Lovesick (3.Část)

3. října 2016 v 6:00 | Taehee

Lovesick


Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D

Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Celý jsem se chvěl. Měl jsem vedle sebe někoho, na kom mi moc záleželo. Nikdy jsem si nemyslel, že by náš velký leader mohl mít ke mně stejné city, jaké jsem k němu začal chovat já. Kdy se to stalo? Sám jsem nevěděl, ale je to fakt. Šli jsme pod svitem nádherného měsíce a hvězd k dormu. Mlčky jsem si užíval jeho blízkosti. Tak blízko mi byl, až se mi málem zastavilo srdce. Vím, říkám to pořád, ale ono to je pravda. Nic víc, jen samá pravda, přeci bych nelhal. Jen jsem sám sobě nalhával, že tohle by nemohlo jít. On určitě má zájem o holky… ne o mě… Ucítil jsem, jak mi zmáčkl bok, až jsem se znovu zachvěl. Skousl jsem si ret, ale podíval se na dorm, když jsme byli u něj. Stočili jsme se na zahradu a pak mě vedl k požárnímu schodišti. Proč jdeme tam? Dovedl mě totiž až na střechu. "Onew… Proč… Proč jsme tady?" zeptal jsem se ho dost zmateně, když mě posadil na lavičku, kdy si sedl ke mně a nepouštěl mě. Zamrkal jsem očima a cítil, jak mi neskutečně buší srdce. "Kvůli naší malé Seutě…," mrkl na mě Onew, kdy jsem se zahleděl do vzduchu na hvězdy, které měly své vlastní kouzlo. "Ne, tam není… Teď je pravděpodobně doma u svých rodičů a sladce spí ve svém plyšovém pyžamu," zamrkal, kdy jsem se na něj podíval, lehce se znovu zachvěl. Ten jeho nádherný úsměv. Minnie, vzpomněl jsem si na něj. Jen díky němu jsem mohl strávit večer s ním… Měl bych to říct, měl bych to udělat… Skousl jsem si ret, podíval se do země. Dodával jsem si odvahy a sevřel jednu ruku v pěst. Buď to pochopí, nebo mě seřve, či mě vyhodí ze skupiny, nebo je možnost, že se mi vysměje. Lehce nesměle jsem mu dal pusu na tvář a zamrkal očima…. ,,Onew hyung…víš…. Já tě….. Miluju tě," vyhrkl jsem ze sebe, skousl si ret, sklopil hlavu a cítil, jak se mi červenají tváře, jak se červenám a rudnu snad všude. Díval jsem se do země, čekal na jeho reakci, ale chvěl se, když se on nevyjadřoval. Chtěl jsem utéct, už jsem se chystal zvednout, kdy se mi lehce zaleskly oči.

Jen díky Minniemu, jsem si uvědomil své pravé city. Ten malý mě k tomu vlastně donutil, postavil mě před hotovou věc. Překvapeně jsem sledoval Hyuna, který zhluboka dýchal a koukal do země. Najednou se na mě podíval a lehce nesměle mě políbil na tvář, kdy jsem překvapeně zamrkal. "Onew hyung…víš… Já tě… Miluju tě…" Vyhrkl ze sebe velice rozpačitě, jako by se to snad i bál říct… Zadrhl se mi dech, srdce mělo kolem 210 tepů za minutu a já nevěděl co říct. Sledoval jsem jej, jak se podíval do země a chvěl se. Nebyl jsem nějakou dobu ničeho schopný a jen jej sledoval, jak se chvěl víc a víc a najednou jsem zahlédl slzy v jeho očích. Proboha… To… To ne, nechci abys kvůli mně plakal Hyunnie! Kdybys mu to raději řekl. Podívej ty osle, vždyť jde pryč. Okamžitě jsem se podíval na nižšího blodáčka, který se zvedl a vykročil. Bez myšlenek jsem ho chytil za zápěstí, stáhl ho vedle sebe a okamžitě mu přitiskl rty na ty jeho. Byli tak sladké, jemné a… chvěly se… Celé jeho tělo se chvělo. Pustil jsem jeho zápěstí, jednu ruku mu položil na tvář a pohladil ho, druhou jsem si ho chytil kolem pasu a přitáhl k sobě. Ani jsem nevěděl co dělám. Jemně jsem jazykem zatlačil na jeho rty a usmál se, když mě nesměle propustil dál. Hladil jsem ho jazykem v pusince a zkoumal každý její kout. Cítil jsem, jak se stále chvěl, jako by mi snad nevěřil, nebo se mě bál. Odtáhl jsem se a podíval se mu do krásných hnědých očí, ve kterých se odrážely hvězdy. "Hyunnie… Miluju tě a od teďka už ti to budu říkat každý den, už jsem ti to měl říkat rok… Musím ti to vynahradit…" Zašeptal jsem mu poslední větu do ouška a jemně mu skousl lalůček a opět se svými rty jemně otřel o ty jeho a tentokrát jsem to nechal na něm. Jestli bude chtít pokračovat, nebo ne…

Minnie, dokopal mě k tomu, abych byl s Onewem. Tenhle večer byl nádherný, vážně, ale já si nebyl jistý, jestli on opravdu opětuje moje city. Zhluboka jsem dýchal a hleděl do země, kdy jsem si říkal v hlavě, že to sakra musím udělat. Bylo to strašný, ale nakonec jsem se podíval do překvapené tváře Onewa a nesměle ho políbil na tvář, kdy jsem ze sebe dost rozpačitě vyhrkl to, že ho miluju. Je to venku! Minnie…řekl jsem mu to! Nevím, jestli to bylo vyznání lásky zrovna nějak extra galantní, ale já to jinak neuměl, protože… no, ještě nikdy jsem nikomu nevyznal lásku. Podíval jsem se do země a chvěl se. On mi neodpovídal, nic mi neřekl, kdy jsem čekal slova, nadávky, cokoliv, co by mi vysvětlilo, řeklo, jak na tom jsem. Chvěl jsem se čím dál tím víc, ale po chvilce se mi objevily v očích slzy. Skousl jsem si ret, ale zvedl se, abych odešel, utekl, vzdálil se od něj, ale… nepovedlo se mi to… ne, vůbec ne. Někdo mě chytil za zápěstí a stáhl vedle sebe na lavičku. No, kdo to mohl asi tak být? S nikým jiným jsem na střeše neseděl. Přitiskl hned rty na té mé, kdy se mé tělo chvělo. Ty jeho rty byly naprosto nádherné, kdy jsem se chvěl po celém těle. On mi pustil zápěstí, kdy jedna jeho ruka mi přejela po tváři a ta druhá skončila na pasu, za který si mě přitáhl blíž. Lehce jsem zamrkal očima, když jazykem zatlačil na mé rty. Jeho ruka mi jezdila po zádech, ale já ho propustil nesměle do úst, aby zkoumal má ústa. Chvěl jsem se. Opravdu se mi tohle nezdá? Není to jen vypětí emocí? Nechce mě jen uklidnit? Nevěděl jsem…byl jsem i nadále rozpačitý, neschopný udělat cokoliv. Po chvilce se odtáhl a podíval se do mých hnědých očí, které trochu rozpačitě a překvapeně ho sledovaly. "Hyunnie… Miluju tě a od teďka už ti to budu říkat každý den, už jsem ti to měl říkat rok… Musím ti to vynahradit…," poslední větu mi zašeptal do ouška, kdy mi skousl lalůček a jeho rty se otřely o ty mé. Počkat… řekl rok?! Ne ty blbče, řekl úplně jiné číslo, ten rok jsi určitě přeslechl! Jasně že řekl rok! A jak dlouho se kvůli tomu trápíš ty? Hmmm? Jste vážně případi, oba dva! Mé myšlenkové pochody vážně někdy stály za to. ,,Hyung..," vydechl jsem, ale zamrkal, kdy se mi šťastně zaleskly oči a já mu obmotal ruce kolem krku. Více jsem se k němu přitiskl a políbil jej na rty, kdy jsem tentokrát já lehce požádal o vstup do jeho úst, kdy jsme ale naše jazyky propletli a já se zachvěl neskutečným štěstím. Očkem jsem střelil po hvězdě. Ten Minnie je vážně třída.

Můj puppy… Můj Dino… Můj Jongie… Ach bože, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Nežně jsem chutnal jeho ústa, ale po chvilce ho vpustil do svých úst a začal zkoumat ty jeho. Jemně jsem ho hladil na zádech a pohrával si s jeho ústy, tak dlouho, dokud nám nedošel kyslík a oba jsme se se smíchem zprudka nadechli. "Měli bysme… To… Lépe vychytat, jinak se udusíme…" Zasmál se Hyunnie, kdy jsem zamrkal. "To chce jen trénink!" Pronesl jsem s úsměvem a opět mu vtiskl polibek, kdy na mě překvapeně vyvalil oči, ale přidal se. Nejspíš za trest, že jsem ho takhle překvapil, mi skousl ret, kdy jsem mu to oplatil a lehce ho polaskal na jazýčku. Ani jsem nevěděl, kde se ve mně všechno tohle bralo. To asi bylo tím, že on je tak úžasný. Za tohle všechno vděčím Taeminovi… Musím mu to nějak splatit. Trochu jsem se zamyslel a tak lehce omylem jsem se otáhl a hleděl do hvězd. "Onew…" Zasmál se Jongie a lehce mě štípl do břicha. "Nepůjdeme si lehnout?" Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Jeho překrásné hnědé oči, ach bože a ty dlouhé řasy. Jsem jak zamilovaná puberťačka, co se stává. Zvedl jsem se z lavičky a propletl s ním prsty a opatrně si ho vedl do dormu, kde jsme v chodbě nechali oblečení a šli do pokoje. Nejprve každý do svého a poté přišel Hyunnie ve svém oblečení na spaní. "Jsem rád, že jsi za mnou přišel…" Zamrkal jsem šťastně a s úsměvem sledoval, jak si lehl do postele a já v rychlosti zhasl a lehl si vedle něj a vzal ho do objetí a vtiskl mu polibek. Lehce se mi rozbušilo srdce, když si položil hlavu na mou hruď, ale pohladil jsem jej po tváři a spokojeně se opřel do polštáře a podíval se z okna, jak jinak, než na jednu velkou Seutu. "Nevíš jak… Bychom tohle mohli Minniemu oplatit? On si to zaslouží… Tohle co pro nás udělal… Víš… On je opravdu takové štěstí… takový Amorek…" Pronesl jsem a přesně nevěděl, jaká slova použít, ale doufal jsem, že Jongie mě pochopí.

Můj malý Jinki, dobře, je větší než já. Jsem nejmenší člen ze skupiny, což je celkem vtipný. Navíc skoro všichni mi říkají hyung, jsem pro ně ten starší. No, Onew je jediný víc starší, než já, ale jen o pět měsíců! A jen jemu budu říkat Hyung. On je můj velký a roztomilý hyung. Ochutnal jsem jeho rty, ale pak byl vpuštěn jazýčkem do jeho úst, abych je mohl zkoumat. Své ruce jsem nechal na jeho krku, kdy jsem mu jednou rukou lehce přejížděl po zádech. Pohrával si s mými rty, než nám oběma došel kyslík. Se smíchem jsme se oba zprudka nadechli. "Měli bysme… To… Lépe vychytat, jinak se udusíme…," smál jsem se, když už ze mě veškerá nervozita opadla. Onew zamrkal. "To chce jen trénink!" pronesl s úsměvem, vtiskl mi polibek, až jsem na něj překvapeně vyvalil oči, ale přidal se. Dost mě překvapil, proto jsem ho pěkně za trest skousl na rtu, kdy mi to on oplatil a polaskal na jazýčku. Zachvěl jsem se štěstím a usmíval se. Onew se najednou nějak zamyslel, až se odtáhl a hleděl do hvězd. Zamrkal jsem, ale ušklíbl se lehce pobaveně. "Onew…," zasmál jsem se a štípl ho do břicha. "Nepůjdeme si lehnout?" usmál se na mě, kdy mě pohladil po tváři. Přikývl jsem s úsměvem a zamrkal očima. Zvedli jsme se z lavičky a propletli si prsty na rukou. Kráčeli jsme do dormu, kdy jsme v chodbě ponechali naše oblečení a odešli každý do svého pokoje. Byl jsem lehce nervózní, ale zamrkal a oblékl se do svého pyžama na spaní. Pak jsem se odhodlal a vyrazil k pokoji, který obýval Onew. "Jsem rád, že jsi za mnou přišel…," zamrkal šťastně a já se pousmál, ale zalehl do postele. Onew zhasl a lehl si vedle mě, kdy mě vzal do objetí, které jsem mu oplatil. Vtiskl mi polibek, kdy jsem zamrkal, ale usmál se a položil si svoji hlavu na jeho hruď, kdy mě on pohladil po tváři. Usmíval jsem se nadšeně a poslouchal jeho srdce, které bilo. Svojí rukou jsem mu lehce přejížděl po hrudi. "Nevíš jak… Bychom tohle mohli Minniemu oplatit? On si to zaslouží… Tohle co pro nás udělal… Víš… On je opravdu takové štěstí… takový Amorek…," pronesl po chvilce Onew, kdy jsem k němu stočil pohled. Lehce se zamyslel a podíval se ven z oken. ,,Pokud mě mé smysly neklamou, vím, že Minnie má více bližší vztah k Minhovi… Pokud existuje někdo, kvůli komu by byl schopný se trápit, je to právě Minho," pousmál jsem se, ale nadechl se vůně jeho pyžama. Už jsem skoro jako feťák, ale jeho vůni… no, na tu jsem už závislý kdo ví jak dlouho!

Minnie, že by se trápil? Toho jsem si nikdy nevšiml, ale on vlastně nikdy nepláče, takže je to složitější u něj pozorovat nějakou změnu. "Minhovi? Vážně… Ale… Mně se nějak nezdá, že by o něj Minho jevil zájem… Spíš si z něj ještě dělá legraci…" Povzdechl jsem si smutně, kvůli tomu, že ten malý se pravděpodobně trápí kvůli někomu, kdo ho nemiluje. "No právě... mezi těmi dvěma je to zvláštní, já s Minhem na pokoji nejsem, abych zjistil, jak je na tom on, co se týče citů k našemu maknaemu," povzdechl si. Ach jo… "Chudák malý…" Pronesl jsem smutně. Minnie je úžasný a má velké srdíčko. "No… Tak to je špatný… A jsi si jistý, že Minnie má opravdu rád Minha? Já myslím, že kdyby ano, tak už by mu to řekl, nebo ne?" Ano, ptal jsem se Hyuna i když není leader. To proto, že je s Minem na pokoji a Minnie ho má moc rád. "Dle mě jsme všichni ohledně vyznání citů všichni stejní..zdráháme se," usmál se lehce pobaveně na odlehčení situace, ale pak si povzdechl. ,,Ale před nedávnou dobou se mi s tím Minnie svěřil a víš, jak si Minho udělal něco s tou nohou na koncertě? Musel jsem jít s ním na vzduch, protože se mi pak sesunul do náruče, hrozně ho to vzalo a nechtěl, aby se Minhovi stalo něco hodně špatného, proto se mi také svěřil s tím, co ho trápilo...," svěřil mi tajemství našeho maknaeho. Jo, to jsem se jich pak ptal, co se děje a proč byli tak dlouho venku, ale nic mi nechtěli říct. "Aigoo… A Minho je k Taeminniemu takový… A on ho má podle toho co říkáš opravdu v srdíčku…" Povzdechl jsem si smutně, nad situací našeho maknaeho. Fakt mi ho bylo líto a asi by mě to užíralo, kdybych tu neměl svého Hyuna. "Nějak to s ním vymyslíme! Hlavně ho v tom nenecháme… Ale, teď je čas spát, lásko…" Usmál jsem se na Hyuna a políbil jej na tvář a do vlasů. Zavřel jsem oči a spokojeně si držel Jongieho u sebe a byl jsem si jistý, že už jej nikdy nepustím a budu ten nejlepší leader jaký může být!

PŘÍŠTĚ LOVESICK 2MIN!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama