Lovesick (1.Část)

26. září 2016 v 6:00 | Taehee

Lovesick


Annyeong~ Vítejte v novém týdnu s novou sérií! :D Je dost dlouhá, ale to vám snad vadit nebude ;).
Co vám o této serii mohu říct? No tak... Začalo to jako příběhovka kvůli páru Onew a Jonghyun (OnHyun). Ale, pak se to nějak zvrtlo a přidala se do toho ještě zápletka s 2Min! Proto tu máme hned 4 pohledy různých postav (Onew, Hyun,
Minho, Taemin).
Snad se vám to bude líbit, protože je to zase něco trochu jiného, než jiné příběhovky, co zde jsou :). No, já razím do školy a přeju vám krásný den^^.
PS: Lovesick znamená Roztoužený ;) :D


Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D
Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Jak dlouho tohle trvá? Já vlastně... lhal bych, kdybych udal přesný počet dní, měsíců... Nedokázal jsem se nikdy odhodlat k tomu, abych se s tím jemu svěřil. Ano, jemu! Ptáte se komu? No, dobře, povím vám to. Zrovna dnes jsme měli jeden velký koncert. Ještě nyní zněl v uších křik fanoušků, kteří volali naše jména. Lehce úsměvné. Ve sprše jsem se nezdržel moc dlouho, byl jsem hotový během chvilky a to na mě ještě zbyla teplá voda, i když jsem na sebe pustil i tu studenou, protože to vedro.. bylo to na zabití! Nebo za to mohlo to, že jsem byl jednoduše rozvařený ze zpěvu a tance? I to je dost možné. ,,Konečně zase jednou užitý koncert pánové!" zasmál se Minho. ,,Spíše konečně se to obešlo bez zranění," zasmál se Onew. On... tak krásný smích. Zamrkal jsem, ale nadechl se. ,,Dle mě je každý koncert něčím nádherným," usmál jsem se roztomile, ale hodil tašku přes rameno, abych ji následně mohl hodit do kufru auta. Sedl jsem si k okénku, kdy naproti mně seděl leader. Náš zlatý leader. Kdyby jen věděl, jak moc si získal moje srdce. Tak hrozně moc. Pokukoval jsem po něm, ale snažil se dívat i ven z okýnka. Klid Hyunnie, nikdy tě nebude milovat, ale to se ti svět nezboří. A co když jo? Skousl jsem si ret, ale tvářil se lehce nešťastně.

"Onew hyung! Můžeš mi zase dneska pomoct?" Poskakoval jsem kolem leadera prakticky hned, jak jsme byli v backstage. Minho a Key se převlékali a Hyun šel do sprchy. Ale mě teď zajímal především Onew. Chytil mě za hlavu, aby mě zastavil a podíval se mi do očí. "Jasně, že ti pomohu. Půjdeme zase na střechu, abychom měli klid, jo?" S těmito slovy mi projel ve vlasech jako dítěti a já s úsměvem kývl. Teď, jak se mi v poslední době měnil hlas, na mě Onew dohlížel a pomáhal mi. Kluci o tom nevěděli, protože jsem se za to styděl. Onew mi sice říkal, že nemám proč, ale já trval na svém. Šel jsem na sebe hodit nějaké oblečení, kdy jsem si povšiml Hyuna. Kdy asi šel ze sprchy? Slyšel nás? Snad ne… Styděl bych se… Měl zvláštní pohled. Tedy spíš svým pohledem sledoval leadera. Copak to s ním je? V poslední době se chová jinak, než dřív. Je takový víc klidnější, moc nemluví a to je u Hyuna hodně divné! V myšlenkách jsem si oblékl triko a ani jsem si nevšml, že obráceně. Naskočili jsme do auta. Onew si sedl k okénku, vedle něj Minho a Key. Proti Onewovi si sedl Hyun a tak jsem si bez protestů sedl vedle něj. Nenápadně jsem sledoval Hyuna, ale ten jen koukal z okna a pravděpodobně bloudil ve svých myšlenkách. Lehce jsem se tedy zapřel do sedačky a odpočíval po cestě do dormu. Před dormem jsme vyskákali z auta a šli do dormu. Nejprve jsem si to mířil do obýváku, odkud se šlo na zahradu a z ní se šlo po požárním schodišti na střechu, ale v obýváku si mě Onew zastavil. "Maknae, otoč se na mě!" Zavelel a já se na něj s úsměvem otočil. "Kde jsme dneska nechali hlavu, co?" Pronesl se smíchem, šel ke mně a chytil lemy mého trika a než jsem stačil zareágovat, stáhl mi ho. Ve dveřích jsem si všimla Hyuna. "Oh, pardon…" Řekl a já se jen nechápavě uchechtl. Onew mi hodil triko do ruky. "Převlíkni se a budu tě čekat nahoře." Mrkl, kdy jsem se zazubil a přetáhl si přes hlavu triko, tentokrát správně a pak jsem se rozběhl za leaderem na střechu.

Byl jsem celý v myšlenkách. Poslední měsíce pro mě byly… jaksi trochu jiné. Minho si ze mě obvykle utahoval, kdy jsem ho krotil svými poznámkami a úšklebky. Snažil jsem se o to, aby bylo všechno v pohodě. V autě jsem si jen tak lehce všiml, že má Minnie obráceně triko, ale nějak jsem se na to nedokázal soustředit. Pokukoval jsem občas nenápadně na Onewa, který seděl přede mnou. Úplně se mi svíralo srdce a v žaludku jsem měl asi motýly, nebo já skutečně nevím. Musel jsem se více nadechnout a opřít se o sedačky. Po nějaké době jsme konečně byli u dormu. Před jedenáctou hodinou, výborně. Byl jsem ospalý, ale je potřeba něco naházet do žaludku. Vyskočil jsem z auta hned za kluky a povzdechl si, ale vzal si tašku. ,,Trochu života do toho umírání!" postrčil do mě se smíchem Key. ,,Až budu umírat, budeš první, kdo o tom bude vědět," vyplázl jsem jazyk. ,,A co já? Dostanu to písemně?" zasmál se Minho, kdy jsem si povzdechl. ,,Vy dva jste vážně nevyzrálí puberťáci," zasmál jsem se, ale šel do dormu, kdy jsem šel přes obývák. "Oh, pardon…," pronesl jsem, když jsem najednou spatřil to, jak Onew přetáhl Taeminovi triko přes hlavu. Ale Hyune… Jestli spolu něco mají. Promnul jsem si zátylek, ovšem odešel jsem hodit tašku do svého pokoje. ,,Hyunnie!!! Pojď nám prosím pomoc, umíš vařit z nás nejlépe!" ozval se křik po celém dormu. ,,Vždyť už letím vy dvě kopyta," zašklebil jsem se a seběhl schody dolů, kdy jsem se podíval po těch dvou, co se v kuchyni patlali s toasty. ,,Hele, nezdá se vám, že Onew mizí s naším maknaem dost často pryč?" pronesl po chvilce Key, kdy jsem trochu pobledl, ale dodělat toasty a nechával je zapékat, kdy jsem připravil i kávu. ,,Nemyslím si," pokrčil jsem rameny a usmál se. ,,Je dost možné, že spolu too… nooo…víte co," zasmál se Minho, kdy si s Keyem plácli a podívali se na mě. ,,Co je našemu hyungovi?" zamrkal Minho a dal mi ruce na ramena, kdy se zeširoka usmál. ,,Ale nic, jen jsem asi trochu víc unavený," usmál jsem se. ,,Děláte moc ukvapené závěry," uchechtl jsem se. Ale, co když to je pravda? Co když opravdu Minnie a Onew… Zachvěl jsem se, ale vytáhl toasty. Ne Hyune, nesmí ti to být líto, nenaštvi se na svého nejlepšího kamaráda. Přej jim to, jestli je to pravda. Minnieho mám rád také, ale Onewa… Skousl jsem si ret, ale dodělal toasty a kluci je rozdělili na talíře.

"Ne, ne, netahej to krkem, hezky zvolna chyť nevyšší tón a pak to rozjeď!" Odkašlal jsem si a zakručelo mi v žaludku. "Onew a nemůžeme jít už zpátky? Mám hlad a chce se mi spát…" Zamrkal jsem na leadera roztomile očima a ten si povzdechl. "No… Je pravda, že bych ještě rád viděl Jongieho, než půjdu spát…" Odmlčel se a zahleděl se kamsi za mě, kdy jsem pozvedl obočí. Když mě opět postřel, vyvalil oči a podrbal se na zátylku. "Tak víš co, dáme poslední a půjdeme. Pomůžu ti s prvním tónem a zbytek už hezky dojedeš sám, jo?" Kývl jsem a usmál se. Byl jsem mu fakt vděčný, že mi pomáhá. Dal jsem poslední písničku, kdy mě Onew pochválil a já se lehce začervenal, ale spolu s ním slezl ze stechy a šli jsme do obýváku, kde zrovna kluci jedli toasty. "Kde jste byli?" Ptal se Minho s úšklebkem. "Tak… Projít se…" Usmál se Onew, kdy jsem kývl a vzal si toast. "Jo ták projít… A drželi jste se za ruce, nebo kolem pasu… nebo trošku nííííž?" Pronesl Key s úchylným hlasem, kdy jsem se zamračil a Minho si s Kibumem plácl. Ti dva jsou si věkově nejblíž a taky to bylo dost znát. "Key-sshi, Minho-sshi! Nechce uklidnit svoje hormony? Co kdybyste se vydali na pár výchovných koleček kolem dormu, aneb, utíkej před fanoušky, co nás stalkují?" Ti dva okamžitě zkrotli a Onew se vůdcovsky usmál. "No proto…" Odfrkl si a podíval se na Hyuna, který stále nic neříkal, jen už asi 10 minut míchal kafe. "A copak trápí naše dinoštěně?" Zasmál se Onew a přejel Hyunovi rukou po tváři. Vykulil jsem oči a stejně tak Hyun. Onew se takhle totiž choval jen ke mně, protože jsem nejmladší. Když jsem spatřil, že Jonghyunnie vstává rychlostí blesku, pochopil jsem, že ho to překvapilo asi ještě víc, než mě.

Já… sakra. Jsem moc zaneprázdněný tím, jak musím myslet na Onew hyunga. On neví, že ho miluju. Potají ho miluju, myslím na něj každým dnem. Mé srdce buší stále jen pro něj. Ale nechtěl jsem mu to říct, co když neopětuje moje city? Zasedl jsem ke stolu a začal se ládovat toasty. Spíše jíst pomalu v zamyšlení. ,,Kde jste byli?" ozval se šklebící Minho, kdy jsem zvedl pohled k těm dvěma, kteří přišli. Zamrkal jsem, ale začal si míchat kafe. "Tak… Projít se…," zaslechl jsem odpověď Onewa, kdy jsem se lehce napil, ale zachvěl se a dál míchal své kafíčko, které brzy do sebe vyklopím. Najezený jsem už byl, jediné, co mě zde drželo, byl ten hrnek. "Jo ták projít… A drželi jste se za ruce, nebo kolem pasu… nebo trošku nííííž?" pronesl úchylně Key, kdy jsem se tomu ani nedokázal zasmát, protože jsem spíše jen civěl do hrnečku s kafem, které jsem stále míchal. Mám asi nějaké postižení… "Key-sshi, Minho-sshi! Nechce uklidnit svoje hormony? Co kdybyste se vydali na pár výchovných koleček kolem dormu, aneb, utíkej před fanoušky, co nás stalkují?" zkrotil ty dva Onew, kdy jsem byl stále ve svém zamyšlení a hleděl do toho hrnečku. Třeba bych z něj něco mohl vykoukat. Že by z něj vylezla housenka? "A copak trápí naše dinoštěně?" ozval se najednou jeho smích a já cítil, jak mi někdo přejel po tváři, až jsem se uvnitř sebe zachvěl a vše se ve mně sevřelo. Podíval jsem se do jeho očí, kdy ty své jsem vytřeštil a skoro jako by mě píchla vosa jsem vstal. ,,O-omluvte mě… J-jsem unavený, j-jdu spát," vyhrkl jsem ze sebe, ale dopil kafe, odnesl hrneček a vyběhl rychle schody nahoru do ložnice. Celý jsem se rozklepal a zachvěl se. Vzal jsem si na sebe bílé triko na spaní a boxerky, kdy mi z očí vytryskly slzy. Hyune, nenamlouvej si to, on tě nemá rád. Takhle se ale chová jen k Minniemu… Skousl jsem si ret, ale otřel si slzy, i když se mi z očí řinuly další. Párkrát po sobě se mi zvedl hrudník zrychleně a já umačkával slzy. Nešlo to, vzlykal jsem a snažil se, aby to nebylo tolik slyšet.

S překvapeným výrazem jsem sledoval, jak Dino vybíhá schody do patra. S klukama jsme si vyměnili nechápavé pohledy. "Asi je toho na něj moc…" Pronesl jsem, kdy Onew kývl. "Ale mám o něj starosti… Hyunnie je obvykle ten veselý…" Pokýval jsem leaderovi na souhlas. "Třeba má špatné období." Řekl Minho a my ještě chvilku debatovali, než přišel čas a i my jsme se vydali do ložnic. Já sdílel ložnici s Hyunniem, Minho s Keyem a Onew jakožto leader byl sám. Jemně jsem zaklepal a vešel. "Hyunnie? Spíš?" Šeptl jsem tiše a přísahal bych, že jsem před chvíli slyšel vzlyky. Hyun byl zabamený v dece, v pokoji byla tma a ticho. Zavřel jsem potichu za sebou a sáhl pod polštář pro měkké plyšové pyžamo. Rychle jsem se do něj převlékl a zalehl do postele. Zavřel jsem oči a spokojeně se zavrtal do deky. Nepřišlo mi to ani jako deset minut a já slyšel tiché vzlyky a pláč. Nemusel jsem hádat, kdo to je… Jongie má postel skoro vedle mě. Pomalu jsem se posadil a chvilku sledoval staršího přítele, který byl ke mně otočený zády, a pod dekou se chvělo jeho tělo. Co se asi stalo? Přece, já mu nic neudělal a kluci taky nic neříkali… Že by ho něco bolelo? Ne, to by už řekl, Hyunnie je na své zdraví háklivý. Najednou jsem si vybavil jeho chování v poslední době… Jeho pohledy na Onewa v backstage, v autě a když mě s ním viděl v obýváku. Rychle jsem si dal dvě a dvě dohromady… Jongie se zamiloval do našeho leadera a podle všeho ho to moc bolí a co ho také jistě bolí, je to, že si kluci a i on myslí, že já a Onew spolu… Odhodlal jsem se, vstal z postele, udělal tři krůčky k jeho posteli, posadil se na kraj a během chvilky vklouzl k němu pod deku a pevně ho objal. "Hyunnie… Prosím, neplakej…" Šeptl jsem mu do ucha a pevněji ho stiskl a jemně ho začal hladit po zádech.

Po uklizení hrnku jsem hned utekl nahoru do pokoje zanechajíc kluky v obýváku. Mohli si o mně myslet cokoliv, ale mně to nyní bylo jedno. Vzal jsem si jen na sebe to, v čem jsem chtěl dnes spát. Triko a boxerky. Nic lepšího jsem neznal. Tedy, znal, ale to je nyní jedno. Otřásal jsem se ve vzlycích, ale najednou zaslechl zaklepání. "Hyunnie? Spíš?" ozvalo se po chvilce zašeptání, kdy jsem se přestal hned chvět a utlačil vzlyky v sobě. Byl jsem zabalený v dece jako nějaký sendvič, ale snažil se být potichu. Jasně, mám pokoj s Minniem. S kým jiným, když jsme nejlepší kamarádi. Poslouchal jsem, jak se převlékl rychle do svého pyžama. Určitě měl to své měkké roztomilé plyšové pyžamo. Po chvilce jsem to znovu nevydržel, když jsem stále musel mít před očima Onewa… Nešlo to na něj nemyslet, zapomenout, když ho vidím každé ráno. Každý den, každou minutu, každou hodinu, každou sekundu. Jsem ztracený. Byl jsem k Minovi otočený zády, doufal, že už spí. Chvěl jsem se pod vzlyky. Částečně mi bylo i trapně, vždy jsem byl ten nejveselejší člen ze skupiny, dělal ostatním menší vtípky. Vzbouzel je ráno svým vlastním způsobem, kdy se někdy klidně probudili se šlehačkou na hlavě. V mé hlavě to ale nyní šrotovalo. Minnie a Onew… co když jsou vážně spolu? Co když mají kluci pravdu a ti dva… nemohu se na Minnieho zlobit, to vůbec ne. Kdyby ti dva mezi sebou něco měli, překousnu to, musím to udělat a nebýt sobec. Po chvilce jsem najednou zaslechl nějaké šramocení, spíše nějaké zvuky, jak se někdo pohl. Jenže během chvilky někdo vklouzl ke mně pod deku a pevně mě objal, kdy jsem se zachvěl snad ještě více, otřel si slzy a další vypustil ven z očí. Nemusel jsem hádat, kdo je za mnou. Pevně mě objal. ,,Hyunnie… Prosím, neplakej…," šeptl mi do ucha tichý hlásek, stiskl mě pevněji a hladil mě po zádech, kdy jsem zamrkal, přerývaně se nadechl a zachvěl se. ,,P-p-promiň…," vykoktal jsem ze sebe a znovu si rukou otřel slzy, ale mé oči se nadále leskly, kdy jsem se chvěl.

Bylo mi ho tak líto, nemohu ho přeci nechat v bolesti. "Hyunnie, poslouchej mě, prosím… Já a Onew spolu nic nemáme…" Pronesl jsem směrem k němu, kdy se na mě otočil a podíval se mi do očí. Z těch jeho tekly slzy, kdy jsem se pokusil mu je setřít. Koukal se na mě, jako by nevěděl o čem mluvím. "Já vím, že ho máš víc než rád. Ale nemusíš se bát, já ti ho neseberu, Jongie…" Promluvil jsem opět a pohladil jej po tváři a usmál se na něj. "M-Minnie…" Zakoktal a obmotal mi ruce kolem krku, kdy svou tvář přitiskl na moje rameno a já pomalu cítil, jak mi pod pyžamo prosakují jeho slzy. "Musíš mu to říct…" Šeptl jsem a pohladil ho po zádech. "A-ale...já se bojím... Nechci ztratit naše přátelství," Pronesl po chvilce a já se zamyslel. Byl by Onew naštvaný, kdyby k Hyunniemu necítil totéž? Určitě by se nezlobil, Onew umí být velmi citlivý a rozhodně by nezničil přátelství, kvůli lásce toho druhého. "Tím ho přeci neztratíš… Onew není takový, jak se ti možná zdá… Když to nezkusíš, nikdy se nic nedozvíš a budeš se pořád trápit…" Mluvil jsem klidně a potichu a u toho jej hladil po zádech. "J-já nevím...nechci nic pokazit... O-ono to časem přejde...," Vzlykl a já si povzdechl. Jo Jongie, to nepřejde. Ale jak myslíš, nutit tě nebudu. "No dobrá… Nutit tě nemohu… Takže teď půjdeme spát, ano? A zůstanu s tebou v posteli, budu tvůj osobní plyšák a polštář. A taky se chci pojistit, že neuděláš nějakou hloupost." Usmál jsem na něj, pohladil ho po tváři a objal jej a vlepil mu pusu na tvář. Lehce se uchechtl, jak jen mu to ty slzy a předchozí vzlyky dovolily. ,,Dobře," pousmál se, lehce se zachvěl, ale zamrkal. ,,Dobrou.. Minnie." Šeptl a chytil si mě kolem pasu jako pravého plyšáka, kdy jsem se lehce usmál a vsunul mu jednu svou ruku pod hlavu a on udělal to samé se svou rukou. "Dobrou, Jongie." Šeptl jsem a chvilku na něho jen koukal a hladil jej po tváři, dokud pravidelně neoddechoval a já si nebyl jistý, že usnul. Chvíli jsem ještě uvažoval, jak bych mu mohl pomoci. Sice bych se do cizích vztahů asi motat neměl, ale Hyunnie je můj nejlepší kamarád! Navíc, nezdá se mi, že kdyby se Hyunnie, Jinkimu vyznal, že by jej odmítl… Leader je podobný jako Hyunnie, jen má prostě tu pozici leadera a tak to není tak moc vidět, jako na Hyunovi. Ale za Onewovi city a citlivost, mluví jeho nádherný sweet voice, který mu my ostatní tak moc závidíme, tedy hlavně já. V tu chvíli mě něco napadlo… Sweet… Sladké… Sladké dobroty… Kavárna… Restaurace... Ano! Už přesně vím, co udělám!

Celý jsem se chvěl. Mé srdce brečelo. "Hyunnie, poslouchej mě, prosím… Já a Onew spolu nic nemáme…," pronesl mým směrem, kdy jsem to lehce nepochopil. Otočil jsem se jeho směrem a podíval se mu do očí, kdy mi stále tekly slzy, až mi je Minnie otřel. Cítil jsem se lehce trapně, že tu břečím a vzlykám před svým mladším kolegou. Nevěděl jsem, o čem mluví. "Já vím, že ho máš víc než rád. Ale nemusíš se bát, já ti ho neseberu, Jongie…," pohladil mě po tváři a usmál se, až jsem lehce zamrkal očima, zachvěl se a přerývaně se nadechl. "M-Minnie…," zakoktal jsem se a obmotal mu ruce kolem krku, kdy jsem svoji tvář přitiskl na jeho rameno, až ho mé slzy začaly lehce zkrápět. Jeho huňaté pyžamo bylo vážně skvělé, skoro jako srst medvídka. "Musíš mu to říct…," šeptl a pohladil mě po zádech. Říct mu to? Vážně? Jenže, co když neopětuje ty samé city, tedy, kdybych se to dozvěděl, nejspíše bych se spokojil s odpovědí, ale co naše přátelství? "A-ale...já se bojím... Nechci ztratit naše přátelství," pronesl jsem po nějaké chvilce, když jsem byl v zamyšlení. Je to fakt, Onew může mít rád někoho jiného, nějakou holku, kterou před námi tají. Ještě jsem se lehce zachvěl. "Tím ho přeci neztratíš… Onew není takový, jak se ti možná zdá… Když to nezkusíš, nikdy se nic nedozvíš a budeš se pořád trápit…," mluvil velice klidně a jeho ruka jezdila po mých zádech ve snaze mě utišit. "J-já nevím...nechci nic pokazit... O-ono to časem přejde...," vzlykl jsem snad jen proto, abych ho uklidnil. Věděl jsem, že tohle možná ani přejít nemůže, ale když já… "No dobrá… Nutit tě nemohu… Takže teď půjdeme spát, ano? A zůstanu s tebou v posteli, budu tvůj osobní plyšák a polštář. A taky se chci pojistit, že neuděláš nějakou hloupost," usmál se na mě, kdy mě pohladil po tváři, objal a vlepil pusu na tvář. Lehce jsem se uchechtl, jak mi to ty předchozí slzy a vzlyky dovolily. ,,Dobře," pousmál jsem se, lehce se zachvěl a zamrkal. ,,Dobrou.. Minnie," šeptl jsem, chytil ho kolem pasu, jako svého pravého plyšáka. On mi vsunul jednu ruku pod hlavu, kdy jsem udělal to samé s tou svojí - náhrada polštáře. "Dobrou, Jongie," šeptl a já po posledním zachvění usnul, kdy jsem musel myslet stále na Onewa, ale povedlo se mi přeci jen po nějaké době konečně usnout.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama