Honesty

29. října 2016 v 1:22 | Taehee |  SHINee slash

Honesty


Já vím, že je na tomto blogu už hodně příběhů JongTae... Ale tohle je příběh, který chci někomu věnovat, někomu, kdo má tuto dvojci rád, takže myslím, že mu tenhle pár znovu vadit nebude... Kazumi, tenhle příběh je pro tebe. Tak nějak za to, jak se mnou pořád píšeš další a další moje vymýsly na tenhle blog a zatím jsi mě s tím neposlala do háje :D. Zkrátka, tohle je pro tebe, když mi v tom budeš chtít pomáhat, bránit se nebudu, protože co si budeme povídat, Hyunnie jde víc tobě :D... No tak, teď už asi dost mých keců a... příběh je tu...

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Varování: Asi nic...
Tučné-Jonghyun; Netučné-Taemin


"Co koukáš jak vyvoraná myš? Tahni už sakra do tý školy a nezacláněj tady!" Sykl jsem bolestí, když mi přistál pohlavek. Vzal jsem si šedou mikinu, tašku a vyšel z domu. Jmenuju se Lee Taemin, je mi patnáct let a právě jsem se s tátou tyranem a matkou, které je všechno jedno přestěhoval do Soulu. Dneska mě čeká první den v nové škole. V pololetí přestupovat, to nebyl dobrý nápad… Ale otec… si nedal říct, já vlastně ani nic neříkal. Nastoupil jsem do autobusu a nechal se odvézt až ke škole. Na té staré škole mě šikanovali, tak… snad by to tady mohlo být lepší. No… Kde to bude lepší, když budu pořád v té rodině, kde jsem? Vytáhl jsem si mobil a sluchátka a pustil si písničky. Ach, jak rád zpívam a tančím… Popotáhl jsem a zamrkal slzy. Slíbil jsem si, že už nikdy nebudu brečet. Zhruba za 45 minut autobus zastavil u mé nové školy. Vystoupil jsem a sundal si sluchátka. Proč oproti všem těm lidem tady vypadám jako kdyby mi bylo deset? Vyrazil jsem ke své třídě. Prošel jsem šatnami a pak jsem už vyběhl schody a byl jsem u své třídy. Sedl jsem si do první lavice, která byla volná. Tedy… Aspoň k ní nikdo nechodil. Zatím to nevypadalo, že by mě chtěl někdo šikanovat. Najednou zazovilo a všichni vešli do třídy. V první lavici opravdu nikdo být nechtěl. Najednou přišel blonďák, vysoký asi jako já. Myslel jsem, že to je nějaký student, ale jakmile šel ke katedře, došlo mi že… to je učitel?! Pokynul, abychom si sedli. "Annyeongsayo… Jsem Kim JongHyun, váš nový třídní, prý vám o mě paní profesorka Park už říkala." Všichni kývli. "Super. Asi… Jste si všimli, že jsem jen o něco málo starší než vy. Je mi dvacet, studuji a vy jste moje druhá třída. Jsem tu jen do konce roku na praxích a poté odcházím zase do školy. Ale myslím, že si budeme rozumět." Ach, on má tak milý hlas a taky oči… Taemine?! Co? Raději nic! "Budu vás učit tělocvik, zeměpis a dějepis. A… Teď mám za úkol představit vám nového spoužáka… Lee Taemin?" Vyvalil jsem oči a zachvěl se. "To…To jsem já…" Promluvil jsem roztřeseně. "Tak pojď sem a představ se, Minnie." Usmál se vlídně. M-Minnie? Vstal jsem a došel vedle katedry. "Annyeongsayo, jsem Lee Taemin…" Skousl jsem si ret a zhluboka se nadechl. Co mám sakra říct? Byl jsem strašně nervózní. "Tak nám o sobě něco řekni… Co máš rád?" Ten jeho milý hlas mě ještě víc znervózňuje! A kouká na mě! "Ta-tanec a zpěv…" Vydechl jsem. "Ještě něco?" Musí na mě ten učitel pořád koukat? "Plyšáky…" Počkat co jsem to vypustil z pusy?! Ozval se smích a já věděl, že tohle už nezachráním. "Už tě nebudu trápit, můžeš si sednout." Ale vy jste mě trápil dost dlouho! Sklopil jsem hlavu a šel se usadit do lavic. Ach bože… Ztrapnil jse mse už první den…

Druhá praxe… Už jsem se nemohl dočkat, práce ve školství mě baví víc, než chodit do školy a učit se… Trošku zvláštní, když jsem učitel, že? Dojel jsem do školy patnáct minut před začátkem hodiny. Dostal jsem instrukce od bývalé třídní a v rychlosti si je přečetl. Oh, mám představit nového žáka? Přečetl jsem si pár informací o něm, kývl sám pro sebe a pak jsem se pomalu vydal do své třídy. Vešel jsem chvilku po zvonění. Usmál jsem se, když byl klid, jakmile jsem za sebou zavřel dveře. Došel jsem ke katedře a usadil se, kdy jsem i dětem povolil se usadit. "Annyeongsayo… Jsem Kim JongHyun, váš nový třídní, prý vám o mě paní profesorka Park už říkala." Všichni kývli. Přejel jsem celou třídu pohledem. Chlapec v první lavici vypadal, že by v téhle třídě ani neměl být… Byl tak roztomilý, jako malé dítě… "Super. Asi… Jste si všimli, že jsem jen o něco málo starší než vy. Je mi dvacet, studuji a vy jste moje druhá třída. Jsem tu jen do konce roku na praxích a poté odcházím zase do školy. Ale myslím, že si budeme rozumět." Usmál jsem se a podíval se na chvilku do papíru, abych na něco nezapoměl. "Budu vás učit tělocvik, zeměpis a dějepis. A… Teď mám za úkol představit vám nového spoužáka… Lee Taemin?" V tu chvíli se na mě podíval právě ten chlapec v první lavici a roztomilé chlupaté šedé mikině. "To…To jsem já…" Promluvil roztřeseně. "Tak pojď sem a představ se, Minnie." Usmál jsem se na něj… I když, na něj snad ani nejde se mračit, ne? "Annyeongsayo, jsem Lee Taemin…" Skousl si ret a zhluboka se nadechl. Rozhodl jsem se, že mu trošku pomohu. "Tak nám o sobě něco řekni… Co máš rád?" Prohlížel jsem si jeho útlou postavu s úsměvem. "Ta-tanec a zpěv…" Vydechl. Vážně? Zpívá? Určitě mu to jde a tanec také… Vypadá, že je šikovný… "Ještě něco?" Optal jsem se. "Plyšáky…" To je vážně sladký… Prý plyšáky… Pousmál jsem se, ale raději jej už nechal. "Už tě nebudu trápit, můžeš si sednout." On okamžitě šel do své lavice. Po zbytek hodiny jsem se se svou novou třídou seznamoval a po zbytek dne i s jinými třídami. Tahle škola je vážně fajn… Bylo kolem půl druhé, když jsem šel přes šatny ven ze školy a… tam jsem ho potkal. Toho malého… Neodolal jsem a musel se ho zeptat. "Minnie? Co tady děláš? Vyučování už dávno skončilo." Usmál jsem se na něj mile. "Já… Jonghyune hyung já… Ujel mi autobus, tak čekám na další… A, venku prší…" Zamrkal a sklopil hlavu. Proč mu nevěřím? Proč se mi zdá, že ten kluk je nějaký divný? "Odvezu tě, jestli chceš." Nabídl jsem mu. "Bydlím až na okraji Soulu." Zavrtěl hlavou. "To nevadí, četl jsem ve tvých papírech kde bydlíš." Usmál jsem se. Minnie se na mě váhavě podíval. "Nenech se přemlouvat." Usmál jsem se. "Tak jo…" Kývl nakonec, kdy jsem se pousmál a zavedl ho ke svému autu a pousmál se, když se posadil na místo spolujezdce. "Minnie, máš vlastně sourozence?" Zeptal jsem se a nastartoval auto, když jsem se oba připoutali. "Ne… Jsem jedináček." Odpověděl nesměle. Byl vážně sladký… A to mu je patnáct… Pochopil jsem, že se mu moc povídat nechce. Proto jsem jej odvezl před mrakodrap, kde bydlí a tam jsem zastavil. "Tak se uvidíme zítra." Usmál jsem se něj, kdy on kývl. "Nashledanou a děkuju." Zavřel dveře mého auta a odběhl do domu. Zavrtěl jsem hlavou, ale vyrazil jsem domů.

Vážně mi ujel autobus? I když… Možná je lepší, když se domů dostanu později… Jelikož se rozpršelo, rozhodl jsem se, počkat v šatně. Sedl jsem si tam a zabalil se do mikiny, co jsem měl na sobě. "Minnie? Co tady děláš? Vyučování už dávno skončilo." Trhl jsem hlavou a spatřil jsem Jonghyuna... Tedy, pana učitele Jonghyuna! Stejně jako ráno se na mě díval s úsměvem. Nádherným zářivým úsměvem. "Já… Jonghyune hyung já… Ujel mi autobus, tak čekám na další… A, venku prší…" Vydechl jsem a sklopil hlavu. "Odvezu tě, jestli chceš." Nabídl mi. To vážně? On mě chce odvézt? On?! Zrovna on?! "Bydlím až na okraji Soulu." Zavrtěl jsem hlavou. "To nevadí, četl jsem ve tvých papírech kde bydlíš." Usmál se. Proč se na mě pořád tak hezky usmívá? To jse mtak vtipný, nebo vypadám tak směšně? "Nenech se přemlouvat." Podíval se na mě. "Tak jo…" Kývl jsem nakonec, kdy se pan učitel pousmál a zavedl mě ke svému autu a pousmál se, když jsem se posadil na místo spolujezdce. Měl v autě krásně teplo… "Minnie, máš vlastně sourozence?" Zeptal se a nastartoval auto, když jsem se oba připoutali. "Ne… Jsem jedináček." Odpověděl jsem nesměle. Nechtěl jse ms ním mluvit… Co kdybych se prořekl a řekl něco o své rodině? Konečně jsme byli u mrakodrapu, kde bydlím… "Tak se uvidíme zítra." Promluvil na mě s úsměvem, kdy jsem vystoupil. "Nashledanou a děkuju." Kývl jsem a pak zaběhl do hlavního vchodu a pak výtahem vyjel do osmého patra. Odemkl jsem a už u dvěří mě do nosu praštil smrad alkoholu a cigaret. Povzdechl jsem si a dal si tašku do pokoje. Měl jsem hlad, ale bál jsem se pro něco jít do kuchyně. Nakonec jsem se tedy odhodlal. "Taemine!" Ozvala se matka a objala mě. Odtáhl jsem se od ní. Jasně, když mě otec bije, tak se mi ještě posmívá a najednou mě zbožňuje? "Máme něco k jídlu?" Zeptal jsem se, kdy mi přiletěl zezadu hlavy pohlavek. "Neumíš pozdravit drzoune?" Ani jsem se nenamáhal s otáčením. "Nazdar…" Pronesl jsem a šel jsem do lednice, vzal si jablko, misku rýže s trochou masa a odešel jsem zpět do pokoje. Jediný, kdo na mě byl dneska fakt milý, byl pan učitel Jonghyun. Taemine, jako nad čím to přemýšlíš? No co? Nad panel učitelem! Je takový… pěkný, má hezký hlas a oči… Tak dost! Najez se a konec! Dobře, dobře…

Lee Taemin… Proč je ten kluk tak sladký? Hůř! Proč na něj stále myslím? Je to dítě… Student… Ale no ták… Prostě mám o něj jako správný učitel starosti, protože je chová divně no! Jakmile jsem dojel domů, dal jsem si sprchu a najedl se… Ten kluk mi stále nšel z hlavy… Měl bych si s ním popovídat, ale když… on nebude chtít… Mohl bych mu koupit plyšáka. Nad svou vlastní hloupostí jsem se musel zasmát. Vážně? Jonghyune, vzpoměň si na hranici student-učitel! Ta musí být jasně vymezená! Fajn, já vím… Napil jsem se sklenky vína a ulehl jsem k televizi u které jsem nakonec i usnul…
Vzbudil jsem se až ráno, kolem osmé! Ještě, že učím až od desíti! Dal jsem si rychlou sprchu, oblékl se do bílé košile, džínů a upravil si vlasy. Dal jsem si k snídani cereálie a do tašky si strčil bagetu. Mám dneska vyučování až do čtyř. Poté už jsem vyrazil do školy. Šestou hodinu mě čekal zeměpis se třídou, kam chodí ten kluk… Minnie… S úsměvem jsem vešel do třídy a začal dělat docházku. Věnoval jsem černovláskovi úsměv a poté začal vyučovat. "Tak, kdo mi řekne, co je značka AU?" Rozhlédl jsem se po třídě. Nikdo se nehlásil. "Minnie, víš to?" Podíval jsem se na něj, kdy překvapeně zamrkal. On je vážně den ode dne sladší a sladší. "Ehm no… Astronomická jednotka… Vzdálenost země od slunce… 150 miliónů kilometrů." Odpověděl, kdy jsem vyvalil s úsměvem oči. "Správně.." Kývl jsem s úsměvem. Je chytrý, roztomilý a sladký! Jonghyune vážně! Soustředil jsem se na výklad, kdy později zazvonilo a děti se rozběhli na oběd, až na… Taemina… "Ty nejdeš na oběd?" Zeptal jsem se ho, překvapeně. "Ne… Nemám peníze…" Zavrtěl hlavou, kdy jsem se na něj s lítostí podíval, ale něco mě napadlo. Vytáhl jsem bagetu z tašky a podal mu ji. "Tak si vezmi tohe…" Usmál jsem se. Chlapec zamrkal a povytáhl obočí. "To-to nejde…" Zakoktal. "Minnie, já si na oběd někam mohu skočit, vážně, vezmi si to." Zamrkal jsem na něj a v mysli jsem se zaradoval, když si ji vážně vzal. "Myslím, že spolu máme ještě tělocvik, musíš se najíst, aby ti nebylo zle." Kývl jsem s úsměvem a pak jsem se vydal na oběd. Proč Taemin neměl peníze? Zapomněl je snad doma? Nebo… nebo, že by mu je nedali rodiče? Třeba je takový, protože… protože ho týrají! Ale notak Hyune, nemůže obviňovat lidi, které ani neznáš! No jo, ale Minnie je… Minnie je sladký, ano já vím! Hey! Ticho! Zavrtěl jsem hlavou a pustil se do jídla. Šel jsem do restaurace nedaleko školy, takhle stihnu krásně další dvě hodiny… Proč mi ten kluk tak nejde z hlavy? Protože je tak roztomilý? Mohu vůbec říkat, že je roztomilý? Heh, já to vlastně neříkám… Já si to jen myslím… No a to mohu? Není to pedofilní? Hyune… Vážně? Ty snad toho kluka chceš znásilnit? Ne… No tak vidíš. Tak nemysli na blbosti a jez, nebo příjdeš pozdě na tělák! Ale jsem učitel, tak si to snad mohu dovolit ne? Dojedl jsem v rychlosti jídlo a poté vyrazil do šatny učitelů, převékl se do tepláků a trika a přesně na čas jsem dorazil do tělocvičny! Ha! Tak vidíš, jak jsem to stihl… Všichni kluci se seřadili do řady, kdy jsem kývl s úsměvem a poslal ty, co necvičí na lavičku. "Po rozehřátí budeme hrát volejbal. Takže teď všichni tři kolečka kolem tělocvičny a pak dáme rozcvičku." Kývl jsem a všichni se na můj povel vydali na kolečka kolem haly. Všiml jsem si Taemina. On… Měl bílé tričko s Mickey mousem! Aigoo, ten je vážně sladší… Kolikrát js ito už dneska Hyune řekl?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kazumi Kazumi | 29. října 2016 v 1:35 | Reagovat

Nevím, co dělat dřív, jestli si utírat slzičky nebo číst dál ^^ Je to boží, úžasný a ty myšlenkovité pochody <3
Arigato <3 Mám tě ráda ^^

2 Taehee Taehee | 29. října 2016 v 1:37 | Reagovat

[1]: <3 Myšlenkové pochody jsem se učila od té nejlepší, tebe :))) Nemáš vůbec zač <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama