Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska… (4. Část - Poslední)

7. září 2016 v 17:05 | Taehee

Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska...


Zdřejmě poslední díl tohoto příběhu :). Ještě si to rozmyslím, možná napíšu nějaký bonus ;), ale to uvidím :). Ano, vychází tahle část po měsíci a něco, ale jak je vidět, psala jsem jiné příběhy. Ale teď se hodlám vrátit k SOG a také jsem chtěla konečně dokončit můj úplně první slash, který jsem kdy napsala. Takže tady to je. :D Takže si to užijte^^ :) A bohůžel, je tu zase ta otravná škola a já s tím bojuju jako nikdy -.- Avšak, budu se snažit vydávat minimálně jeden příběh týdně! Spíše 2! :D

Pár: Taemin & Jonghyun (JongTae)
Upozornění: Nic~
Stránek ve wordu: 15
Počet slov ve wordu: 5160


Za okny začal padat sníh. Jindy veselý chlapec nyní seděl na pohovce vedle svého šéfa, hleděl do planoucího krbu a z oka mu tekla slza. Před maličkou chvílí, zbavil své srdce kamenného obalu. Tedy přesněji… Zbavil ho jej Jonghyun. Ač si to Taemin zatím nechtěl připustit, zamiloval se. Hluboce a co víc… Byla to čistá láska. Taková, co neubližuje a není sobecká. Nadechl se a dokončil to, co před chvílí řekl. "Miluju život… Ale jsem si jistý, že neexistuje láska." Zašklebil se nad tím, co právě řekl. Jak obrovský paradox to vlastně řekl. "Proč si tohle myslíš?" Zeptal se ho Hyun. Taemin mu nevěnoval jediný pohled. Byl teď až příliš zranitelný, než aby si zkusil vymýšlet, odejít, nebo cokoli jiného. "Měl jsem nepěkné dětství. Rodiče se neměli rádi, pak táta odešel, máma si našla přítele. Nikdy mi nevěřili a tak jsem raději velmi brzy odešel z domu. Nechtěl jsem poslouchat ponižování. Jenže já neměl kam jít a skončil jsem na ulici. Když se mi povedlo získat internát, který patřil k mé škole… Zamiloval jsem se… Ale ten člověk mě jen využil a pak odkopl a já zase neměl nic. A pak jsem si našel práci u tebe a mohl jsem si konečně najít byt a nebydlet na internátu, který je pro studenty té školy a né pro absolventy, kteří nemají kam jít a ukecali správkyni internátu." Taemin vzlykl. Tak moc ho myšlenky na minulost bolely a sžíraly. Vyvalil oči, když na krku ucítil polibek a kolem pasu se ocitly Jonghyunovy ruce. "Minnie… Mně, ale věřit můžeš…" Zašeptal mu do ouška Jonghyun a opřel se bradou o Minovo rameno. "To on říkal taky… A pak… Jsem skončil v nemocnici." S těmito slovy Taemin chytil ruce svého šéfa, odtáhl je od sebe a přesedl si dál od něj.

Jonghyun si skousl ret. Minnie mu nevěří. A on by mu v tuhle chvíli tak rád dal všechno, hlavně lásku! Tu si ten andílek zaslouží… Podrbal se na zátylku a zamyslel se. Přisedl si blíž k Minovi, chytil ho za bradu, jemně pootočil jeho hlavou a přitiskl své rty na ty jeho. Jemně z nich uždiboval a pak přesunul své ruce na Minnieho boky a lehce si ho k sobě přitáhl blíž. Taemin tohle nečekal. Nebo, možná čekal… Nebyl si teď ničím jistý, ani sám sebou. I přes to všechno co si myslel, spolupracoval v polibku víc, než by se dalo čekat. Ani nevěděl, kdy k tomu došlo, ale přesunul své ruce na Hyunova ramena a pevně ho k sobě tiskl. Dokonce když Jonghyun svým jazykem požádal Mina, aby ho propustil do svých úst, vyšel mu vstříc. Začal mu jezdit rukama po zádech a plenil ústa svého šéfa svým vlastním jazykem. Tím, jak měl zničenou kamennou bariéru kolem svého srdce se přestal plně ovládat. Postupně mu ale v hlavě začala blikat kontrolka a slova Hraje si s tebou! Odstrčil Hyuna od sebe, až blonďatý muž překvapeně vyvalil oči. "Minnie…" Promluvil na svého asistenta Jonghyun. "Nech mě prosím být, Jonghyune…" Vzlykl mladík a Hyun si povzdechl. "Rovně a do prava je pokoj pro hosty s koupelnou. Už je stejně čas jít spát." Pronesl a zvedl se a zamířil do své vlastní ložnice.

Minnie zůstal chvíli sedět v obývaku a tiše vzlykal. Pak se ale zvedl a vydal se do pokoje pro hosty. Našel pyžamo v jedné skříni a převlékl se do něj a ulehl do postele. Začínal si vše uvědomovat. Jonghyuna miluje. Miluje ho strašně moc… Mohl by s ním být šťastný? Určitě ano. Ale Jonghyun je… Děsivý… Něčím Mina děsil. Možná mu svým chování trochu připomínal toho, kdo mu ublížil. Možná si prostě všechny lidi představuje jako špatné, aby se jim lépe bránil. Lehl si do krásně měkké postele a lehce se pousmál. Hedvábné deky a povlečení ho hladily a on je takhle smáčí slzami. Zamrkal a pak zavřel oči a povzdechl si. Jeho srdce neposedně poskakovalo a bylo v plamenech. Nedokázal se nijak rozveselit, vzpomínky se tlačily do jeho mysli víc a víc. Konečně se mu povedlo usnout. Ale dostal se do odporného světa… Noční můra, kde mu ubližuje ten koho miluje. "Ne, bičíky ne, prosím…"

Jonghyun přecházel smutně po své ložnici. Jak moc rád by tomu andílkovi pomohl. Ale nevěděl jak. Zamiloval se do něj. Hluboce a silně. Nechtěl, aby Minnie odešel. Ten chlapec si zaslouží lepší život, po tom všem co prožil. Blonďatý muž však nevěděl to nejhorší. A tak, když uslyšel křik a pláč, vyděsil se a zamířil rovnou do pokoje pro hosty. V posteli ležel jeho asistent. Plakal a zmítal se v noční můře. Jonghyun přiklekl k posteli. "Ne, bičíky ne, prosím…" Slyšel najednou zřetelně Jonghyun. Jeho výraz se změnil v lístosný. Co a hlavně kdo, mohl tomu andílkovi udělat, že se takto trápil i ve spánku? Nevěděl, co dělat. Bál se Minnieho jen dotknout. Ale neměl na výběr. Natáhl ruku a jemně s ní začal jezdit po chlapcově tváři a šeptal uklidňujcí slova. Zdálo se, že to zabralo. Taemin přestal plakat, zmítat se a jeho dech se postupně zpomaloval a uklidňoval. Jonghyun stál ruku zpátky pryč a chvíli ještě klečel u postele a prohlížel si toho sladkého chlapce. Už se chystal odejít, když najednou Taemin pootřevel oči a když spatřil vedle sebe Jonghyunovu tvář, otevřel je úplně a se strachem v očích a posadil.

"C-co… Co tady děláš?" Zakoktal hnědovlásek a prohlížel si Jonghyuna pod světlem měsíce, které sem doléhalo z okna. "Plakal jsi a křičel jsi ze spaní… Bál jsem se o tebe. Nemohl jsem tě jen tak nechat…" Vysvětlil zcela klidně blonďatý muž a posadil se vedle Minnieho na postel. "Minnie… Kdo a jak ti ubližoval? Pověz mi to… Uleví se ti, uvidíš." Šeptl velice jemně a natáhl k chlapci ruku a přejel mu po tváři. Taemin se zachvěl, ale kývl. "Jmenuje se Minho… Je starší než já. Chodili jsme spolu do školy a já se do něj zamiloval. Jenže on toho jen zneužil a pravidelně mě znásilňoval… Někdy jen on, někdy i víc chlapů najednou…" Taeminův hlásek se chvěl a začínali mu téct slzy, ale pokračoval. "Jednou mi tam strčili i bičíky. Kterými mě pak i zbili. Tu noc jsem utekl a mě pomohla s uzdravení jedna učitelka v mé střední škole. Ale neřekl jsem jí, kdo mi ublžil. Minho mě asi přestal hledat, netuším… Pořád se bojím, že… Že se vrátí…" S tím se Minnieho hlásek zlomil a on se rozplakal úplně.

Jonghyun ho poslouchal s otevřenou pusou. Nemohl uvěřit tomu, co mu Minnie právě řekl. Jakmile se však chlapec rozplakal, přitáhl ho k sobě a nechal jej, aby slzami smáčel jeho rameno. Jemně mu jezdil prsty po zádech a snažil se ho uklidnit. Tak strašně moc si teď Jonghyun začal vyčítat, že z Taemina jeho minulost tahal. Na druhou stranu mu byl ochotný pomoci. "Minnie… Slibuji tě, že už se ti nikdy nic podobného dít nebude. A Minha, který ti tak odporně ubližoval, nechám osobně najít policií a neunikne spravedlnosti." V tu chvíli se mladíček odtáhl se podíval se svýma uslzenýma očima do těch Hyunových. Viděl v nich tolik lásky a upřímnosti. Tohle u Minha nikdy neviděl. "T-takže mě na ty hory vezmeš s sebou?" Zakoktal Taemin se slzami a Jonghyun se zasmál. "Minnie, lásko… Vzal bych tě s sebou i na konec světa! Miluji tě!" Jonghyun položil ruce na Minovi tváře a pomalu se přiblížil k jeho sladkým rtům. Tentokrát to Taemin urchylil a jejich rty propojil sám. Při polibku vyjel Jonghyun rukama výš a palci otřel Minnieho slzy. Po chvíli se Jonghyun odtáhl. "Pojď spát Minnie. Ráno vstáváme brzy, abychom dodělali ty pitomé papíry a mohli jsme si užít spolu ty hory." Zazubil se blonďák na mladíčka a ještě jej rychle políbil. Poté ho za ruku odvedl do své ložnice a společně ulehli do velké postele. Neprve každý na svoji polovinu, ale poté se Taemin přitiskl k Jonghyunovi. "Mohu spát s tebou?" Zeptal se a objal staršího muže kolem pasu. "To víš, že můžeš, ty můj andílku." Zasmál se Jonghyun a projel Minniemu rukou ve vlasech a objal ho. "Jonghyunnie?" Šeptl ještě Taemin. "Ano?" Usmál se Hyun svým sladkým úsměvem. Minnie si pohodlně položil hlavu na Hyunův hrudník a pak jen tiše zašeptal. "Miluju tě."

KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama