Lovesick (2.Část)

1. října 2016 v 6:00 | Taehee

Lovesick


Krásnou sobotu vám přeji! Já mám po tanečních a co si budeme povídat... Nesnáším šaty! NEchci tam chodit, ale musím! :D :D :D No nebudu si tady stěžovat, stejně to nikoho nezajímá, užíjte si další díl! :D

Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D
Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Ráno mě probudilo sluníčku. Vždycky jsem se vzbudil, jakmile bylo trochu víc světla, protože jsem prostě nemohl spát. Podíval jsem se na Hyuna, který spal na mojí ruce. Včera ho pláč jistě dost vyčerpal. Usmál jsem se a opatrně vytáhl svou ruku z pod jeho hlavy a lépe ho přikryl dekou. Velmi potichu jsem si vzal oblečení a a šel do sprchy. Potřeboval jsem svůj plán uskutečnit, dokud Onew i Hyun spali. Takže jsem byl opravdu rychle umytý a oblečený. Nejprve jsem se musel zbavit hrozby jménem Key a Minho. Vešel jsem do jejich pokoje a zavřel za sebou. "Hej pitomci, vstávat!" Zvolal jsem, protože jsem doufal, že spí. "Taemine! Takhle se mluví na své hyung?" Zavrčel na mě Minho a posadil se. "Heh... Omlouvám se." Uklonil jsem se a podíval se na ty dva. "Kluci potřebuju od vás, abyste dneska vypadli z dormu..." Promluvil jsem zcela vážně, kdy si ti dva vyměnili pohledy. "A to jako proč? Rodiče ti doma zakázali párty a tak ji pořádáš tady? A víš, že děti nesmí pít alkohol?" Zasmál se Key a já po něm hodil polštář. "Nejde o mě. Prostě potřebuju, abyste vypadli než se vzbudí Onew a Jonghyun hyung. Takže pokud možno teď." Roztomile jsem uculil a oni si povzdechli a začali se hrabat z postelí. Skočil jsem jim kolem krku a objal je. "Díky díky moc. Vraťte se zítra kolem večeře." Usmál jsem se a odešel z jejich pokoje. Vzal jsem si laptop a našel si pěknou restauraci a domluvil tam rezervaci pro dva. Ha, kdyby se ptali na věk, jsem v háji. Při nejhorším bych udělal rezervaci na Onewa, ten už je dospělý. Messanger mi po chvilce přivezl poukázky. Sice měl nějaký řeči, že jsem dítě, ale co by pro člena SHINee neudělal. Kluci po chvíli odjeli k rodičům. Tedy odjeli v Keyově zelené Kie. To je tak hnusný auto, až já si budu kupovat auto, bude to něco mnohem hezčího. Když jsem vybíhál schody, tak tak jsem se vyhl Onewovi, který se vzbudil a mířil do koupelny. Schoval jsem se za roh a počkal až zaleze. Když máme volno, obvykle nás nechává spát, díky bohu. Nezkazí mi tak plán. Vlezl jsem do pokoje. Hyunnie spal, kdy jsem si oddechl. Takže se vzbudí tak nejdřív v 10. Načmáral jsem na papír vzkaz a dal ho do obálky s tím papírem z restaurace. JONGIE, VČERA MI DOŠLO, ŽE TĚ MUSÍM POSTRČIT SPRAVNÝM SMĚREM. JSEM MAKNAE, JSEM MLADŠÍ NEŽ TY A NEMÁM TI CO MLUVIT DO ŽIVOTA, ALE JSI MŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD A NECHCI ABY SES TRAPIL. TOHLE JE POUKÁZKA NA VEČEŘI PRO DVA. DRUHÝ POUKAZ DOSTANE ONEW. ON NEVÍ S KÝM JDE, JEN VÍ, ŽE JDE S NĚKÝM, KDO HO MÁ MOC RÁD. TAKŽE ASI BUDE ČEKAT NĚKOHO Z JEHO RODINY, NE NĚKOHO, KDO HO MILUJE. TOHLE JE PRO TEBE ŠANCE, TAK JI NEPROMARNI, PROSÍM... Taemin Pak jsem rychle vzal druhý poukaz a zaběhl Onewovi do pokoje. Podle zpěvu jsem pochopil, že Onew si dává vanu. Napsal jsen mu o hodně kratší vzkaz než Hyunovi. Položil jsem obálku se vzkazem do leaderovi postele a pak jsem počkal, než vyjde z koupelny. Musím ho zabavit dokud Hyunnie neodejde do té restaurace. Onew tam musí přijít později. Když leader vylezl z koupelny povedlo se mi ho ukecat, aby se mnou jel do studia, že jsem tam ztratil mobil. U mě je to normální, že něco ztrácím. A studio je velký, takže jsme tam pár hodin opravdu byli a pak jsme šli do obchodu, kdy jsem Onewa ujistil, že mobil mám. Hyunnie do restaurace pojede určitě o hodinu dřív, protože je nervák a bude chtít jistě vědět, že je na správném místě. Tedy, pokud tam pojede. V obchodě jsem Onewovi utekl, že nutně potřebuji za rodiči a on ať jede do dormu. Tak kluci, teď je to na vás.

Na dnešní den jsme měli mít volno. V takových dnech jsem si vždy moc rád přispal. Obvykle jsem spal do deseti hodin, někdy klidně i do oběda. Záleželo na tom, jak moc jsem byl unavený z koncertu. Navíc včera jsem měl lehčí vypětí emocí. Spal jsem celou noc na jeho ruce, kdy jsem byl dost už vyčerpaný ze svého vylití srdíčka Taeminovi. Lehce jsem se za sebe styděl, ale byl rád, že mě někdo vyslechl. Skutečně mohlo být něco málo kolem desáté, jedenácté, když jsem se probudil a lehce se protáhl. Do očí mi již svítilo sluníčko, sakra, spal jsem opravdu moc dlouho, ale to nevadí. Vůbec to nevadí, když máme klidný den. Kluci na mě určitě se snídaní nepočkali, ale já bych se jim nedivil. Můj pohled ale upoutala bílá obálka, která ležela na mém nočním stolku opřená o budík. Zamrkal jsem, nadechl se, vydechl a sáhl opatrně po ní, kdy jsem ji otevřel a začal číst..
JONGIE, VČERA MI DOŠLO, ŽE TĚ MUSÍM POSTRČIT SPRAVNÝM SMĚREM. JSEM MAKNAE, JSEM MLADŠÍ NEŽ TY A NEMÁM TI CO MLUVIT DO ŽIVOTA, ALE JSI MŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD A NECHCI, ABY SES TRÁPIL. TOHLE JE POUKÁZKA NA VEČEŘI PRO DVA. DRUHÝ POUKAZ DOSTANE ONEW. ON NEVÍ, S KÝM JDE, JEN VÍ, ŽE JDE S NĚKÝM, KDO HO MÁ MOC RÁD. TAKŽE ASI BUDE ČEKAT NĚKOHO Z JEHO RODINY, NE NĚKOHO, KDO HO MILUJE. TOHLE JE PRO TEBE ŠANCE, TAK JI NEPROMARNI, PROSÍM... Taemin
Dočetl jsem jedním dechem, kdy jsem vytřeštil oči, podíval se na prázdnou postel v naší ložnici, ale cítil jsem, jak se mi do očí lehce nahrnuly slzy. Zamrkal jsem je, lehce se rozklepal, ale skousl si ret. Minnie… Minnie….ty blázínku nejmladší. Netušil jsem, co jsem mu tak dobrého udělal, že se takto zachoval. Jsme nejlepší kamarádi, přátelé, kteří si věří a pomáhají si. Roztřeseně jsem vstal a šel do koupelny, kde jsem si dal pořádnou vanu. Musel jsem si to vše urovnat v hlavě. Po celém dormu byl zvláštní klid, až se mi stahovalo hrdlo, ale stále musel myslet na ten poukaz. Když už to Minnie koupil… za jeho peníze nejspíše… neměl bych to odříct, nesmím ho zklamat, že? Rozbušilo se mi srdce, ale otřel jsem se a pak se vydal zavolat do pizzerie, abych si dal oběd v podobě pizzy. Podíval jsem se na hodinky, celý den jsem byl v obýváku, pouštěl si film, ale nedokázal ho vnímat a sledovat. Skousával jsem si ret, ale nakonec se odhodlal. Nadechl jsem se, vydechl a doslova hodinu předtím, než bych správně měl jít, jsem vstal a připravil se. Možná to bylo vlastně dvě hodiny předtím, protože jsem si chtěl vzít svoji bílou košili, černé džíny a hlavně nemít vlasy ulízaný. To jsem neměl rád. Vzal jsem si mobil do kapes, peněženku, kdy jsem si vzal klíče od svého auta a nezapomněl ani vzít poukázku, což bych byl klidně schopen! Nakonec jsem vyrazil pryč z dormu, kdy jsem ho zamkl, ale z garáží si vzal své Lamborghini a vyrazil na cestu rovnou k restauraci, kde jsem měl v plánu si vše obhlédnout. Byl jsem nervózní, poťukával prsty na volantu. Nejspíše jsem neměl jezdit autem, ale vzít si taxíka, nebo našeho šoféra, ale toho nesnáším, takže jsem se rozhodl správně. Zaparkoval jsem na parkovišti a šel si vyhlédnout stůl, kde jsem dle všeho měl mít rezervaci…. S ním….

Minnie mě vážně překvapil. Tedy, ne úplně. Ale, že by si nechal mobil ve studiu a zjistil to až další den? To je hodně divný! Každopádně jsem s ním prohledal všech 8 místností, ve kterých jsme se pohybovali, kdy on později přišel s tím, že mobil konečně našel. Měl jsem na jednu stranu chuť ho uškrtit, ale na tu druhou jsem toho malého tak zbožňoval, že to prostě nešlo. Dělalo mi radost se o něj starat. A vlastě i o ty moje ostatní dongsaengs. Minho a Key jsou takový dva puberťáci. Jsou jako bráchové, dvojčata, která spolu provádí všmožné lotroviny. Dříve se k nim přidával i ten můj milovaný Dino, který má tak krásný hlas. Ale v poslední době je jiný… Dělal jsem si o něj starost, ale on mi nikdy nic nechtěl říct. No a pak ten náš maknae… Veselý, pořád se usmívá, je roztomilý, šikovný a přitom… je tak moc chytrý a rozhodně je hodnější, než ty dvě kopyta Minho a Kibum. Jo, každý můj dongsaeng má něco do sebe. Zrovna jsem byl s Minem v obchodě, bylo kolem půl šesté. "Onew hyung… Já, pojedu k rodičům dneska, nevadí ti to?" Usmál se na mě ten malý najednou a já zavrtěl hlavou. Jistě mu rodina chybí víc než nám ostatním, je to ještě dítě… "Jasně, že ne. Tak upaluj a pozdravuj rodiče a bráchu!" Usmál jsem se a prohrábl mu vlasy a pak jen sledoval, jak se vydal z obchodu pryč. Když už jsem tu byl, zašel jsem si do oddělení, kde bylo oblečení a koupil jsem si tmavě modrou košili, černé kalhoty a bílé letní sako. Oh, nikdy mi nedošlo, jak zbožňuju nákupy! Už chápu, co na tom ten Kibum tak vidí! Asi vytáhnu moje děcka někdy na nákupy a všechny je kompletně obléknu! To bude naprosto roztomilý! Když jsem se vracel do dormu, bylo čtvrt na sedm. Odemkl jsem a překvapeně rozsvítil. "Váš hyung je doma! Kde jste sakra všichni, děcka?!" Houkl jsem, avšak do prázdna. Key, Minho a ani Jongie tu nebyli. Překvapeně jsem se vydal do ložnice, zda mi nezanechali vzkaz. Na posteli ležela bílá obálka. Otevřel jsem jí a vytáhl z ní POUKAZ NA VEČEŘI? Nebo spíš jakási pozvánka. A také byl u ní lístek. AHOJ ONEW HYUNG! UŽIJ SI DNEŠNÍ VEČEŘI S NĚKÝM, KDO TĚ MÁ HODNĚ RÁD. MOŽNÁ, VÍC NEŽ RÁD… BUĎ V RESTAURACI NA OSMOU, SNAD TO STIHNEŠ… Maknae Taemin…
Chvíli jsem jako pitomec civěl na ten lístek a pak se rozhlédl po pokoji, jestli náhodou nevylezou kluci ze skříní, s tím, že to je vtip. Ale nic se nestalo. MRkl jsem na čas, kde se rýsovalo 18:45! Na nic jsem nečekal a vyrazil do sprchy. Teď se mi i celkem hodilo to nové oblečení. Jestli jdu na nějakou večeři, do nobl restaurace, nemohu jít jako trhan. Při úpravě sám sebe jsem přemýšlel, kdo se mnou může jít na tu večeři… Že by Taemin mi chtěl říct něco… Ale ne, tenhle andílek je přesný příklad človíčka Co na srdci, to na jazyku… Takže, kdyby ke mně cítil něco víc, už bych to věděl, tím jsem si jist. Tak, možná někdo z rodiny, třeba mamka, nebo otec. Sourozence nemám, takže to opravdu ne. Asi opravdu ta mamka. Vzal jsem svoje velké černé BMW z garáže a přesně v 19:30 vyrazil do restaurace. Měl jsem dobrou náladu a tak na mé tváři nescházel úsměv. Do restaurace jsem vkročil kolem 20:01. O maličko později, ale to snad tomu, kdo na mě bude čekat, nevadí. Stůl, který byl na pozváce, měl číslo 7. S úsměvem jsem se k němu vydal. Nečekal jsem, že Taemin vybere japonskou sushi restauraci, která je nejdražší v Soulu, ale tak proč ne… Ten malý má vážně dobrý vkus! Pomalu jsem se blížil ke stolu. "Ahoj Jonghyune! Taky tu jseš s někým ne večeři…" Odmlčel jsem se. Taemin má pokoj s Hyunem… Taemin tedy nejspíše ví víc, než já. A navíc, Taemin má mě naprosto předčteného. Ač jsem si to nechtěl připustit, maknae mi viděl do srdce a do hlavy opravdu velmi dobře. Takže-… "...Nebo ten někdo jsem já?" Dokončil jsem větu a lehce jsem znervózněl a můj úsměv už nebyl tak sebejistý, jako doposud.

Minnie je vážně třída. Nevím, jak na ty nápady chodí, ale když už tuhle restauraci vybral a zaplatil zde vše… nechtěl jsem mu nějak ublížit tím, že bych sem nešel. On měl jistě starost o nás o všechny, někdy až moc větší, než měl Onew. Leader, který je prostě k mému srdci nejblíže, ale nejsem vůbec schopný mu cokoliv říct. Nejhorší na tom byl fakt, že nejspíše Onew nebude celou dobu tušit, kdo tu na něj čeká. Vlastně mi to tam Minnie napsal. Nadechl jsem se, vydechl, ale nechal své auto na parkovišti. V restauraci bylo nádherně. Taemin vybral japonskou sushi restauraci, zcela určitě nejdražší v Soulu. Budu mu to muset někdy splatit, ale kdy? To jsem sám nevěděl. Došel jsem ke stolu s číslem sedm. Číslo jak pro štěstí. Skousl jsem si ret, upravil si lehce svoji bílou košili a prohlédl si své okolí. Tohle je sakra teprve velká situace. Bude drama, zvládnu mu to říct? Začal jsem si pohrávat s vázou na stole. Ta kytka v ní se mi líbila a já si s ní z nervozity hrál. Kdybych pokračoval dál, nejspíše ji vytáhnu a začnu zde zpívat, abych se uklidnil. Ale odvrátil jsem pohled a podíval se k leaderovi, který si to šinul pomalu ke stolu, kde jsem seděl já. Lehce jsem si skousl ret, nadechl se, vydechl a zamrkal očima. Hlavně klid Hyunnie, hlavně klid, nezblázni se, chovej se normálně. Cožpak to ale jde!!??!! "Ahoj Jonghyune! Taky tu seš s někým na večeři…," odmlčel se, kdy jsem se podíval Onewovi do tváře, lehce jsem začal rudnout, ale nadechl se. "...Nebo ten někdo jsem já?" dokončil svoji větu, kdy jsem viděl, jak jeho úsměv nebyl již tak moc sebejistý, až jsem si začal říkat, že tohle není dobrý, že to byl dost špatný nápad. Ale nebyl! Hyune, vzpamatuj se! Okřikl jsem se v duchu. ,,Ahoj… j-jsi tu správně…," odmlčel jsem se krátce, zamrkal očima, nejistě se usmál vydechl. ,,A-A ano, jsi to ty, snad ti to nevadí…," dokončil jsem pro tentokrát svoji větu já, kdy jsem si lehce skousl ret a podíval se Onewovi do očí, ale lehce je sklopil. Výborně ty pitomečku, líp ses předvést nemohl! Ozvalo se mi v mysli, až jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.

Takže opravdu jsem tu s ním… Cítil jsem mé srdce, jak se dobývá ven z hrudi, když jsem se podíval na Dinovu tvář. "Ahoj… j-jsi tu správně…" Pronesl lehce nejistě, kdy jsem se chtě nechtě musel na Hyuna usmát. Byl tak sladký, přesně jako štěně, když ho přivezete poprvé k sobě domů a ono se nervózně rozkoukává. "A-Ano jsi to ty, snad ti to nevadí…" Dokončil a sklopil pohled dolů. "Vůbec ne! Jen jsem tě nečekal…" Přiznal jsem popravdě a podrbal se na zátylku. "No, víš, já...," vypadal, že je značně v rozpacích. "Našel jsem tu obálku od Minnieho, stejně jsem u rodičů byl nedávno, a když máme to volno... tak jsem si řekl, že by ta večeře nemusela být špatná," usmál se a zamrkal očima. Lehce jsem si sklousl ret. Doufal jsem, že mi řekne něco trošku jiného. Onew, nejsi tady náhodou starší ty? Ale já si nejsem jistý, že… Že? No tak, ty jsi vážně takový tvrdohlavý osel, že si to nikdy nepřiznáš! Rychle jsem zamrkal, abych skryl své vlastní rozpaky a pohladil jsem blonďáčka po tváři a usadil se. "Tak fajn, bude to jistě skvělý večer…" Mrkl jsem a podíval se na Jjonga, který stále stál a byl tak trošku jak to říct? Vypadal, jako sloup. "Tak se taky posaď… Vypadáš, jako bys čekal na popravu." Zasmál jsem se, když se vzpamatoval a usedl ke stolu. Po chvilce přišel číšník a my si objednali. Sushi jsem vážně miloval, hlavně s lososem. Pustili jsme se do jídla a tak nějak začali konverzaci o všem možném. O politice, práci a i o vztazích, kdy jsme se vzájemně zeptali, jestli někoho máme, po čemž, po odpovědích nastalo trapné ticho a oba jsme sklopily pohledy do svých talířů. Když jsem se jemně podíval na Hyunnieho, všiml jsem si na jeho tváři trochu sojovky. Jak se mu to povedlo? Zasmál jsem se a natáhl ruku. Chytil jsem ho za bradu a palcem mu přejel po tváři. "Máš tam sojovku…" Šeptl jsem a v tu chvíli jsem se ztratil v jeho překvapených očí. Už zbýval jen kousek, který nás dělil od polibku, když se najednu ozvalo odkašlání a v tu chvíli jsem sebou trhl, narovnal se na židli a podíval se na číšníka. V tu chvíli jsem ho začal nenávidět i když vlastně… zachránil mě od té situace. Omluvil se nám za vyrušení a optal se, zda si budeme něco přát nyní. Objednali jsme dvě sklenky červeného, kdy číšník kývl a upozornil nás, že je za chvíli zpět. Všichni víme, proč to udělal.

Přišel. Zařezaně jsem stál u stolu. Předtím jsem se postavil, protože jsem byl značně rozhozený a nejistý. Byl jsem nehorázně nervózní a on byl tak… tu košili jsem na něm určitě ještě nikdy neviděl. Nejspíše si ji koupil. "Vůbec ne! Jen jsem tě nečekal…," přiznal se Onew, kdy jsem cítil, jak mé srdce buší, až by chtělo skoro vyskočit z hrudi. Podrbal se na zátylku, kdy byl vážně celý sladký. ,,No, víš, já...," byl jsem dost jednoznačně v rozpacích. No tak, Hyune! S pravdou ven, dělej! Neštvi mě! "Našel jsem tu obálku od Minnieho, stejně jsem u rodičů byl nedávno, a když máme to volno... tak jsem si řekl, že by ta večeře nemusela být špatná," usmál jsem se a zamrkal očima. Ty blbče! Co jsem ti to říkal? Měl jsi mu to říct! To tedy nádherně začínáš, opravdu! Můžeš být na sebe pyšný. Za chvilku se pohádám s vlastními myšlenkami, vážně. Onew mě najednou pohladil po tváři, kdy se posadil. Totálně jsem zdřevěněl a byl překvapený. "Tak fajn, bude to jistě skvělý večer…," mrkl, kdy se na mě podíval. Byl jsem stále postavený a byl… rozhozený, celý jsem se zevnitř chvěl. "Tak se taky posaď… Vypadáš, jako bys čekal na popravu," zasmál se, když jsem se konečně vzpamatoval a lehce se usmál, ale zasedl ke stolu. Snažil jsem se uklidnit a usmívat se. Šlo to těžce, ale já na to přijdu! Sushi jsem měl rád, nebylo špatné, proto jsem si vzal jako vždy. Své nejoblíbenější. Pousmál jsem se, ale dal se do jídla, kdy jsme se s Onewem pustili i do konverzace. Mluvili jsme snad o všem možném. Politika, práce, osobní život a vztahy. U vztahů jsme se navzájem zeptali, zda máme někoho. Jakmile jsme se dozvěděli odpovědi toho druhého, nastalo lehce trapné ticho, kdy jsme sklopili pohledy do talířů. Už jsem měl dojezeno a dýchal lehce zhluboka, abych se uklidnil. Najednou se Onew zasmál a vzal mě za bradu, kdy jeho palec mi přejel po tváři. "Máš tam sojovku…," šeptl a já se na něj díval překvapeně. Mé srdce bušilo jako o život, skákalo na trampolíně a já si chvilku myslel, že prodělám infarkt. Najednou se ozvalo odkašlání, kdy Onew sebou trhl a narovnal se na židli. Kdy jsem zamrkal očima, ale podíval se na číšníka. Vydechl jsem dlouze. Skousl jsem si zevnitř ret, ale pousmál se. Hyunnie…. To nic nebylo…opravdu nic. Číšník se omluvil za vyrušení, kdy se optal na další přání. Objednali jsme si dvě sklenky červeného. Číšník kývl, ale upozornil nás, že bude brzy zpět. Zamrkal jsem, ale usmál se. Po chvilce došel skutečně číšník se sklenkami, kdy jsem sevřel lehce křečovitě tu svoji, ale nakonec ji pozvedl. ,,Tak na krásný večer," usmál jsem se a lehce zamrkal.

Opravdu, číšník nepřišel zrovna ve vhodnou dobu, musel jsem být pro Hyuna teď za úplnýho pitomce. "Tak na krásný večer." Usmál se nesměle a pozvedl sklenu s vínem, kdy jsem kývl a zazubil se. "Ten nejkrásnější, ze všechn." Mrkl jsem s úsměvem, oťukl sklenku o tu Hyunovu a napil se. Víno bylo opravdu dobré a já se díky němu uvolnil a pustil se s Jongiem opět do debaty, kdy jsme v restauraci s vínem seděli asi ještě půl hodinky, než jsme se rozhodli, že je čas jít. Dali jsem číšníkovi ty poukázky, nebo pozvánky od Taemina. Kdy si to číšník poznamenal, uklonil se s rozloučil se s námi, kdy nám popřál krásný večer. Hned mi došlo, jak to s účtem bude. Číšník ho pošle Taeminovi… Ach, ten náš zlatý maknae, co bychom si bez toho amora počali? Jo, Amorka, přesně tak. Vyšli jsme ven z restaurace, mlčky. Chytil jsem si Hyunnieho jemně kolem pasu a usmál se na něj. "Projdeme se, ano? Řídit nemůže ani jeden, pošleme pro auta šoféry." Mrkl jsem a jemně ho postrčil směr dorm.

Bylo to tak… roztomilý, když jsem si neuvědomil, že mám na bradě sojovku a on mi ji otřel. Lehce jsem se zevnitř chvěl. Nakonec jsem se nesměle usmál a pozvedl sklenku, abych připil na skvělý večer. Onew se tak nádherně zazubil, až mi málem srdce zkolabovalo. "Ten nejkrásnější, ze všech," mrkl na mě s úsměvem, kdy jsem zamrkal, usmál se a nechal svojí sklenku oťuknout o tu jeho. Dýchal jsem už skoro klidně, ale napil se skvělého vína. Dalo se pít a to se nedalo říct o všech vínech. Tohle bylo delikatesní. Dokázal jsem se trochu uvolnit, ale stále jsem se cítil jaksi nesvůj. Pustili jsme se s Jinkim do debaty, kterak jsme nad vínem strávili ještě asi půl hodinky. To jsme se už rozhodli, že půjdeme. Jo, byl čas. Číšníkovi jsme předali poukázky, kdy si to číšník poznamenal, uklonil se a rozloučil se s námi s přáním krásného večera. Minnie snad nedostane moc velký účet, neměl by… já nevím. Mlčky jsme vyšli ven, kdy jsem si uvědomil, že autem jet nemůžeme. Trochu jsem překvapeně zamrkal, když mě Onew chytil jemně kolem pasu a usmál se na mě tím jeho nádherným a sladkým úsměvem. "Projdeme se, ano? Řídit nemůže ani jeden, pošleme pro auta šoféry," mrkl na mě a jemně mě postrčil směrem k dormu. ,,Máš pravdu, procházka bude ideální," usmál jsem se, podíval se mu do očí, ale trochu nesměle mu dal ruku kolem pasu a zamrkal očima.

Byl tak rozotmilý, když se chvěl a byl nesvůj. Já jsem na tom nebyl o nic lépe, ale na něm se mi to moc líbilo. Pomalu jsem si ho vedl pod svitem měsíce a hvězd k dormu. Ani přesně nevím, kdy jsem se do něj zamiloval. Nechtěl jsem si to totiž připustit a bránil jsem se tomu jak se dalo. Myslel jsem, že je nemožné, aby on mě miloval a tak jsem s tím bojoval a choval se možná trošku víc chladněji. Jemně jsem zmáčkl jeho bok a ucítil jsem další záchvěv jeho malého těla. Jo oproti mně je vážně malý. Blížili jsme se k dormu, kdy jsem ho však stočil na zahradu a pak nasměroval na požární schodiště a dovedl jsem si ho na střechu. "Onew… Proč… Proč jsme tady?" Zeptal se zmateně, když jsem ho posadil na lavičku a sedl si k němu a stále jej nepouštěl. Bál jsem se, že by mi utekl a nebo by spadl ze střechy a ublížil by si. "Kvůli naší malé Seutě…" Mrkl jsem, kdy se Hyunnie podíval na hvězdy do vzduchu. "Ne, tam není… Teď je pravděpodobně doma u svých rodičů a sladce spí ve svém plyšovém pyžamu." Zamrkal jsem, a usmál se. Jo, Minnie je naše Seuta… Září pro nás ostatní čtyři a bez něj bychom nebyli souhvězdí, nebyli bychom to my. A teď, právě díky němu, jsem tady, s Hyunniem.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama