Lovesick (7.Část)

17. října 2016 v 6:00 | Taehee

Lovesick


Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D
Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Vzlykal jsem na plyšového psa. Měl jsem tvář přitisklou na něm a už cítil své vlastní slzy v jeho hebkém kožíšku. Najednou jsem však uslyšel dveře. Myslel, že to je zase Minho. Lehce jsem se nadzvedl a otočil se ke dveřím. "Minnie…. Je všechno v pořádku?" Zeptal se Hyun, kdy jsem vzlykl a zakroutil hlavou a opět položil tvář na plyšáka. "Ne… Není… Jsem zlý na Minha…" Vzlykl jsem a cpal jsem si do očí plyšáka a snažil se tak vysušit své slzy. "Nejspíše ještě nechceš, aby se ti omluvil, i když o to nejspíše stojí celou dobu..," promluvil velmi klidným hlasem, kdy ke mně přišel a sedl si na postel a položil mi ruku na záda. Zavrtěl jsem hlavou. "Ne.. Já chci, aby… Mi řekl… Že mě má rád…" Zasekával jsem se ve větě, kvůli pláči a odkašlal jsem si. "A-le… On… Mi to možná… P-před chvílí… Da-dal n-na jevo…" Znovu jsem zakašlal a sedl si a stiskl v ruce plyšového psa.Objal mě lehce kolem krku a projel prsty ve vlasech. ,,Vy dva jste stejný případ jako my s Onewem," povzdechl si Hyun. ,,Ono se to zlepší, uvidíš," usmál se, ale pak se zarazil. "Počkej, jak dal na jevo?" Zeptal se, kdy jsem sklopil pohled. "Já… Nechci o tom mluvit… Stydím se…" Šeptl jsem a pohladil plyšáka po hlavě. "Ale Minnie… Přece víš, že mi můžeš říct všechno." Usmál se Hyunnie a projel mi rukou ve vlasech, kdy jsem se mírně usmál a povzdechl si. "D-dal… Dal mi pusu… Já… Já se nikdy… Nelíbal…" Zakryl jsem si rukama tvář. Ach bože, proč jsem to řekl? Proč… Tohle je tak trapný!

Šel jsem do své ložnice, tedy do naší ložnice. Pak jsem ovšem viděl Minha, kterak vyšel z ložnice Taemina. Lehce jsem pojal podezření, ale nejspíše se nic nestalo. Poslal jsem ho za Onewem a pak zaklepal na dveře, kdy jsem vešel do pokoje. Minnie se nadzvedl a otočil se mým směrem. Vzlykl a cpal do očí plyšáka, kterého jsme mu dali. Zkoušel si vysušit oči, v kterých měl slzy. Zachvělo se mi u toho pohledu srdce. "Ne… Není… Jsem zlý na Minha…," odpověděl mi na to, jestli je vše v pořádku. Vzlykl a do očí si cpal plyšáka. "Nejspíše ještě nechceš, aby se ti omluvil, i když o to nejspíše stojí celou dobu..," promluvil jsem velmi klidným hlasem a rozešel se k němu. Sedl jsem si vedle něj na posteli a položil ruku na záda. On však zavrtěl hlavou. "Ne.. Já chci, aby… Mi řekl… Že mě má rád…," zasekával se kvůli pláči, kdy si odkašlal a já ho lehce hladil po zádech. "A-le… On… Mi to možná… P-před chvílí… Da-dal n-najevo…," znovu zakašlal a sedl si, kdy v rukou tiskl psa. Objal jsem ho lehce kolem krku a projel mu prsty ve vlasech. ,,Vy dva jste stejný případ jako my s Onewem," povzdechl jsem si. ,,Ono se to zlepší, uvidíš," usmál jsem se, ale následně si vzpomněl na jeho slova… dal najevo? Co… co tím chtěl říct… zarazil jsem se. "Počkej, jak dal najevo?" zeptal jsem se, kdy Min sklopil pohled. "Já… Nechci o tom mluvit… Stydím se…," šeptl a pohladil plyšáka po hlavě. "Ale Minnie… Přece víš, že mi můžeš říct všechno," usmál jsem se a znovu mu projel rukou ve vlasech, jako jsem to vždy dělával. On se mírně usmál, ale povzdechl si. "D-dal… Dal mi pusu… Já… Já se nikdy… Nelíbal…," zakryl si svoji tvář rukama. ,,Ale Minnie, to není přeci zkáza světa, že ses nikdy nelíbal. První polibek je důležitý a postupem doby to budeš zvládat jako profík," usmál jsem se a pohladil ho rukou po zádech. Zatřásl hlavou a zachvěl se. ,,Odstrčil jsem Minha a poslal ho pryč... Byl jsem na něj zlý... Jen proto, že mě políbil... Zkazil jsem to...," vzlykl a jeho ramínka se roztřásla. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že Minho šel za Onewem. Onew, máme problém. Uchechtl jsem se v hlavě, ale my těm dvěma pomůžeme a Minho snad Minnieho nezačne přemlouvat, aby ve skupině zůstal. S Onewem jsme holt spiklenci. Svůj plán musím zrealizovat hned zítra. ,,Nic si nezkazil, jsi rozrušený, jemu jistě dojde, že je to stále kvůli tomu včerejšku, netrap se tím, prosím," usmál jsem se a setřel mu palci slzy. ,,A-ale, co když... přišel a políbil mě j-jen kvů-li... po-steli?! Pořád si ze mě u-ta-hoval a na-najednou je takovýhle! Ú-úplně jiný!" nejspíše si to ani neuvědomil, ale otřel si oči plyšákem, který už byl zmáčený od slz, že by se dal jistě ždímat. Co mu na to říct. Nadechl jsem se a vydechl. ,,On není Key, má mnohem větší cit, než si ty myslíš. Neboj Minnie, já tě nedám," usmál jsem se a podíval se maknaemu do očí. ,,J-já jen chci... A-by mě měl rád a-aspoň ja-ko ty, nebo On-Onew...," vyhrkl ze sebe. Již mu netekly slzy, ale zasekával se a mírně kašlal. Vypadalo to, že se každou chvilku začne dusit. Bál jsem se o něj. Objal jsem ho a přejížděl rukou po zádech. ,,On tě tak určitě rád má, jen to nedává najevo, to bude dobré Minnie, nechceš se jít projít? Přijdeš na jiné myšlenky," usmál jsem se, ale svíral ho ve své náruči.

Chtěl jsem konečně přestat brečet. Nikdy jsem nebrečel, Jongie brečel mnohem víc a to je starší, než já. Ale teď jsem nemohl přestat. Slzy mi přestaly téct, až po nějaké době, kdy jsme spolu s Hyunniem měli jakýsi rozhovor a on mě uklidňoval a objímal. "J-já jen chci… A-by mě měl rád a-aspoŇ ja-ko ty, nebo On-Onew…" Vyhrkl jsem a mírně zakašlal. Snažil jsem se zhluboka nadechnout, ale spíše jsem dýchal velmi přerávavě a nemohl jsem se správně nadechnout. Stiskl jsem Hyuna, když mě objal. Možná trochu moc pevně, ale snad mu to nevadí. "On tě tak určitě rád má, jen to nedává najevo, to bude dobré Minnie, nechceš se jít projít? Přijdeš na jiné myšlenk." Zakašlal jsem a zkusil se zhluboka nadechnout, abych se přestal dusit, ale nešlo to. To mám jít se projít? Sám, nebo s Hyunem? Podíval jsem se na něj. "A-asi jo… A to mám jít sám?" Zeptal jsem se a skousl si ret. ,,Samotného tě jít nenechám, ale buď půjdu s tebou já, nebo Onew," usmál se a nadále mě hladil po zádech. "Ale, já bych kl-…" Zarazil jsem se, protože jsem musel zakašlat a nakonec jsem se natáhl na noční stolek pro sklenici vodu, kterou jsem sice vypil, ale pěkně jsem u toho kuckal (kašlal, pro ty co tohle slovo neznaj). "Klidně bych… Šel sám…" Dokončil jsem konečně, co jsem chtěl říct. ,,To není ono, své pocity musíš s někým sdílet," řekl dost vážně. ,,Běžte s Onewem, ten stejně říkal, že by dneska rád šel někam ven, ale já potřebuji dopsat jednu z písní," usmál se. "Ahh Hyunnie… Kdybych v tuhle chvíli nebyl šíleně zamilovaný do Minha, asi bych se zamiloval do tebe." Usmál jsem se a stiskl jej v objetí. ,,Ano andílku, jsem neodolatelný, já vím," zasmál se pro odlehčení situace. ,,Neboj, s Minhem vám to vyjde," usmál se a přejel mi rukou po zádech. Jo, kéžby vyšlo. Kéž bych měl štěstí jako ty a Onew. "Tak se připrav, trošku si opláchni obličej a já ti to s Onewem dohodu, jo?" Usmál se a projel mi rukou ve vlasech, kdy jsem kývl a pro jistotu se ještě napil a sledoval, jak Hyunnie odchází z mého pokoje.

Dal jsem všechny své emoce do toho, aby mi Minho uvěřil. Lehce po očku jsem sledoval jeho reakci. Zachvěl se a zaleskly se jeho oči. "A-aha…ale to je jeho volba, ne?" Řekl tónem, jako kdyby mu to bylo jedno, ale měl jiný hlas. Nejistý a rozechvěný. Zamrkal jsem, když přeslápl a skousl si ret. ,,A myslíš, že je to definitivní?" zeptal se, kdy se pokoušel zastínit svůj třesoucí hlas. Přikývl jsem. "Asi jo… Bohůžel… Napadlo mě, jestli bys mu to třeba nechtěl zkusit rozmluvit." Pronesl jsem schválně tuhle poznámku. Bylo to cílené, abych zjistil, jestli mu jde jen o kamaráda, nebo o něco víc. "J-já? To… To asi ne… On totiž… Asi by mě neposlechl…" Řekl a tentokrát ani nestíhal klidnit své rozhozené emoce. Ano! Miluje ho! Určitě! Nebo… Aspoň mu o něj jde víc, než jako o kamaráda. Musím mluvit s Hyunem. "No… Dobrá, hele Keyovi to neříkej, ano? Chci mu to říct sám, až bude trošku klidnější… Nějak se to nakonec vyvrbí…" Poplácal jsem jej po rameni a vydal jsem se hledat Hyuna.

Uklidňoval jsem Minnieho a hladil jej po zádech. Chtěl jsem, aby byl v klidu. "On tě tak určitě rád má, jen to nedává najevo, to bude dobré Minnie, nechceš se jít projít? Přijdeš na jiné myšlenky," usmál jsem se a nadále ho měl v objetí. Podíval se na mě a já se zadíval do jeho očí. "A-asi jo… A to mám jít sám?" zeptal se mě a skousl si ret. No, samotného ho nepustím. ,,Samotného tě jít nenechám, ale buď půjdu s tebou já, nebo Onew," usmál jsem se a nadále ho hladil po zádech. "Ale, já bych kl-…," rozkašlal se a musel se napít vody. Usmál jsem se, počkal, než mi to dořekne, ale byl připraven mu podat i první pomoc, kdyby bylo třeba. "Klidně bych… Šel sám…," dokončil svoji větu. Ne, samotného ho skutečně nechávat nechci. Musí si promluvit s někým dalším. ,,To není ono, své pocity musíš s někým sdílet," řekl jsem dost vážně. ,,Běžte s Onewem, ten stejně říkal, že by dneska rád šel někam ven, ale já potřebuji dopsat jednu z písní," usmál jsem se. Jo, Onew mi poděkuje, že mu takhle plánuju jeho denní rozvrh, ale to nevadí! Doufal jsem, že už to s Minhem vyřešil. "Ahh Hyunnie… Kdybych v tuhle chvíli nebyl šíleně zamilovaný do Minha, asi bych se zamiloval do tebe," usmál se a pevně mě stiskl v objetí. ,,Ano andílku, jsem neodolatelný, já vím," zasmál jsem se pro odlehčení situace, protože mě nic lepšího nenapadlo. ,,Neboj, s Minhem vám to vyjde," usmál jsem se ještě a přejel mu rukou po zádech. Musí se to povést. "Tak se připrav, trošku si opláchni obličej a já ti to s Onewem dohodnu, jo?" usmál jsem se, projel mu rukou ve vlasech, kdy Minnie přikývl a já odešel z jeho pokoje. Usmál jsem se, ale zavřel dveře. Zašel jsem do ložnice, kde jsem vyhrabal své noty. ,,Vždy musím mít bordel," zasyčel jsem, ale otevřely se dveře. ,,Onew hyung," zazubil jsem se, ale přišel k němu, kdy jsem ho konečně mohl obejmout. ,,Mám přívětivé zprávy," usmál jsem se. ,,Minho byl předtím, než šel za tebou, v pokoji u Minnieho, kdy mu dal pusu, ale Minnie jej vyhnal… je dost možné, že opětuje city, ale nejvíce to může potvrdit to, co jsi zjistil ty…," rozzářily se mi oči, ale sledoval jsem tvář leadera s úsměvem. ,,Hyunnie...," věnoval mi polibek na tvář a kývl. ,,Tak to je hustý... No... Myslím, že máme 99,9999999999999 procentní šanci na to, že Minho je do našeho maknaeho zamilovaný... Sice se tvářil, jakože mu je to jedno, ale klepal se jako by bylo -100 stupňů a leskly se mu oči, skoro se rozbrečel a nechce mu to ani rozmlouvat!" snažil se mluvit tiše, ale byl tak nadšený, že mluvil docela hlasitě. Zazubil jsem se nadšeně, že tohle nám všechno vychází. Super!! ,,Počkat! Jak pusu?! To se jako na Minnieho vrhl v ložnici? Je normální?" pozvedl naštvaně obočí. ,,Hyung… kliiid," usmál jsem se a lehce ho políbil na krku. ,,Nevrhl se na něj přímo… jen možná reagoval se svými emocemi moc přecitlivěle, Minnie plakal, že byl na Minha zlý, když ho vyhodil… ale… už se uklidnil. Navrhl jsem mu, aby šel na procházku, ale… Půjdeš s ním ty, že jo?" zamrkal jsem očima, jako bych ho vůbec nyní nenaverboval do práce. ,,Lásko, ještě pořád jsem tu leader já, nezapomínej...," mrkl a jemně mě políbil na rty a lehce skousl můj spodní ret. Nevinně jsem se usmál a zazubil, ale vydechl mu do úst. ,,Ale jistě, půjdu... Ale nemusím ti snad říkat, že se mi nelíbí, co Minho udělal... Minnie se nikdy s nikým nelíbal a teď se na něj vrhne Minho, aniž by spolu měli nějaký vztah. To Minovi určitě nepřidá...," zavrčel a projel si rukou v těch nádherných černých vlasech. Jen jsem si povzdechl, věděl jsem to, ale políbil ho, kdy jsem mu jazýčkem provokativně přejel po rtech. ,,Šel bych s Minniem já, ale… dneska večer ve studiu je volno, chci tam zavolat. Vezmu tu velkou tabuli, co tam mají, a chci složit kousek písničky. Už to skoro mám, jen to dodělat a pohraju si s tím v počítači," usmál jsem se a přejel leaderovi po jeho roztomilé tváři rukou. ,,Večer tedy všichni, až na Keye bychom mohli do studia, kdy by se ti dva dali dohromady, písničku ti ukážu předem," usmál jsem se a políbil Onewa. Když mi Minnie pomohl k jeho srdci, já pomůžu jemu k srdci Minha!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama