Medvídek (3. Část)

17. září 2016 v 17:21 | Taehee

Medvídek



Už třetí část... Wau... To to letí^^ :D :D Kdyby chtěl mít někdo poznámky, proč pořád píšu tento styl povídek (s Kazumi, že jsme každá jedna postava)... Tak vám ušetřím ptaní... Mě prostě víc baví psát s někým. Čekat na jeho reakci, připadáte si pak... jako když si píšete s tím člověkem a jste ta postava... Líp se pak vžijete do děje a je to vlastně taková krásná hra~ ;) :D

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Upozornění: Asi nic... Příliš velké množství slaďárny :D
Kazumi jako Jonghyun (tučně); TaeHee jako Taemin (
netučně)


Vydal jsem se do ložnice hned po tom, co Onew začal sjíždět Hyuna. Možná jsem tam měl jít a zastat se ho, ale měl jsem prostě strach a nechtěl jsem, aby to prasklo hned na začátku... Kluci by s naším vztahem nemuseli souhlasit a mohlo by se třeba stát, že se rozpadneme a to jsem nechtěl. V ložnici jsem se převlékl do volných černých tepláků a bílého trika a skočil do postele. Medvídek seděl na svém místě na polštáři. "Sun-chi... Řekl jsem to Hyunovi! Řekl jsem mu, že ho miluji. A on... Mi řekl, že ke mně cítí to samé!" Usmíval jsem se na medvídka. "To je úžasné Minnie. Mám z tebe moc velkou radost opravdu. Budeš teď šťastný. Jonghyun se o tebe postará... Takže... Mně, už nyní nepotřebuješ. Můj úkol skončil." Povytáhl jsem obočí. "Cože? Sun-chi. Ne... Já tě budu potřebovat pořád." "To není pravda Minnie. Teď, máš jeho. Moje práce skončila. Buď šťastný a veselý!" S tím medvídek utichl. Do mých očí se nahrnuly slzy. "Sun-chi! Sun-chi!" Třásl jsem s medvídkem nahoru a dolů, ale nic jsem od něj neslyšel. Najednou jsem uslyšel klepání na dveře a dovnitř vešel Hyun. Otočil jsem se na něj a z oka mi sklouzla slza. "Minnie. Co se děje pro Boha?" Zeptal se se strachem a sedl si vedle mě na postel a objal mě. Přemýšlel jsem, jestli mu to říct. Nebude se mi smát? Nadechl jsem se a vydechl a stekla mi další slza. "Tenhle... Tenhle medvídek byl můj strašně dobrý kamarád. Říkal jsem mu všechno. O tom, když jsem se do tebe zamiloval jsem mu také řekl... A on... Pořád mi říkal, že... Že se ti mám vyznat. Často jsem kvůli tobě plakal, když jsem si myslel, že někoho máš. A medvídek mě utěšoval..." Odmlčel jsem se a nabral další dech. "A dneska jsem mu slíbil, že ti dám své city najevo. A teď, když jsem mu řekl, že to vyšlo s námi dvěma... Tak měl radost a... A teď už se mnou nemluví... Neslyším ho..." Stekla mi další slza. Chovám se jako malý dítě. Ale ten medvídek tu byl se mnou pořád... Pořád už od mých 14ti let, když jsme se proslavili...

Neměl jsem ani trochu náladu na Onewa a ostatní. Abych byl přesnější, nebyl jsem zvědavý Minhovy kecy a řeči ostatních proč a proč. Já se taky o ně nestaral, pokud se tedy nejednalo o to, že jsem je ráno vždy budil. Jo, to jsem uměl, když jsem byl opravdu ve své vlastní dobré náladě. Poklidil jsem věci v kuchyni a zmizel do sprchy, kdy jsem se pořádně omyl, navlékl se do pyžama a vyrazil za Minniem do pokoje, kdy jsem zaklepal na dveře a vešel dovnitř. On se na mě otočil, kdy jsem viděl slzu, co mu stekla z očí. Úplně mě to vyděsilo a nevěděl jsem, co se děje. ,,Minnie. Co se děje pro Boha?" zeptal jsem se hned se strachem a sedl si vedle něj na postel, kdy jsem ho objal a jemu stekla další slza. ,,Tenhle... Tenhle medvídek byl můj strašně dobrý kamarád. Říkal jsem mu všechno. O tom, když jsem se do tebe zamiloval, jsem mu také řekl... A on... Pořád mi říkal, že.... Že se ti mám vyznat. Často jsem kvůli tobě plakal, když jsem si myslel, že někoho máš. A medvídek mě utěšoval...," odmlčel se, kdy jsem zamrkal očima, ale nechal ho, aby domluvil. ,,A dneska jsem mu slíbil, že ti dám své city najevo. A teď, když jsem mu řekl, že to vyšlo s námi dvěma... Tak měl radost a... A teď už se mnou nemluví... Neslyším ho...," stekla mu z očí další slza. ,,Ach Minnie, však my dva ho spolu zase jednou rozmluvíme, ano?" usmál jsem se. ,,Však on se ti jednoho dne určitě zase ozve, kdyby ne, máš tu mě, já s tebou budu mluvit, až ti třeba vykecám díru do hlavy," usmál jsem se a vzal ho za bradu, kdy jsem ho lehce políbil na rty a usmál se, ale projel mu rukou ve vlasech. Setřel jsem mu slzy a usmál se. ,,Však není všem dnům konec, on může být tvůj kamarád navždy, i když nebude mluvit," usmál jsem se a sevřel ho v objetí.

Vysvětlil jsem Hyunovi mé trápení s medvídek. Bál jsem se, že se mi bude smát, ale stejně jsem mu to řekl. Dokončil jsem vysvětlování a stekla mi slza. "Ach Minnie, však my dva ho spolu zase jednou rozmluvíme, ano?" Promluvil na mě a já se nadechl a lehce kývl. "Však on se ti jednoho dne určitě zase ozve, kdyby ne, máš tu mě, já s tebou budu mluvit, až ti třeba vykacám díru do hlavy." Podíval jsem se do Jonghyunova obličeje a začal jsem se smát. Hyunnie toho byl opravdu schopný, věděl jsem to. Když má povídací náladu (a tu on má dost často) tak tu pusu nezavře ani ze spaní. Projel mi rukou ve vlase a setřel moje slzy, po kterých už další nepřišly. "Však není všem dnům konec, on může být tvůj kamarád navždy, i když nebude mluvit." Usmál jsem se a nechal se sevřít v Hyunově náruči, kdy jsem v ruce stále třímal medvídka. Po chvíli jsem ho ale pustil a nechal ho spadnout do Hyunova klína a obmotal ruce kolem mého milovaného hyunga. Chvíli jsem vnímal jeho klidné nádechy a výdechy a jeho tlukot srdce. Všechen ten klid a tu lásku, jsem příjmal se zavřenýma očima. Lehce jsem natočil hlavou a políbil ho ze zadu na krku a pak se od něj odtáhl a otevřel oči. "N-ne-nechceš dneska pře-přespat u mě?"

Usmíval jsem se a poslouchal Minnieho, který mi vysvětloval to, jak to má s jeho medvídkem. Chápal jsem ho. Byl drobeček, pro mě byl velký drobeček, ale moje velká láska. Stekla mu slza a já mu řekl, že ho jednou rozmluvíme, kdy on přikývl. Usmál jsem se a řekl mu, že s ním budu mluvit tak, až mu vykecám díru do hlavy, načež se začal Minnie smát. Já spolu s ním a zazubil se. Projel jsem mu rukou ve vlasech jako malému dítěti a utřel mu slzy. Další mu již nepřišly. Nakonec jsem mu řekl, že to bude navždy jeho kamarád, i když nebude mluvit. Na to jsem ho sevřel v náruči, kdy on nadále třímal medvídka. Usmál jsem se a pak se podíval na medvídka, který mi sklouzl do klína. Usmál jsem se a zamrkal, když se jeho ruce obmotaly kolem mě. Mé srdce tlouklo zběsile a rychle, ale já dýchal poklidně a byl rád, že jsem zde jen s ním. Nakonec mě on políbil zezadu na krku a nakonec se odtáhl. "N-ne-nechceš dneska pře-přespat u mě?" podívaly se na mě jeho nádherné oči. Zamrkal jsem, ale usmál se láskyplně. ,,S velkou radostí," vydechl jsem, usmál se a přidržel si jeho bradu mezi prsty, kdy jsem ho políbil a usmál se.

"S velkou radostí." Hned na to se naše rty spojily a já ucítil jeho úsměv v polibku. Položil jsem své ruce na jeho tváře a lehce naklonil hlavu. "Miluju tě…" Zamumla jsem do jeho rtů a pak svá ústa pootevřel. Když jeho jazyk vplul do mých úst, lehce jsem se zachvěl, ale úžíval jsem si to. Jezdil jsem dlaněmi dolů po jeho tvářích a zase se vracel nahoru a po chvíli mu vpletl ruce do rudých vlasů. Jeho ruce jsem ucítil na svých bocích a po chvíli mě položil do postele na záda, ale neodtrhával se od mých rtů. Když mi rukama zajel pod triko, vzdychl jsem mu do rtů a přivřel oči. Nechal jsem ho, aby mi stáhl triko. Byl jsem si jistý, že neudělá nic, co nebudu chtít. Místo obav jsem tedy stáhl triko i jemu a dostal se mi tak pohled na jeho krásné svalnaté tělo. Když jsem mu přejel rukou po hrudi, vzdychl a lehce se odtáhl. Zahleděl se mi do očí, já si zblízka prohlížel jeho dlouhé řasy, které zdobily jeho přivřené hnědé oči. "Půjdeme spát, ano?" Šeptl velmi tišše a já kývl a počkal, až ze mě sleze a posadil jsem se na posteli. Medvídka jsem položil na polštář a stáhl ze sebe tepláky. Neměl jsem rád pyžama, nebo oblečení na spaní a Hyunnie na tom byl stejně. Hned po tom, co Hyun zhasl a lehl si ke mně do postele, zhasl jsem lampu a uvelebil se v jeho náruči. Hlavu jsem si položil na Hyunnieho hruď a zavřel oči. Obmotal jsem mu ruce kolem pasu a pevně jej stiskl, jako kdyby to byl nějaký plyšový medvídek. "Dobrou, Jongie." Šeptl jsem ještě, než jsem se propadl do říše snů.

Potěšilo mě hodně, když se zeptal, jestli s ním nechci zůstat v pokoji. Tedy, přespat u něj. Sice v tu chvíli se ve mně hnuly nějaké zvláštní pocity, ale nehodlal jsem vzpomínat. Protože jsem měl před sebou jen a jen mého Minnieho. Naše rty se spojily a on položil ruce na mé tváře, kdy lehce naklonil hlavu. ,,Miluju tě…," zamumlal do mých rtů, kdy jsem se zachvěl, ale lehce ho k sobě přitiskl. Vplul jsem jazykem do jeho úst a on se zachvěl. Jeho dlaně jezdily po mých tvářích a nakonec je vpletl do mých rudých vlasů. Vydechl jsem do jeho úst, ale mé ruce se mu přesunuly na boky, až jsem si ho položil zády do postele a neodtrhával se od rtů. Užíval jsem si polibek, vkládal do něj všechnu svoji lásku. Po chvilce jsem mu lehce rukama zajel pod triko, hladil ho a on vzdychl do mých rtů a přivřel oči. Stáhl jsem mu lehounce triko, kdy jej mladíček stáhl i mně. Vydechl jsem, ale prohloubil polibek, pohrál si s jeho rty a byl spokojený. On mi přejel rukou po svalnaté hrudi, kdy jsem vzdychl a lehounce se odtáhl. Zahleděl jsem se mu do očí, ty své přivřel a zamrkal. ,,Půjdeme spát, ano?" šeptl jsem a usmál se, kdy on kývl a já slezl, abych si svlékl tepláky. Budu jen v boxerkách a navíc, Minnie byl taky jen v boxerkách. Nakonec jsem se rozešel zhasnout a lehce si lehl vedle Minnieho, který zhasl lampičku a já ho přivinul do náruče. ,,Dobrou, Jongie," ozvalo se šeptnutí. ,,Dobrou, Minnie," usmál jsem se a držel ho. On měl hlavu na mé hrudi a jeho ruce byly obmotané kolem mého pasu, kdy mě pevně stiskl. Usmál jsem se, ale pomalu usínal, kdybych tedy neslyšel zvuky kluků. Dýchal jsem pravidelně, když najednou se otevřely dveře. ,,Minnie, nevíš, kde j-" otevřely se najednou dveře a někdo rozsvítil, až jsem přimhouřil oči před tím návalem světla. ,,Zhasni ty blboune," zabrblal jsem, když jsem rozeznal siluetu Keye. ,,Hyune! Hyune!!! Tys ho!! Kluucíííí!!" rozkřičel se najednou Key, kdy jsem svraštil obočí a čelo, sledoval ho s pohledem, který ho měl za vyšinutého osla. ,,Co se to tady děje?!" řekl zadýchaně Onew a i s Minhem se podívali dovnitř, kdy jsem se díval z jednoho na druhého a pak na třetího, až jsem zamrkal očima. ,,Hyune! Tys ho opravdu znásilnil!" zařval na mě najednou Onew a sevřel ruce v pěst. Byl jsem unavený, opravdu…neměl jsem na ně ani v nejmenším náladu! ,,Dej si pozor, aby ti nepraskla žilka," protočil jsem oči v sloup. ,,Jongie, co se to děje…," přivřel rozespale Minnie oči a já si povzdechl, ale než jsem stačil něco říct, přiskočil k němu Onew. ,,Minnie! Minnie! Jsi v pořádku!?" křičel jako pominutý Onew a já si povzdechl. ,,Tak, už mu ta žilka fakt praskla," zašklebil jsem se. ,,Ty mlč, úchyle!" zavrčel na mě Onew, kdy jsem se na něj podíval zcela chladně. ,,Rozmysli si, jak mě nazýváš, alespoň nerandím s kuřatama u grilu každý večer a nestane se ze mě jednoho dne slepice a rozhodně nejsem takový úchyl, který miluje jedorázovky…" zavrčel jsem na něj nazpátek a pak probodl pohledem Minha. Onew doslova zrudl, ale podíval se na Minha. ,,Odneseme Minnieho ke mně do ložnice," řekl rázně Onew, kdy jsem měl už opravdu velký vztek, zaryl nehty do dlaní, až mi zbělaly klouby. Jak si tohle jenom můžou o mně myslet!!

Spokojeně jsem pospával v Hyunově náruči. Ucítil jsem však světlo, které se tlačilo přes má zavřené víčka. Postupně jsem slyšel i hlasy a mně konečně došlo, že se mi to nezdá. "Jongie, co se to děje…" Zamžoural jsem, a začínal rozpoznávat postavy ostatních kluků. "Minnie! Minnie! Jsi v pořádku?!" Ječel mi do ucha Onew a já víc otevřel oči a prohlížel si ho. "Tak, už mu ta žilka fakt prskla." Zašklebil se Jonghyun. "Ty mlč, úchyle." Zamračil jsem se, když Onew takhle oslovil Hyuna. Po Jongieho poznámce, však Onew přidal rázné rozhodnutí. "Odneseme Minnieho ke mně do lonžnice." Vytřeštil jsem oči a posadil se. "Tak dost! Co si to sakra o Hyunovi myslíte? Proč si o něm myslíš, že je úchyl?! On by mi nikdy nic neudělal!" Křikl jsem po našem leaderovi. Nikdy jsem na ně takhle nekřičel, takže jsem se nedivil, že si mě překvapeně prohlíželi. Jak Key, Minho, Onew, tak i Jonghyun. "Ale Minnie… Vždyť… Se na něj podívej. A k nám se taky nechoval zrovna přátelsky a citlivě… A v posledních dnech se nám zdálo, že po tobě doslova slintá." Bránil se Onew a Key s Minhem mu jen přikyvovali. Podíval jsem se Hyunovi do tváře. Neviděl jsem v ní nic jiného, než roztomilé štěňátko a v jeho očích lásku ke mně. "Miluje mě…" Pronesl jsem klidně a pomalu stáčel svůj pohled zpět na kluky. "A já jeho taky." Dokončil jsem větu. "Toho jsem si všiml dávno… Že jsi do něj zamilovaný." Řekl Minho a já se na něj překvapeně podíval. "Tak proč sis o tom se mnou nepromluvil? Víš jak jsem se kvůli tomu trápil?" Zamračil jsem se a pak si povzdechl. "Každopádně, teď jsem spokojený a jsem v pořádku. Takže vypadněte z mého pokoje a smiřte se s tím, že spolu chodíme…" Projel jsem všechny tři co byli v mém pokoji v tuhle chvíli na víc pohledem a pak sledoval, jak opustili můj pokoj s tichou omluvou. Otočil jsem se na Hyuna. "Jongie…" Šeptl jsem a pohladil ho po tváři. Viděl jsem v jeho očích, že ho to naštvalo, ale zároveň… Že ho to mrzí… Že ho mrzí, za koho ho jeho kamarádi považují.

Myslel jsem si, že dnešní den prožiju už bez toho, aniž bych se musel nervovat. Ne, prostě jsem nejspíše za úchyla! Nebo já opravdu nevím. To jsem tak hrozný? Opravdu? Větší úchyl je rozhodně někdo jiný a je v tomhle pokoji. Už jen to, že kluci sem vtrhli a rozsvítili světla, mě trochu podráždilo, ale oni pak na mě spustili! Minnie se díky nim probudil, kdy mu začal Onew ječet hned do ucha, kdy mladíček si ho prohlížel a otevřel více oči. Já se zašklebil s poznámkou, že mu praskla žilka, na to mě Onew oslovil jako úchyla! No, to se mi fakt nelíbilo. Nakonec ještě řekl, že ho odnesou do ložnice našeho ooo velkého leadera! "Tak dost! Co si to sakra o Hyunovi myslíte? Proč si o něm myslíš, že je úchyl?! On by mi nikdy nic neudělal!" začal najednou křičet Minnie, kdy jsem zamrkal očima a podíval se na Minniheho, kdy jsem se nadechl. Kluci si ho překvapeně prohlíželi a mně bušilo srdce adrenalinem, kdy v mých očích byla jen zlost, ale taky ta jiskra, která mluvila za všechny mé pocity. Tohle si o mně kluci myslí? Myslí si, že bych mu byl schopný ublížit? "Ale Minnie… Vždyť… Se na něj podívej. A k nám se taky nechoval zrovna přátelsky a citlivě… A v posledních dnech se nám zdálo, že po tobě doslova slintá," bránil se hned Onew a Key s Minhem mu jen přikyvovali. Propálil jsem Minha pohledem. Zalesklo se mi v očích, to jsem od nich nečekal. Můžou si za to sami! Ty jejich řeči, ty jejich zatracený řeči! A hlavně Minho! Když jsem cítil jeho pohled, podíval jsem se Minniemu do očí, kdy se mi změnila jiskra v láskyplnou. Miluju ho, vím to, nedokázal bych mu ublížit. Já takový nejsem sakra! "Miluje mě…," pronesl zcela klidně Minnie a stočil pohled na kluky. "A já jeho taky," dokončil větu a já vydechl. "Toho jsem si všiml dávno… Že jsi do něj zamilovaný," řekl najednou Minho, kdy jsem se na něj podíval stejně jako Minnie, překvapeně. "Tak proč sis o tom se mnou nepromluvil? Víš, jak jsem se kvůli tomu trápil?" Minnie se kvůli tomu trápil? Ten můj blázínek! Srdce se mi rozbušilo. Miluju ho dlouho, proč jsme si to neřekli dřív? Ne, dnešní piknik byl opravdu dobrý na vyznání lásky. Miluju ho, nechci ho ztratit. Minnie se se zamračil a povzdechl si. "Každopádně, teď jsem spokojený a jsem v pořádku. Takže vypadněte z mého pokoje a smiřte se s tím, že spolu chodíme…," projel všechny tři pohledem, kdy jsem se na ně podíval s pohledem, který je možná bude užírat. Ten pohled, který je ublížený, ale naštvaný za to, co si o mně myslí. Opustili pokoj s omluvou a ani nám nezhasli. Minnie se otočil na mě, kdy jsem se mu podíval po chvilce do očí, když vyslovil mé jméno. Pohladil mě po tváři a já se zhluboka nadechl a vydechl. Zamrkal jsem očima, ale stočil pohled k němu. ,,Dobrý…," usmál jsem se, pohladil ho po tváři a přestal zatínat ruku v pěst. Vydechl jsem, ale vstal a šel zhasnout velké světlo, kdy jsem se vrátil k němu do postele a přivinul si ho do náruče. Prohrábl jsem mu rukou vlasy a povzdechl si. ,,Myslel jsem si, že mě vidí jinak. A oni mě zatím mají za nějakého brutálního zločince, co své oběti znásilní a pak je ještě u nich v pokoji a nechá je spát na své hrudi," vydechl jsem zklamaně. ,,Ach Minnie… kdyby tebe nebylo, možná bych odešel…," přejížděl jsem mu rukou po jeho hebké kůži a vytvářel mu tam obrazce. ,,Ale nikdy tě neopustím," zašeptal jsem mu do ucha a políbil jej. "Jistě si pamatuješ na ten den, kdy jsi mi vytrhl nůž z ruky. Už několik dní před tím, jsem si přiznal, že jsem se zamiloval do Minha. Vy jste šli do baru a já s ním chvilku koukal na film, kdy mě najednou začal líbat, ale bylo to na mě strašně moc rychlý a tak jsem raději šel do své ložnice. Po chvilce tam přišel on za mnou a ve zkratce… Vyspali jsme se spolu. Myslel jsem si, že opětuje mé city, jenže on se pak zvedl, oblékl a se slovy, že to byla skvělá jednorázovka, odešel. Já se pak po sprše vydal do jeho pokoje, kde bylo rozsvíceno a na stole ležel deník. Došel k němu a přečetl si to. Kdy jsem tam spatřil i své jméno, čož mi ještě víc ublížilo. A proto jsem se pak podřezal." Začali mi stékat slzy a zatřásl jsem se.


Bál jsem se o něj… Spíš o jeho pocity. Že už nebude chtít být tady, protože to, co si kluci mysleli, mu určitě hodně ublížilo. Po mém oslovení, se na mě podíval a usmál se. "Dobrý…" Řekl a pohladil mě po tváři, kdy jsem si lehce oddechl. On vstal, zhasl a pak šel ke mně zpět do postele. Vzal si mě do náruče a přivinul mě k sobě. Jeho prsty jsem ucítil ve svých vlasech a lehce mu přejel hřbetem prstů přes boky. "Myslel jsem si, že mě vidí jinak. A oni mě zatím mají za nějakého brutálního zločince, co své oběti znásilní a pak je ještě u nich v pokoji a nechá je spát na své hrudi." Pronesl zklamaně a já zamrkal slzy. Bylo mi ho opravdu líto. "Ach Minnie. Kdyby tebe nebylo, možná bych odešel." Zachvěl jsem se, ale hned jsem se zase uklidnil, když jeho ruka přejížděla po mém těle a pokračoval v mluvení. "Ale nikdy tě neopustím." Zašeptal mi do ucha a políbil mě. Pak začal vyprávět o tom dni, kdy jsem ho našel s rozřezanou rukou. Když skončil, nevěděl jsem, co na to říct. Nechápal jsem, jak mu to Minho mohl udělat. Natáhl jsem k němu ruce a otřel mu slzy a objal ho. "Já tě nikdy neopustím Hyunnie, nikdy… Miluju tě…" Šeptl jsem a lépe se schoval pod jeho ruku a pohodlněji si položil hlavu na jeho hruď. Poslouchal jsem tlukot jeho srdce, které zrychleně bilo a postupně se zpomalovalo a mě začínalo uspávat. "Taky tě miluju Minnie. A budu tě pořád milovat." Uslyšel jsem jeho hlas, než jsem se ocitl v hlubokém spánku. Možná jsem měl počkat, až usne Hyunnie, teď mě určitě hodně potřeboval. Ale já si nemohl pomoci. Byl jsem ospalý a Jonghyunova blízkost mě také přiváděla ke klidnému spánku. Pevně jsem dofal, že až se ráno probudím, bude tu se mnou on a nebude tohle všechno jen sen.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kazumi Kazumi | 17. září 2016 v 17:40 | Reagovat

I love it :3 Z těch dvou jsem dostala cukrovku, tedy, dostávám cukrovku naprosto ze všech :D <3

2 Taehee Taehee | Web | 17. září 2016 v 18:00 | Reagovat

[1]: Počkej na JongKeyHo :D Z toho dostaneš maximálně tak... HIV :D

3 Kazumi Kazumi | 17. září 2016 v 18:51 | Reagovat

[2]: Spíše infarkt... :D :D :D :D Když to tak vidím... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama