicha Minho a já měl slzy v očích. "Tak… Už… Sakra… Jděte, jinak z vás umřu!" Smál jsem se a přitiskl si dlaň na ústa, abych se trochu ztiššil. Po chvíli kluci opravdu šli do restaurace a já si pohodlně lehl na gauč. Chvíli jsem ležel se zavřenýma očima a najednou uslyšel známý hlas. "Kde jsou kluci?" Usmál se na mě Jjongie a já mu úsměv oplatil. Nejspíš jsem se usmál jako blbeček a hned jsem si to uvědomil a lehce zrudl. "Odešli do restaurace na večeři." Odpověděl jsem raději, než jsem se zase začal uculovat jako blbeček. "Docela brzo, jsou teprve čtyři odpoledne." Pronesl můj rudovlasý kamarád a já mu osvětlil, proč šli tak brzo. "Celý Onew." Zazubil se svým nádherným úsměvem, když jsem skončil vyprávění. "A ty hlad nemáš?" Optal se a já lehce přikývl. "Trochu." Usmál jsem se a odvrátil od něj pohled a podíval se z okna. Jestli se na mě bude takhle krásně usmívat ještě chvíli, tak mu asi řeknu… Co mu řekneš? Taemine! Už jsi si přece jasně řekl, že mu to nesmíš říct. Nesmíš zničit vaše přátelství! "Co bys řekl menšímu piknuku? Že bychom zajeli do stáje a vyrazili na koních do přírody?" Zajiskřilo mi v očích. Ale co když se s ním někde sám neovládnu? Neovládnu svoje emoce? Ale říct ne, mu nemohu, protože by to bylo divné a asi by ho to mrzelo. A navíc… Já miluju pikniky. "Tak jo." Zazubil jsem se a vyskočil na nohy. "Takže vyrazíme?" Zazubil jsem se a podíval se po Hyunovi. Jeho hnědé oči teď zrovna zakrývala ofinka jeho rudých vlasů. Myslel jsem, že se rozslintám. "Ehm… Počkáš chvíli? Jen si na chvíli skočím do pokoje..." Pronesl jsem rychle a zamrkal. "Jasně…" Usmál se na mě a já rychle vyběhl schody do své ložnice. "Sun-chi?" Rozhlédl jsem se po pokoji a pak skočil do postele a natáhl se na její kraj pro bílého medívka. "Sun-chi… Jdu s Hyunem na piknik." Usmál jsem se a mluvil na medvídka. "To je skvělý Minnie! Můžeš mu to říct!" "Ne, to nejde. Nechci zničit naše přátelství." "Ale, třeba to vezme dobře. Jak to můžeš vědět, když to nezkusíš… Minnie… Vždyť kvůli němu pláčeš…" Pohladil mě medvídek po tváři a já zamrkal. V tu chvíli jsem si vzpoměl, jak se před rokem chtěl Hyun zabít. Neřekl jsem to klukům, protože jsem nechtěl aby ho hloupě vyslýchali. "Tak… Já… Mu to zkusím nějak naznačit…" Zašeptal jsem. "Tak aspoň tak. Třeba tě má taky víc než rád." "To nevím… Už musím jít Sun-chi. Večer se uvidíme." Usmál jsem se a posadil medívka na polštář. "Minnie! Hwaiting!" Zasmál jsem na medvídka a vylezl z ložnice a sešel dolů. "Tak, můžeme vyrazit?"

Dnešní den byl ten jeden z nejúžasnějších. Bylo volno, nikdo nás neotravoval a já si ho užíval jako obvykle. Spánek do poledne, oběd, sprcha a pak si projížděl ve svém pokoji internetové stránky. Pak mě to ale přestalo bavit a rozhodl se, že zajdu udělat něco do kuchyně. Jo, proč bych si nemohl vyjet s maknaem! Maknae...Minnie... Skousl jsem si ret, když jsem si ho představil ve své mysli. To jeho jméno, jeho nádherný úsměv, jeho hlas. Skousl jsem si ret znovu a flákl se rukou lehce do čela, abych se uklidnil. Co když on tohle necítí? Rozhodně nechci, aby to dopadlo jako před rokem, kdy se mé přátelství s Minhem zničilo. Chtěl jsem si to přátelství s Taeminem uchovat na stejné úrovni, jako tomu bylo do dněšního dne. Proto jsem udělal věci k pikniku, on přeci pikniky miluje, ale netušil jsem zcela jistě, že mi to potvrdí. Nadechl jsem se a nakonec došel do obýváku. Zeptal jsem se ho, kde jsou kluci, s úsměvem, který mi oplatil. Zabušilo mi u toho srdce a lehce se sevřelo. Ten jeho úsměv. Zamrkal jsem, abych zakryl menší roztěkanost. On mi odpověděl, kdy jsme spolu chvilku na účet kluků kecali. Nakonec jsem se ho zeptal, zda nemá hlad, až jsem navrhl piknik. Minniemu zajiskřily oči. "Tak jo," zazubil se mladíček a vyskočil na nohy. "Takže vyrazíme?" zazubil se a podíval se na mě. ,,Jasně," přikývl jsem s úsměvem na rtech a zamrkal očima, které mi částečně zakrývaly rudé vlasy. ,,Ehm… Počkáš chvíli? Jen si na chvíli skočím do pokoje...," zamrkal. ,,Jasně...," usmál jsem se a vydechl. Půjde se mnou, ano! Skousl jsem si ret, ale zavolal do stáje, kdy jsem řekl své přání. Taky jsem povolal šoféra a vzal si z kuchyně košík s věcmi. Nezapomněl jsem na svoji kostkovanou košili, která kontrastovala s černými kalhotami. "Tak, můžeme vyrazit?" ozvalo se najednou, kdy jsem se otočil po hlase. ,,Ano, ve stáji o nás vědí a šofér už čeká," usmál jsem se. ,,Co to neseš v košíčku?" zamrkal Minnie. ,,Víno a buchty pro babičku," zavtipkoval jsem. ,,A máš to daleko?" zasmál se Minnie. ,,Ale ani ne, je to kousek," zasmál jsem se a otevřel dveře. ,,A jakpak ti říkají?" zazubil se Minnie a vyšel ven. ,,Červená karkulko," zasmál jsem se, ale zamkl dorm a i s košíkem nastoupil do vozu. Smáli jsme se celou cestu a pak už jen vystoupili u stájí. Já si připravil teplokrevného valacha Akatsukiho, byl to vraník bez odznaků. Nebo by se taky dalo říct Minhův kůň. Obyčejně jsem jezdil na svém běloušovi Nam-kyu, který má nyní něco s nohami a nakonec mi byl propůjčen právě Akatsuki. Do brašen jsem dal skládací košík a věci, které potřebujeme na piknik. Vzal jsem si helmu a vydal se čekat ven na Minnieho, který po chvilce došel a my mohli konečně na koních vyrazit. ,,Kam chceš jet?" usmál se na mě blonďáček, kdy já si prohrábl rukou rudé vlasy. ,,Na měsíční palouk? Je tam nádherně," pousmál jsem se a pohladil vraníka po krku, kdy souhlasně zafrkal a já se zasmál.

Po cestě ke stájím jsme se s Hyunniem dost nasmáli. Já však přemýšlel ve své hlavě, jak mu mám dát najevo své city k němu. Když jsme byli u stájí, rozdělili jsme se a stájníci nám nás dovedli ke koním, které si dneska půjčíme. Tuhle stáj jsme moc dobře znali, párkrát jsme tu fotili s koňmi a i na nich jsem se něco najezdili. Došel jsem k boxu mého dobrého kamaráda Kwana. "Nazdar pašáku." Usmál jsem na ryzáka a pohladil ho po hlavě. Jeho bílá lysina se táhla od vršku hlavy až po nozdry. Už byl vyčištěný, jako vždycky. Nám nikdy nedovlí si "zašpinit ruce". Poděkoval jsem stájníkovi, který mi pomohl Kwana nasedlat a nauzdit. Brzy jsem se sešel s Jonghyunem před stájemi. "Kam chceš jet?" Zeptal jsem se a urovnal si třmeny u sedla. "Na měsíční palouk? Je tam nádherně." Usmál se a přikývl a vyhoupl se do sedla mého Kwana. "Hou, klid. Dneska jsi nějakej energickej Kwane… Obvykle tě nemůžu ani rozejít." Pískl jsem na valacha, hned, jak jsem dosedl a on se bez jakýhkoli starostí rozešel. "Nemohl se dočkat, až poveze někoho, kdo má pod 60 kilo." Zasmál se Hyun a já po něm hodil vraždný a zároveň pobavený pohled. Tak jsem trochu vychrtlej no. Však, Hyun taky není zrovna zdravě hubenej. "Raději už pojedeme." Zasmál jsem se a pobídl nedočkavého valacha do kroku. Hyun mě s vraníkem následoval. Vyjeli jsme ze dvora stájí lesní cestou, která byla dost široká a my tak jeli vedle sebe. "Kompenzuješ si svou výšku koněm, jo? Bych do tebe neřekl Jongie." Rýpl jsem si, když jsem si všiml, že Hyun jede na vysokém vraníkovi, na kterém obvykle jezdil Minho. "Nam-Kyu má něco s nohama. Ale je to docela fajn, bejt ve stejné výšce jako ty. Co si budeme povídat, Nam-Kyu je skoro jako poník." Odpověděl mi Hyunnie s klidem a já se zamračil a nafoukl tváře, že ho má poznámka nepozlobila. Mé srdce divoce poskočilo, když si Kwan divoce poskočil. "Klidni se hochu…" Zavrtěl jsem hlavou. Takhle se Kwan obvykle nechová. Jezdím na něm, protože je nejklidnější z koní, které tu mají. Že by to bylo mnou? Měl bych se trošku sklidnit a nestresovat se tím, že jsem tady sám s člověkem, kterého miluju. Jonghyun se po mně zvědavě podíval. "Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě a já kývl. "Jo, jen Kwan má dneska nějak moc energie. Nepojedeme přes potůček? Je to sice trošku dál, ale je to tam krásný."

Hodně moc jsme se nasmáli, když jsme jeli ke stájím naším autem. Ve stájích jsme se rozdělili a já se stájníkem zašel za Akatsukim. Mrzelo mě, že si ho nemohu připravit sám. ,,Tak co chlape, těšíš se ven?" pousmál jsem se, když jsem drbal Akatsukiho. Bohužel, bělouš, na kterém jsem obvykle jezdil, měl něco se šlachama, proto jsem se musel spokojit s vraníkem, ale mně to vůbec nevadilo! Pak jsem se sešel s Minniem před stájemi, kdy měl svého ryzého Kwana. Navrhl jsem cestu na měsíční palouk, kdy on se usmál a přikývl. Stejně jako já se vyhoupl do sedla a já pohladil vraníka po krku, který zafrkal. "Hou, klid. Dneska jsi nějakej energickej Kwane… Obvykle tě nemůžu ani rozejít," ozval se Minnie a já se ušklíbl, když se ryzák rozešel. "Nemohl se dočkat, až poveze někoho, kdo má pod 60 kilo," zasmál jsem se, kdy po mně mladík hodil vražedný a zároveň pobavený pohled. "Raději už pojedeme," zasmál se mladík a vyjel první, kdy Akatsuki se za něj hned zařadil a já se podíval kolem sebe, když jsme konečně opustili příjezdovou cestu a vydali se po lesní cestě, kdy jsem nechal vraného přejít vedle ryzáka. Akatsuki zafrkal a zastříhal ušima, kdy jsem mu přejel po krku rukou a usmál se. "Kompenzuješ si svou výšku koněm, jo? Bych do tebe neřekl Jongie," rýpl si do mě po chvilce Minnie, kdy jsem se na něj podíval a zamrkal očima. "Nam-Kyu má něco s nohama. Ale je to docela fajn, bejt ve stejné výšce jako ty. Co si budeme povídat, Nam-Kyu je skoro jako poník," odpověděl jsem mu s naprostým klidem a zazubil se, když Minnie nafoukl tváře. Zasmál jsem se, ale pohladil vraníka po krku a podíval se na Kwana, který si poskočil. "Jsi v pohodě?" zeptal jsem se starostlivě, kdy mladíček kývl. "Jo, jen Kwan má dneska nějak moc energie. Nepojedeme přes potůček? Je to sice trošku dál, ale je to tam krásný," navrhl, kdy jsem kývl a usmál se. ,,Můžeme jet," podrbal jsem vraníka, ale rázem jsme nechali koně naklusat. Vysedali jsme do rytmu a já si užíval pohody kolem nás. Nechal jsem Akatsukimu, aby si vytáhl lehce otěže, kdy on tak učinil a stříhal ušima a pofrkoval. Usmál jsem se, projel mu rukou ve hřívě a nadechl se čerstvého vzduchu. Po chvilce jsme koně sebrali do kroku a přejeli s nimi potůček, kdy bylo kolem nás naprosto nádherně. Vydechl jsem, ale projeli jsme potůček na druhou stranu. Byli jsme chvilku ticho a ve mně to hýřilo všemožnými pocity. Mám ho rád, ale jak mu to říct? Vraník pode mnou si zafrkal a stříhl ušima, jako by mi něco chtěl naznačit a já si povzdechl, ale pohladil ho. ,,Děje se něco?" podíval se na mě Minnie a já se trochu zmateně podíval do jeho očí, ale pak zamrkal a usmál se. ,,Ne, vše je dobrý," usmál jsem se a nechal Akatsuki naklusat vedle ryzáka. Po chvilce jsme došli zase do kroku a dojely konečně na palouk, kde jsme sesedali. Podrbal jsem vraníka a odsedlal jej. Konečně mi v tom nikdo nebránil. Mohl jsem položit sedlo s dečkou stranou a z brašen vytáhl ohlávku s vodítkem, kdy jsem ji nasadil místo uzdečky a valacha uvázal u stromu. Mohl se začít pást a já šel připravit na palouk deku a rozprostřel jídlo na piknik. Minnie taky se postaral o svého Kwana a došel zpět za mnou. ,,Copak to máme dobrého?" usmál se na mě, ještě než si sedl. ,,Udělal jsem toasty, zeleninu, nějakou domácí šťávu," usmál jsem se a podíval se do jeho nádherných očí.

Když jsem se lehce zklidnil i já, uklidnil se i Kwan. Vděčně jsem vydechl a pohladil ho po krku. Tuhle chvilku jsem si fakt užíval, hlavně když jsme projížděli potůčkem a Kwan si vesele zahrabal nohou ve vodě a trochu mě pocákal. Já i Hyun jsme byli trochu ticho. Nevěděl jsem, co mu říct, bál jsem se, že se prořeknu. Ale on sám byl nějaký divný. "Děje se něco?" Zeptal jsem se staršího a prohlédl si ho. Že by mu nebylo dobře? "Ne, vše je dobrý." Ujistil mě a usmál se. Pokrčil jsem rameny a naklusal jsem Kwana, kdy se ke mně přidal i Jjong. Brzy jsme již sesedli na louce a já odstrojil Kwana a nasadil mu ohlávku a uvázal ho tak, aby se mohl pást. Hyun byl rychlejší a tak rozdělal piknik. Došel jsem k němu a usmál se. "Copak to máme dobrého?" Optal jsem se natěšeně a sedl si. "Udělal jsem toasty, zeleninu a nějakou domící šťávu." Usmál se a já přikývl. Hyun byl stokrát lepší kuchař než já. Často jsem ho vídal s Keyem v kuchyni… Počkat, co když? Ale ne… To bysme přece věděli, nebo ne? Podíval jsem se na Jonghyuna a prohlédl si ho. On si zrovna bral jídlo a tak jsem se taky pro něco rychle natáhl, konkrétně pro pití, protože mě to ježdění lehce vyprahlo. Jedli jsme mlčky. Pořád jsem přemýšlel, jak to Hyunniemu naznačit. Slíbil jsem medvídkovi, že to udělám. A pak mě to napadlo. Sedl jsem si blíž k němu a zády se opřel o ty jeho záda a položil si hlavu na jeho rameno. Překvapeně se na mě podíval. "Copak? Jsi unavený?" Zeptal se, usmál, odhrnul mi vlasy z očí a já v hlavě lehce zaklel. Nepochopil to. Asi budu muset udělat takový krok, aby to pochopil. Ale… Co když opravdu miluje Keye? Nebo hůř… Nějakou dívku a bude se zlobit a bude se mě bát, protože… Protože jsem na kluky… Zhluboka jsem se nadechl, abych si dodal odvahu a narovnal se a otočil se čelem k němu. Pravou ruku jsem mu položil na tvář, jemně natočil jeho hlavu čelem ke mně a zahleděl se mu do očí. Pomalu jsem své rty přibližoval k těm jeho a nakonec jsem je jemně propojil. Lehce jsem uždiboval z jeho sladkých a dokonalých rtů. Nechtěl jsem se odtáhnout. Mé srdce bilo jako splašené a já si konečně uvědomil, co to sakra vlastně dělám. Odtáhl jsem se a zahleděl se do země. Mé srdce stále bilo a já nevěděl, co mu mám říct. Ukázal jsem na jídlo na dece. "Chutná ti?" Zeptal jsem se jakoby nic. Přitom mé srdce tlouklo tak, že jsem si myslel, že mi každou chvíli prorazí díru v hrudi a vyskočí ven.

Bylo to fajn, vyjet si jen ve dvou někam ven. Ne že bych nechtěl společnost kluků, ale jeden z nich mi přeci jen tak trochu zhoršoval náladu, když jsem ho viděl. Mé srdce bilo jen Taemina, ale bál jsem se, jak bude on reagovat na mé city. Pak jsme byli oba mlčky, než se mě mladíček zeptal, co se děje. Vyvedl mě z míry, ale já mu řekl, že nic, kdy jsem se u toho usmál. Minnie pokrčil rameny a naklusal valáška. Bylo to super, celá tahle vyjížďka, až na ten palouk jsme dojeli v pořádku a v klidu. Já byl v odstrojení rychlejší, protože jsem měl asi větší sílu, než Minnie. Nad tím jsem se zazubil, ale připravil piknik a sedl si. Minnie se mě zeptal, co to je, kdy jsem mu na to odpověděl s úsměvem a on přikývl. Lehce jsem uměl vařit, často jsem vařil s Keyem, ale k tomu jsem necítil nic. To více jsem cítil právě k našemu maknaemu. Mé srdce začalo bít jako na poplach a mně lehce zrudovatěly tváře, kdy jsem se radši natáhl po jídle a začal jíst. Taemin si vzal pití a po chvilce si sedl ke mně blíž, zády se opřel o ty mé a pak si položil hlavu na moje rameno. Zamrkal jsem. Ne, to nemůže být určitě z důvodu, jaký si myslím. Že ne? Třeba je jen unavený... "Copak? Jsi unavený?" usmál jsem se a odhrnul mladíkovi vlasy z očí. Prosím, řekni, že mě máš rád. Nezneužívej mě jako Minho. Skousl jsem si zevnitř ret a díval se na něj, co udělá. On se zhluboka nadechl, kdy jsem zamrkal očima a sledoval ho. On se ke mně natočil čelem a narovnal se. Pravou ruku mi položil na tvář, natočil si moji hlavu čelem k němu a zahleděl se mi do očí. Zamrkal jsem, nadechl se trochu překvapeně, ale pak už jen v šoku vnímal to, jak se naše rty propojily. Minnie... V tuto chvíli se mi před očima zjevila scéna, jak mě poprvé políbil Minho a posléze k tomu byla přidána další scéna, když odešel z mé ložnice se slovy, že to byla skvělá jednorázovka… Pomyslel jsem si v hlavě a přivřel oči. Vydechl jsem a přivřel oči, kdy mé srdce skákalo jako na trampolíně. Nechtělo přestat, málem vyskočilo až do jícnu. Po chvilce se odtáhl a zahleděl se do země. Zamrkal jsem očima, srdce mi dále vzrušeně bilo, kdy mladíček ukázal na jídlo na dece. "Chutná ti?" zeptal se a já zamrkal očima. ,,Chutná...chutná mi oboje," usmál jsem se, kdy jsem myslel i na polibek a zamrkal nevinně očima. Lehce jsem natáhl ruku k jeho bradě a pozvedl mu ji, kdy jsem se podíval do jeho očí a nadechl se, ale tentokrát to byl já, kdo se natáhl a propojil naše rty. Při tom jsem se snažil nepředstavovat si tvář Minha, ale chtěl jsem vidět jen tvář Minnieho.

Chvěl jsem se, moje srdce bilo jako na poplach. Hleděl jsem stále do země i po mojí dementní otázce. "Chutná… chutná mi oboje." Odpověděl najednou Jonghyun a já zbystřil. Oboje? Oboje? Co oboje?! Snad nemyslí-. Moje myšlenky přerušil Hyunnie. Chytil mě za bradu a pozvedl moji hlavu. Zadíval jsem se mu se strachem do očí. Bál jsem se, že se mi vysměje. Ale on udělal pravý opak toho, co jsem očekával. Propojil naše rty. Chvíli jsem se vzpomatovával a snažil se přesvědčit že to není sen. Položil jsem své ruce na jeho ramena a přivřel oči a lehce naklonil hlavu a umožnil mu tak lepší přístup k mým rtům, než doposud měl. Cítil jsem chvění a mravenčení v celém svém těle. Užíval jsem si tuhle chvilku. Najednou jsem ucítil na svých tvářích slzy, které tekly z mých očí a dotýkali se jak mých tváří, tak i těch Hyunových. Za ramena jsem ho od sebe lehce odtáhl a vzlykl. "Mi-Miluju tě Jongie." Zachvěl jsem se při těchto slovech a z očí mi stekly další slzy. Hleděl jsem do jeho hnědých očí a nikam jsem neuhýbal. I kdybych teď někam utekl, už to nezměním… Řekl jsem mu to!

Pokračování přístě

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama