Medvídek (2. Část)

11. září 2016 v 18:17 | Taehee

Medvídek



Druhá část mého milovaného Medvídka! :D :D Neříkejte, že to není sladký sakra! :D Mně se to strašně líbí, jsem romantik :D :D Ale to nikoho nezajímá :D :D Co, jak jste se těšili do školy? Já vůbec -.- Máme tři odpoledky, asi z toho vyrostu (jako bych už teď nebyla na holku vysoká :D)
No, rozhodla jsem se vám zpříjemnit den, aspoň touhle sweet povídkou^^:D KDyž už se zítra jde zase do školy, tak dnešní bude aspoň hezčí s touhle příběhovkou :D Heh... AspoŇ tedy pro mě, zítra píšeme z matiky a angliny... ÁÁÁÁ asi umřu :D no, bavte se! :D

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Upozornění: Asi nic... Příliš velké množství slaďárny :D
Kazumi jako Jonghyun (tučně); TaeHee jako Taemin (
netučně)


On se chvěl, kdy stále koukal do země a zeptal se, zda mi chutná. Nenapadlo mě nic lepšího, než říct, že i chutná oboje. Jo, ten jeho polibek. Přeci... to nemůže znamenat jen polibek z toho důvodu, že jsme kolegové, že ne? A taky to snad nemůže znamenat to, že mě chce zneužít pro svou jednorázovku, on určitě ne, on je andílek. Skousl jsem si ret zevnitř, ale nakonec ho chytil za bradu, abych mu pozvedl hlavu. On se mi díval celkem se strachem do očí. Jenže já propojil znovu naše rty, kdy on položil své ruce na má ramena a přivřel oči, kdy i rovnou lehce naklonil hlavu. Měl jsem tak lepší přístup k jeho rtům a mohl si vychutnávat jeho sladkost. Taková cukrová vata. Nad tou myšlenkou jsem se v mysli zasmál, ale vychutnával si ho. Minniemu po chvilce začaly téct slzy, kdy jsem je ucítil i na svých tvářích a překvapeně zamrkal. Najednou se on lehce ode mě odtáhl a vzlykl. "Mi-Miluju tě Jongie," zachvěl se a z očí mu vytékaly další slzy, kdy se díval do mých očí. Zamrkal jsem, usmál se, ale natáhl ruku, abych mu palcem otřel slzy. Také mně začaly stékaty slzy po tvářích. ,,Ta-taky tě miluju...Minnie, ale bál jsem se... nechtěl jsem tě ztratit," zamumlal jsem lehce a sklonil hlavu, kdy jsem se otřásl, ale byl rád, že nejsem jediný, kdo má v sobě lásku k tomu druhému. "Víš, toho dne, kdy jsi mě našel se mi stalo něco, co změnilo mé chování k vám…" Vydechl jsem a zamrkal další slzy.

"Ta-taky tě miluju…Minnie, ale bál jsem se… Nechtěl jsem tě ztratit." Vážně to řekl? . "Víš, toho dne, kdy jsi mě našel se mi stalo něco, co změnilo mé chování k vám…" Ne, to je snad sen. Podíval jsem se na něj. Sklonil hlavu, až mu pár rudých vlasů přepadlo do očí. "Hyunnie!" Pronesl jsem nadšeně a vrhl se mu kolem krku. Bohůžel jsem byl trochu rychlý a shodil ho do trávy, kdy jsem si lehl na něj. Zazubil jsem se a podíval se do jeho krásných očí. On se na mě usmál a za zátylek si mě k sobě přitáhl do polibku. Naše rty se o sebe jemně otíraly a já mu pak přejel jazykem po konturce rtů. Chtěl jsem je ochutnat co nejvíc. Nikdy se jich nenabažím! Jsem si tím jistý. Pak jsem ucítil, jak mi jemně skousl ret a lehce zatahl. Tišše jsem vzdychl a povolil mu, aby svým jazykem vplul do mých úst a já udělal to samé. Jeho ruce jemně klouzaly po mých zádech a já se pod jeho dotyky chvěl a zcela se mu poddával. Jednou rukou jsem se podpíral a druhou jsem ho pohladil po tváři. Po nějaké době jsem se odtáhl, abychom nabrali kyslík a pak jsme rty opět propojily, tentokrát však s trochou dávkou vášně. Zkoumal jsem jeho ústa svým jazykem a občas lehce přejel přes ten jeho. Najednou jsem jeho ruce ucítil na hrudi. Opatrně mě od sebe odstrčil a oba jsme se přesunuli do sedu. Překapeně jsem se na něj podíval. Udělal jsem něco špatně? "Minnie, nech mě tohle všechno taky trošku vstřebat." Zasmál se Hyun, když spatřil můj výraz a pohladil mě po tváři, ale přitáhl si mě k sobě do náruče. Zhuboka jsem vdechoval jeho vůni a zavřel oči. Ach bože, já ho tak moc miluju! "Miluju tě Hyunnie. Strašně moc tě miluju. Jsi to nejlepší, co mi Bůh dal." Pronesl jsem lehce zasněně a podíval se na něj. Usmíval se a vztáhl ruku a pohladil mě po tváři.

Už jsem to nemusel skrývat. Nemusel jsem skrývat svoji lásku, kterou jsem měl v něj. Tu moji velkou lásku, řekl jsem mu to. On se na mě podíval, kdy já sklonil hlavu, až mi několik rudých vlasů přepadlo do očí. "Hyunnie!" pronesl nadšeně a vrhl se mi kolem krku. Zamrkal jsem a podíval se na něj překvapeně, když mě on shodil do trávy. Jeho tělo se natisklo na to mé, kdy se on zazubil a podíval se do mých očí. Zamrkal jsem, ale usmál se a za zátylek si ho přitáhl k sobě blíž. Usmál jsem se, ale on mi přejel po konturce rtů. Lehce jsem ho kousl do rtu a jemně zatahal. On tiše vzdychl a povolil mému jazyku, abych vstoupil do jeho úst. Učinil jsem tak a on to udělal také. Přesunul jsem své ruce na jeho záda a jemně po nich jimi klouzal. Naopak jedna jeho ruka mě hladila po tváři, o tu druhou se opíral a já byl naprosto spokojený. On se chvěl, ale já na tom nebyl o moc líp. Po nějaké chvilce jsme se odtáhli, abychom nabrali kyslík do svých plic, ale zase jsme rty propojili. Vznikla z toho mnohem větší vášeň, kdy jsme navzájem zkoumali ústa toho druhého. Bylo to tak úžasné a já tomu stále nemohl uvěřit. Chvěl jsem se, bylo to jako ze snu. Z moc krásného snu! Pak jsem opatrně položil ruce na jeho hruď a lehounce ho od sebe odstrčil. Přesunuli jsme se do sedu, kdy se Minnie na mě překvapeně podíval. "Minnie, nech mě tohle všechno taky trošku vstřebat," zasmál jsem se a přitáhl ho k sobě do objetí, kdy jsem jej ještě pohladil po tváři. On zhluboka dýchal a přivřel oči. Usmál jsem se. Mé srdce vzrušeně tlouklo a bilo jako na poplach. V tuto chvíli jsem už jistě věděl, že on není Minho, ale to jse mvěděl od začátku, jen jsem se toho trošku obával. Nerad bych otevřel své srdce někomu, kdo by jej opět zmrazil, ale tentokrát o něco více, než to udělal Minho. "Miluju tě Hyunnie. Strašně moc tě miluju. Jsi to nejlepší, co mi Bůh dal," pronesl lehce zasněně a podíval se na mě. Já se usmíval a svojí rukou ho pohladil po tváři. ,,Taky tě miluju, jsi to nejdražší, co jsem kdy mohl potkat a poznat," usmál jsem se a pohladil jej, kdy jsem se zamyslel. ,,Minnie...měli bychom možná už jet zpátky, aby si kluci třeba nemysleli, že jsem tě někam zatáhl a něco ti udělal, nebo nám oběma někdo něco udělal." Právě nyní mě napadla myšlenka, proč se o mě nezajímali kluci, když jsem měl zavázanou rukou po té co jsem ztrávil večer s Minhem sám. "Víš, jak dovedou být kluci starostliví," usmál jsem se a podíval se mu láskyplně do očí.

Nechtěl jsem do dormu. Vážně ne, ale Hyunnie měl pravdu. Stejně se budou kluci vyptávat. Začali jsme tedy společně sklízet náš piknik a pak si nachystali koně. Než jsme se oba vyhoupli do sedel, chytil jsem mého drahého za ruku. "Jongie… Mohli bysme… Mohli bysme si to zatím nechat pro sebe? Tím myslím, neříct to klukům. Aspoň, pár dnů." Podíval jsem se mu prosebně do očí a on se usmál se jemně mě políbil. "Pokud si to přeješ, Minnie. Já s tím nemám problém." Usmál se a já vděčně kývl a usmál se na něj. Vyhoupl jsem se do sedla mého Kwana a připravil se na cestu zpátky. Po chvilce jsme krokem vyjeli zpět ke stájím. Po cestě jsem se pořád usmíval na Jonghyuna. Musel jsem vypadat jako blbeček, ale bylo mi to jedno. Střídali jsme krok a klus a brzy jsme se vrátili do stájí, kde jsme se po malém polibku odloučili abychom se mohli rozloučit s našimi parťáky. Stájník mě opět nenechal Kwana odsedlat. Protočil jsem oči a dal ryzákovi mrkev. "Díky za pěknou projížďku kámo. Zase se uvidíme." Zazubil jsem se a poplácal valacha po krku, který vděčně zafrkal a já se vydal stájemi zpátky ven. Kwan byl až vzadu na konci stájí, kdežto Akatsuki byl vpředu. Hyuna jsem však potkal mnohem dříve. Byl někde v prostředku stájí a obšastňoval svou přítomností bílého valáška Nam-Kyu. Usmál jsem se a hleděl na něj přes dvířka boxu. Nevšiml si mě, byl totiž plně zabraný do mazlení s Nam-Kyu. Bylo to roztomilý. "Co já se dneska nedozvím… Myslel jsem, že ty nemáš rád takovéhle věci." Pronesl jsem s úsměvem, kdy se na mě Hyunnie překvapeně otočil. "Co já? Já jsem romantik." Usmál se a opět se otočil v valachovi, který ho ždíbl do ramene. Pozvedl jsem obočí. Jonghyun hyung se takhle nikdy nechoval. Nebo aspoň né k nám, když jsme byli všichni spolu jako skupina. Třeba je v jádru opravdu jiný, než ukazuje nám. "Asi pojedeme. Šofér čeká venku. Před chvílí mě prozváněl." Řekl Jongie najednou a vytrhl mě tak z myšlenek. Přikývl jsem a otevřel dveře boxu, kdy Hyunnie naposledy pohladil bělouše po krku a pak vyšel ven, zavřel za sebou a chytil mě kolem pasu. Políbil jsem ho na tvář a s úsměvem jsme oba šli k našemu autu.

Viděl jsem v jeho očích, že se mu moc do dormu nechce. Chápal jsem ho, ale kluci by měli obavy, hlavně náš ustaraný Onew. Začali jsme tedy sklízet a pak konečně nachystali koně. Já vše z pikniku dal do brašen a pohladil Akatsukiho. Byl skvělý, jen nebyl mým obvyklým koněm, protože mně dělal společnost bělouš. Ještě než jsme se vyhoupli do sedel, mě mladíček chytil za ruku, kdy já k němu stočil své hnědé oči a usmál se. "Jongie… Mohli bychom… Mohli bychom si to zatím nechat pro sebe? Tím myslím, neříct to klukům. Aspoň, pár dnů," podíval se do mých očí prosebně, kdy jsem neodolal a políbil ho jemně. "Pokud si to přeješ, Minnie. Já s tím nemám problém," usmál jsem se, kdy Taemin vděčně kývl a usmál se na mě. Já se pousmál, ale nasedl na vraného a pohladil ho po krku, kdy jsme vyrazili krokem zpět ke stájím. Cestou se na mě Minnie usmíval a mně bylo dobře. Ten jeho úsměv, jeho nádherný úsměv mi vykouzlil na tváři ještě mnohem větší úsměv. Podrbal jsem vraníka po hlavě a rozhlížel se po krásné krajině. Po chvilce jsme naklusali, jindy zase jeli krokem a cesta pomalu ubíhala. V kroku jsme se vrátili do stájí, sesedli a po menším polibku jsme se odloučili. Stájník ve stáji mi okamžitě pomáhal, kdy jsem si povzdechl. ,,Měj se kamaráde, díky za bezva den, příště už na tobě asi pojede Minho," usmál jsem se, pohladil ho, kdy on do mě lehce strčil. Zasmál jsem se, ale nabídl mu tvrdý chleba a vyrazil rovnou k boxu, který se nacházel uprostřed stájí. Byl tam můj drahý Nam-Kyu. ,,Tak co kamaráde? Prý máš něco se šlachami," pousmál jsem se, ale drbal jej. Byl jsem v jeho boxe a on se o mě lehce otřel a přivíral oči. ,,Neboj, brzy se již spolu budeme prohánět někde po cestách, aniž by o tom někdo věděl," zasmál jsem se a přejížděl rukama v srsti bílého nádherného zvířete. V kapse jsem ucítil drnčet mobil, kdy jsem si povzdechl. Opravdu nemám náladu! Podíval jsem se na displej mobilu, kdy jsem zjistil, že to je náš šofér, takže čeká. Přesto jsem se nadále věnoval Kyuvi. On si mojí pozornost užíval plnými doušky. "Co já se dneska nedozvím… Myslel jsem, že ty nemáš rád takovéhle věci," zaslechl jsem najednou hlas, kdy jsem ani netušil, že tu máme společnost. Otočil jsem se na Minnieho. No jasně, já, všichni mě znají jako toho chladného Hyuna. Možná mě nikdy nezažili takového, jaký jsem zde. Společnost koní, společnost zvířat. "Co já? Já jsem romantik," usmál jsem se a otočil se zpět k valáškovi, když mě ždibl do ramene. On mé myšlenky vyčetl. Zafrkal a stříhal ušima. Umím být romantik, když to jde. Mám několik svých povah, ale vždy jsem nedával najevo to, jak moc romantický jsem. Proč tomu tak je? Dětství jsem měl dobré, ale možná jsem zas tolik lidem nedůvěřoval a nehodlal jim ukázat svoji pravou povahu, mé pravé já. Ono se to také zlomilo právě před rokem, když mě zradil Minho. Podrbal jsem valáška a nabídl mu jablko, kdy on se stříháním uší ho schroupal rychle. Objal jsem ho a usmál se. "Asi pojedeme. Šofér čeká venku. Před chvílí mě prozváněl," otočil jsem se na Minnieho, který přikývl a otevřel mi box. Pohladil jsem ještě bělouška po krku a vyrazil ven, kdy jsem vyšel ven, zavřel box a chytil si svého maknaeho kolem pasu. Ještě jsem vzal košík a bok po boku jsme razili k autu, které na nás již čekalo. Mávli jsme pár lidem a nastoupili. ,,Budeme dělat, jakože nic, řekneme, že jsme byli na koních, když oni odešli na večeři. Prostě budeme zapírat, nikdo se nic nedozví," usmál jsem se na Minnieho, který přikývl a položil si hlavu na moje rameno. Políbil jsem ho do vlasů a užíval si cestu autem.

Hyunnie, že by opravdu byl jiný, než nám ukazuje? Vždycky jsem nad tím tak nějak přemýšlel. Vlastně od doby, co jsem se do něj zamiloval, jsem přemýšlel, zda je jiný, než se dělá. A když se jednou rozbrečel na jedné předávačce cen, potvrdil jsem si, že je to citlivý kluk i když nám po tom předávání tvrdil, že to byla jen "hezká lež" pro fanoušky, nevěřil jsem tomu. A dnešním dnem, jsem si tím už naprosto jistý. Sedl jsem si vedle mého Dina do auta a položil si hlavu na jeho rameno. "Budeme dělat, jakože nic, řekneme, že jsme byli na koních, když oni odešli na večeři. Prostě budeme zapírat, nikdo se nic nedozví." Řekl mi a já souhlasně kývl. V polovině cesty jsem začala Hyuna obdarovávat svými polibky, tedy spíš pusinkami po celém obličeji. Chtěl jsem si ho pořádně užít, než budeme v dormu a pravděpodobně budeme pod drobnohledem. Jonghyun se zasmál a jemně mě chytil za tváře. "Počkej ty zlobidlo… Nech mě ochutnat z tvých sladkých rtíků." Hned na to mi přejel jazykem přes rty a já se zasmál. "To lehtá." Zamrkal jsem a rukama mu zajel do vlasů a jemně za ně zatahl. Propletl jsem jazyk s Hyunnieho jazykem a přejel mu přes horní patro. Ucítil jsem jeho ruce kolem mého pasu a víc si mě k sobě natiskl. Byli jsme tak zabraní do polibku, že jsme si nevšimli, že auto zastavilo a najednou se otevřely dveře. "Jsme na mís-… Ehm.. Pardon…" Otočil jsem se ke dveří a vytřeštil oči na řidiče. Podíval jsem se na Hyuna stylem "řekni něco, prosím…" a doufal, že pochopí mojí žádost. Já jsem neměl odvahu, seřvat šoféra, že nám bez dovolení otvírá dveře, věděl jsem, že Hyun na to odvahu už párkrát měl. "Neumíte říct, že jsme už na místě? Máme tu snad reproduktor, abychom vás slyšeli!" zasyčel Hyun naštvaně a sjel řidiče chladným pohledem. Zašklebil jsem se a podíval se opět na řidiče. "Omlouvám se pane… Nenapadlo mě, že vy dva… Totiž…" Šoférovi na čele vyrašily kapky potu. "Tím chcete říct co? Že nemám city? Že jsem jen nějaká zrůda?" sjel ho Hyun pohledem a přimhouřil oči, ale zavrtěl hlavou. "To jsem to opravdu dopracoval." uchechtl se a povzdechl si. Šofér otevřel pusu na argument, ale Jongie ho umlčel. "Prosím vás, raději nic neříkejte, nebo vás nechám vyhodit…" Povzdechl si Hyun a já rychle vyskočil z auta a Jongie za mnou. "Toho chlapa fakt nesnáším…" Zamračil se Dino a já ho objal kolem pasu a políbil ho na tvář. "Ale notak… Klid…" Šeptl jsem mu do ouška a pohladil jsem ho po zádech. Ucítil jsem, jak se zhluboka nadechl a objal mě také. "Jsem v pořádku, tak pojď, půjdeme za klukama." Pronesl a já se odtáhl a ještě jsme se rychle políbili a pak vstoupili do dormu. "Nevadilo by ti, když půjdu rovnou nahoru?" Zeptal jsem se Hyuna ve dveřích a on zavrtěl hlavou a usmál se. "Tak zatím." Šeptl jsem a dal mu pusu na tvář a zul se. Pomalu jsem se loudal do ložnice, ale na schodech jsem se zastavil. "Kde jste byli? Kde je Taemin? Co jsi mu udělal? Co jste dělali?!" Slyšel jsem leadera, jak lehce naštvaně a vyděšeně křičí na Jongieho. Zachvěl jsem se a napadlo mě, že bych měl jít za ním. Ale přišlo mi to jako blbý nápad, akorát bychom to dali na jevo… Vydal jsem se tedy do ložnice za Sun-chi.

Kluci mě měli za toho chladnějšího… V posledním roce… Jo, jsem takový, nerad si připouštím lidi příliš k tělu, ale já za to nemohu. Jednou mě jeden člověk zradil a já nerad bych si zopakoval ty samé pocity. Umím se rozbrečet, protože jsem citlivý, ale nerad to dávám najevo. Ne, nedávám najevo moc své pravé pocity, ale dnes jsem je dal najevo tomu, kdo si vzal kousek mého srdce. Můj milovaný maknae. On si v autě sedl vedle mě, kdy si položil hlavu o mé rameno. Řekl jsem mu, že budeme dělat jakože nic, zapírat při tom a nikdo se nic nedozví. On souhlasně přikývl a já byl rád. Někdy v polovině cesty mě začal Minnie obdarovávat polibky. No, pusinkami po celém obličeji. Zasmál jsem se a jemně ho chytil za tváře. "Počkej ty zlobidlo… Nech mě ochutnat z tvých sladkých rtíků," zazubil jsem se a přejel mu svým jazykem přes rty, kdy se on zasmál. ,,To lechtá," zamrkal očima a rukama mi zajel do vlasů, kdy za ně jemně zatahal. Propletli jsme si naše jazyky vzájemně a on mi přejel přes horní patro. Byl jsem šťastný, kdy jsem mu obtočil ruce kolem pasu a více si ho k sobě přitiskl. Zabrali jsme se do polibku, až jsme ani jeden netušili, že se auto zastavilo a najednou se otevřely dveře. "Jsme na mís-… Ehm.. Pardon…," ozval se najednou hlas šoféra, který nám otevřel dveře. Lehce jsem se podmračil, zrovna teď! Minnie se na mě podíval stylem, abych něco řekl. Takže ho mám sjet? Tohoto šoféra jsem zrovna moc v lásce neměl! ,,Neumíte říct, že jsme už na místě? Máme tu snad reproduktor, abychom vás slyšeli!" zasyčel jsem naštvaně a sjel řidiče svým chladným pohledem, kdy se Minnie zašklebil a podíval se na muže u dveří. "Omlouvám se pane… Nenapadlo mě, že vy dva… Totiž…," řidič začínal koktat a na jeho čele vyrašily první kapičky potu. "Tím chcete říct co? Že nemám city? Že jsem jen nějaká zrůda?" sjel jsem ho pohledem, přimhouřil oči, ale zavrtěl hlavou. ,,To jsem to opravdu dopracoval," uchechtl jsem se a povzdechl si. Asi se ze mě stala vážně nějaká zrůda, nebo já nevím. Podíval jsem se na muže, který mi na to chtěl něco odpovědět, možná více proti mně využít argumenty, ale já ho rázně umlčel. "Prosím vás, raději nic neříkejte, nebo vás nechám vyhodit…," povzdechl jsem si a vyskočil hned za Minniem. Ne, toho pitomce v kvádru nesnáším, jenže nemohu ho vyhodit. "Toho chlapa fakt nesnáším…," zamračil jsem se, ale v tu chvíli mě Minnie chytil kolem pasu a políbil mě na tvář, kdy jsem zamrkal, ale odlehčeně se usmál. "Ale no tak… Klid…," šeptl mi do ucha a pohladil mě po zádech. Jeho hlas mě tolik uklidňoval. Nadechl jsem se a objal ho také. "Jsem v pořádku, tak pojď, půjdeme za klukama," usmál jsem se a ještě jednou jsme se políbili, kdy jsme vstoupili do dormu. "Nevadilo by ti, když půjdu rovnou nahoru?" zeptal se mě blonďáček, kdy jsem se na něj podíval, ale usmál se a zavrtěl hlavou. On mi šeptl do ouška na rozloučenou a naposledy mi ještě dal pusu, kdy se zul a odešel do ložnice. Také jsem se zul, ale s košíkem se vydal ke kuchyni, kdy jsem bohužel šel přes místnost, kde byli kluci. Objevil se přede mnou Onew a hned spustil. "Kde jste byli? Kde je Taemin? Co jsi mu udělal? Co jste dělali?!" spustil na mě naštvaně a vyděšeně. Křičel, kdy já se zarazil, zamrkal očima. Nechápavě jsem se po všech podíval. Co to do nich kurva vjelo? Nezbláznili se náhodou? Sjel jsem je trochu pohledem, který říkal: Zachrání mě někdo od bestií, co chtějí mojí krev?,,Ve zkratce. Onew se ptá, jestli si ho opíchal dobrovolně, nebo jsi ho znásilnil," pronesl najednou Minho, kdy jsem po něm šlehl pohledem, který mu měl říct Jako jsi to udělal ty se mnou?! ,,Můžete se zatraceně už uklidnit?! Vy si jdete nacpat břicha do restaurace, tak my si vyjeli na koních do přírody!" zavrčel jsem a hodil oči v sloup. ,,Pro pravdu se Dinosaurus vždycky zlobí. Tak co spolu máte?" ozval se hlas Minha, kdy jsem po něm hodil otrávený a lehce chladnější pohled. ,,Hele ty Indiáne, jdi si raději za svými činkami a deníčkem, ano? Nic spolu nemáme krucinál, co bychom asi spolu měli mít. A navíc bych mu nikdy nic neudělal! Já nejsem takový…" Odmlčel jsem se, zavrtěl jsem hlavou a stále měl trochu naštvaný a chladnější pohled v očích. Při tom jsem se podíval na Minha s pohledem, který mu měl říct, že nejsem jako on. ,,Jinak tě mám pozdravovat od Akatsukiho, jezdí se na něm skvěle, ale na mého Nam-Kyua nemá," vyplázl jsem na Minha jazyk a podíval se na Onewa. ,,Pustíš mě prosimtě dál, nebo mě chcete zavřít do temné místnosti, kde budou čtyři bílé stěny, uprostřed stolek s lampou, co bude mi svítit do ksichtu a budu sedět na nepříjemně vrzající židli?" podíval jsem se na leadera, rovnou do jeho očí a on mi trochu ve zmatku asi i odstoupil, kdy jsem si povzdechl. ,,Vážně, asi jste si museli něco šlehnout," odfrkl jsem si, ale zašel do kuchyně, poklidil všechno, udělal si pití a vyrazil do patra. ,,To bylo o fous," zabrblal jsem sám pro sebe, zaskočil si do sprchy a pak se převlékl do oblečení, ve kterém jsem spával. Nadechl jsem se, ale zaklepal lehce na dveře Minnieho ložnice a vešel dovnitř.

POKAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama