Lovesick (8.Část)

24. října 2016 v 6:58 | Taehee

Lovesick


Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D
Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Po chvíli jsem vstal a šel do koupelny a opláchl jsem si tvář a zhluboka se nadechl a vydechl. Konečně se mi dýchalo lépe. Otřel jsem si obličej a pomalu se vydal k ložnici Onewa, tedy teď spíš OnHyun ložnici! Zaklepal jsem na dveře a zhluboka polkl. Po chvíli se dveře otevřely dveře a já hleděl do očí Onewa. Bez řečí jsem mu skočil kolem krku a objal ho. "No no, to je mi nějaká radost…" Uchcetl jsem a pohladil mě po zádech. "Já mám rád tvůj hlas, jsem rád, že tě slyším, hyung…" Řekl jsem a pustil ho. Ano nevím, jakou to mělo souvislost. Vlastně vím… Chci si s Jinkim dneska něco zazpívat. Nebo prostě jen poslouchat, jak zpívá, protože on má prostě ten svůj sweet voice, který vás uklidní, naprosto kdykoli. Minho má naopak hluboký, tichý a vášnivý hlas, který vám dokonale zamotá hlavu. Skousl jsem si ret, ale usmál se. "Takže půjdeme?" Zeptal jsem se a zamrkal, když mi zakručelo v žaludku. Jo, nic jsem nejedl. Udělal jsem palačinky a než jsem se stihl najíst, utekl jsem pryč. "Hehe, tak to vypadá, že se po cestě stavíme někde na jídle… Co takhle sushi?" Zajiskřilo mi v očích a kývl jsem. Sushi miluju! "Tak fajn, razíme…" Usmál se Onew, ale otočil se na Hyunnieho, za ruku si ho přitáhl k sobě a vtiskl mu polibek. "Uvidíme se později, Jongie…" Zašeptal Onew a pak už mě táhl za ruku dolů ze schodů, vzali jsme si boty, mávli na Keye, který se mořil s rukama ve dřezu a vydali jsme se do města. "Tak, povídej…" Vyzval mě Onew, kdy jsem si skousl ret a promnul si zátylek. "No… A co ti mám říct?" Hrál jsem hloupého, načež mě leader lehce plácl po rameni. "Ale notak, nelži.. Moc dobře víš, na co se ptám." Řekl vážně a zabočili jsme do parku. Povzdechl jsem si. "Minho a já… Já… Totiž on… Prostě přišel za mnou do pokoje, já mu řkel, že chci být sám, on si sedl vedle mě a dal mi pusu… Bylo to… Nádherný, cejtil jsem se jako v nebi… Ale pak jsem si vzpoměl na ten fanservis… A já se nikdy… Nelíbal a… Tak jsem ho odstrčil, než udělal něco víc a vyhodil jsem ho… A pak přišel Hyunnie a… já to prostě nezvládl.." Nadechl jsem se a vydechl a Onew mě zatáhl do jedné sushi restaurace. Usadili jsme se ke stolu a objednali si a poté porakčovali v debatě.

S Onewem jsme prostě prodiskutovali to, jaký jsem dostal nápad. Usmíval jsem se, ale byl v jeho objetí. Miloval jsem tu jeho blízkost. Užíval si ji každým dotykem naší kůže, či části oblečení. Jenže na spaní v posteli jsme mohli zapomenout, protože dnes jsou na programu důležitější věci! Po nějaké chvilce se ozvalo zaklepání, kdy jsme se od sebe lehce odtáhli, a já se usmál. Kolem krku Onewa skočil Minnie, vypadal jako opice! Ale zdál se být lepší. "No no, to je mi nějaká radost…," uchechtl se Onew a já se ušklíbl. Usmíval jsem se a byl rád, že je Minniemu snad líp. "Já mám rád tvůj hlas, jsem rád, že tě slyším, hyung…," vyhrkl ze sebe Minnie, kdy jej pustil a já se usmíval. Lehce jsem si promnul zátylek, ale přemýšlel už nyní nad slovy do těch not. "Takže půjdeme?" zeptal se Minnnie, kdy mu zajiskřilo v očích. Najednou mu zakručelo v břiše, jo, nejedl! "Hehe, tak to vypadá, že se po cestě stavíme někde na jídle… Co takhle sushi?" zasmál se Onew, kdy Minniemu zajiskřilo v očích. Sledoval jsem je s úsměvem na rtech. "Tak fajn, razíme…," usmál se drahý leader, ale otočil se na mě, kdy si mě přitáhl za ruku, až jsem zamrkal, ale oplatil mu hned polibek. "Uvidíme se později, Jongie…," zašeptal Onew. ,,Jasně, užijte si to," usmál jsem se a mávl jim. Zasedl jsem ke stolu, lehce si okousal tužku, ale začal psát. ,,Proč prostě nebrečíš, když tě to bolí?...," pobrukoval jsem si, usmíval se, ale začínal na tom pracovat mnohem rychleji. Slova mi klouzala po jazyku a v hlavě docela rychle. Minnie s Onewem by se mohli vrátit až po obědě. Do té doby to stihnu. Pracoval jsem rychle, ale ještě připravil notebook, kdy jsem na něm připravil onu prezentaci. Zkrátka, udělal jsem na každý snímek kus textu a nahoře jméno toho, kdo zpívá. Dole na stránce byl ten, kdo pokračuje se zpěvem. Začínal Onew, pak jsem byl já a následně se prostřídají Minho s Taeminem. To mi připomnělo, že bych si měl zavolat do studia. Po asi dvou hodinách jsem měl hotovo! Byl jsem sám ze sebe nadšený! Odložil jsem tužku s papíry. Trochu jsem si to pozměnil, upravil a byl vážně spokojený. Ten kousek, který jsem udělal, naprosto stačí. V pozadí prezentace bude hrát hudba. Já do toho na začátku zahraju na kytaru, kterou jsem si nechal ve studiu, ale jednu mám i zde. Přesto jsem ještě ji nebral, abych si to zkusil, ale šel dolů do kuchyně. ,,Já… už vážně to nevydržím…co mám dělat," vzlykl Minho, kdy jsem se zarazil, ale opřel se o stěnu. ,,Tak mu to sakra řekni, ne?" otočil se na mladšího kolegu Key, kdy si povzdechl a připravoval dál s ním oběd. Dělali lososa, brambory, zeleninu a vonělo to nádherně. ,,Nepustí mě ke slovu a nechci, aby si myslel, že ho chci tahat do postele…," povzdechl si Minho. ,,Stejně ho tam chceš dostat, ale po tom fanservisu se nedivím," zašklebil se Key. ,,Key hyung! Já nejsem ty!" zasyčel Minho, ale vložil si hlavu do dlaní. ,,Tím chceš říct co?" zamrkal mladík, ale povzdechl si. ,,Nic…jsem jen… trochu v koncích, on mi nikdy neodpustí," vzlykl Minho. ,,Určitě ano, ale teď prosím nebreč do těch brambor, už takhle jsou osolený," povzdechl si Key. Ušklíbl jsem se lehce, ale odešel potichu ke schodům, kdy jsem zadupal a došel do kuchyně. ,,Heleme se, Key má domácí vězení a Minho… no vy vypadáte vážně jako párek kuchařů za trest," zasmál jsem se a objal ty dva kolem krku. ,,Copak tu řešíte?" podíval jsem se po obou. ,,Ale nic," usmál se Minho trochu smutně, kdy jsem si nemohl nevšimnout jeho očí. ,,Copak máš s očima?" zeptal jsem se ho zvídavě. ,,N-n-nic," zakoktal se. ,,Od cibule," pousmál se, ale odtáhl se, kdy šel chystat na stůl. ,,Jasně…," zašklebil jsem se, ale pustil i Keye a natočil si vodu, kdy jsem se napil.

"Taeminnie? Proč jsi mi vlastně řekl, že máš rád můj hlas?" Usmál jsem se, když jsem si v restauraci vzpoměl na Mina, když mi skočil kolem krku. "Vždyť víš, že mám rád tvůj hlas… Zpíváš nádherně, hyung…" Zamrkal trochu překvapeně a strčil si do pusy temaki. "Tos určitě neřekl jen tak… No, tak šup, ven s tím!" Zasmál jsem se a napil se vody. Mladíček si skousl ret, ale kývl. "Už je to nějakou dobu, co jsme spolu zpívali na střeše… Nebo přesněji, tys mi pomáhal. Od doby, co jsi s Hyunniem, jsi pořád s ním, když máme volno… Nezlobím se, já vám to přeju, neber to zle… jen prostě, mi to chybí…" Přiznal a sklopil hlavičku, kdy jsem se lehce smutně na něj podíval. Měl pravdu, s Jonghyunem trávím vešekrý volný čas a na toho našeho malého mi už toho moc nezbývá. "Promiň mi to… Nechtěl jsem tě rozzlobit…" Špitl a já rychle zavrtěl hlavou a usmál se na něj. "Ne Minnie, ty mě nikdy nerozlobíš… Jen jsem nad tím přemýšlel a máš pravdu. Víš co? Budeme každý den chodit na tu hodinku na střechu si zpívat, jo? On to bezemě Hyunnie tu hodinu vydrží." Mrkl jsem na něj, kdy se Min lehce usmál. "Ale to nemusíš, kvůli mně..." Pronesl, kdy jsem zavrtěl hlavou. "Nemusím, ale chci. A začneme už dneska. Až dojíme, půjdeme do parku. V altánu je klavír a mikrofony, tak obšťastníme pár lidí svou pířtomností." Zasmál jsem se, kdy Minnie vesele kývl a zazubil se.

Měl jsem radost, když mi Onew řekl, že mi zase bude pomáhat, ale nechtěl jsem, aby kvůli tomu omezoval vztah s Hyunem, ale leadrovi odporovat nemohu. Když jsme dojedli a zaplatili, opravdu jsme se vydali do parku do jednoho z altánů. Hned nás někteří fanoušci poznali a když jsem usedal ke klavíru, nadšeně zatleskali. Onew mi dal jeden mikrofon a vzal si druhý, kdy stál vedle mě u klavíru. Začal jsem hrát Sing your song, kdy jsme sice s Onewem byli jen dva a písnička je pro nás pět, ale fanoušci a kolemjdoucí hrdě zastoupili Keye, Minha a Hyuna. Když jsme skončili, lidé nadšeně zatleskali. Poprosil jsem Onewa i jednu písničku, kterou zpíval na koncertu a já ho k tomu doprovázel. Nejprve nechtěl, ale nakonec svolil a já začal hrát první noty Rainy blue. Bylo to překrásné. Jinkiho hlas byl pro tuto píseň jako stvořený. Několik sledujcích začalo plakat a Onew na konci taky. Když jsme skončili i tuto píseň, nadšeně jsem ho objal a poděkoval mu, kdy k nám chodili fanoušci, kteří měli obří radost. Rozdali jsem pár podpisů a fotek a pak jsme se vydali do dormu. To jsme vážně byli venku tři hodiny? Nemohl jsem uveřit, že když jsme vcházeli do dormu, bylo 13:20.

Těšil jsem se, až se ti dva vrátí, ale ne, já bez Onewa vydržím. Usmíval jsem se, ovšem stihl všechno, co jsem chtěl. V poledne jsme si dali oběd s kluky. ,,Ti dva si to pak mohou ohřát," usmál se Key, kdy jsem kývl. ,,Jo, ty jim to ohřeješ," zasmál jsem se a šel do své ložnice, tedy, naší ložnice, kde jsem si vzal kytaru a rozešel se dolů do obýváku. ,,Juu, Hyunnie nám zazpívá a zahraje!" zatleskal Key jako malé dítě, až jsem se rozesmál. ,,Keyi hyung, chováš se jak děcko," zabrblal Minho, kdy jsem se zasmál, ale zavrtěl hlavou. Začal jsem nejdříve s klasickými tóny a kluci se přidali se svým zpěvem. Naladil jsem si pořádně kytaru, ale pak už začal s pořádnými písničkami. Nejdříve těmi od nás, ale pomalu začal přecházet i k jiným. ,,Well you only need the light when it's burning low. Only miss the sun when it starts to snow. Only know you love her when you let her go. Only know you've been high when you're feeling low. Only hate the road when you're missing home. Only know you love her when you let her go. And you let her go," hrál jsem zrovna začátek písničky Let her go, kdy jsem do toho zpíval, užíval si to a kluci se přidávali se svými hlasy. V tu chvíli jsem se podíval ke dvojci kluků, kteří stáli opření o futra a sledovali nás. Nepřestával jsem, hrál na kytaru a s úsměvem ty dva sledoval, kdy jsem dodržoval rytmus a tón jednotlivých not. ,, Only know you've been high, when you're feeling low. Only hate the road when you're missing home. Only know you love her when you let her go. And you let her go...," vybrnkal jsem posledních pár tónů a lehce si zamrkal očima, když tahle písnička byla pro mě něčím významným. Spíše něčím nádherným. ,,Trochu jsem tu děti zabavil," usmál jsem se na ty dva, kdy mě Key s Minhem probodli pohledem. ,,A taky připravili jako dva trestanci oběd, losos a brambory, divím se, že to nespálili," zasmál jsem se, ale zamrkal, kdy jsem si lehce otřel koutky očí.

Jakmile jsme vešli, uslyšel jsem Hyunnieho jemný hlas. Lehce jsem se pousmál a následoval Onewa do obýváku. Opřeli jsme se každý od jednu část futer a poslouchali Hyuna. Já u jeho zpěvu koukal na Minha. Skousl jsem si ret a zamrkal. Poslouchal jsem jak zpíval a občas přidali i Key a Minho. Když skončil, nadechl jsem se zhluboka a vešel do obývku a posadil se na gauč. Když do mě Key strčil, abych se posunul, nechtěl jsem, protože bych musel blíž k Minhovi, ale to mě Kibum posunul, kdy jsem do Minha vrazil. "Pro-promiň…" Řekl jsem , ale podíval se na Hyuna. "Trochu jsem tu děti zabavil." Usmál se na Keye a Minha a ti ho probodli pohledem. "A taky připravili jako dva trestanci oběd, loso a brambory, divím se, že to nespálili." Zasmál se Hyunnie a já se pousmál a zamrkal. "Dáš ještě něco?" Zeptal jsem se ho a snažil se ignorovat fakt, že sedím vedle Minha. "Klidně, co mám dát?" Zamyslel jsem a pak kývl. "Mojí milovanou baladu, co máme na Luciferovi…" Ani jsem to nestihl dokončit. "Life!" Řekl Minho, ale hned se zase zahleděl do země, kdy jsem kývl. "Jo…" Šeptl jsem a podíval se po Onewovi. Byl jsem nadšený, když Hyunnie začal hrát a my mohli zpívat. Balady fak zbožňuju. Užíval jsem si tuhle atmosféru celým srdcem. Když Hyunnie skončil, usmál jsem a poděkoval mu. "Nemáš zač... Ale teď všichni mazejte do svejch pokojů. Večer máme studio. Kromě Keye… Ty máš domácí vězení, takže ty si dáš studio někdy jindy. Je to jen zkouška, né nahrávání, takže o nic nepříjdeš." Pronesl Hyunnie, kdy jsem povytáhl obočí. Měli jsme mít přeci volno, ale tak… Dobře no… Koneckonců, já si zazpívám rád. Vstal jsem a šel do pokoje. JE pravda, že jsem byl lehce unavený, takže bych si mohl jen tak lehnout a odpočívat. Trochu jsem záviděl když jsem spatřil, ja Hyunnie jde do pokoje s Onewem v plném polibku. Povzdechl jsem si a zalezl do svého pokoje a skočil na postel. Zalehl jsem u toho psa. Položil jsem ho stranou a protáhl se. Asi nebudu spát, spíš jen odpočívat a budu se snažit pořádně uklidnit. Protože ve studiu budu muset bejt i s Minhem a to jsem se prostě stresovat nemohl…

Byl jsem rád, když jsem se mohl odreagovat hraním na kytaru. Kluci se přidávali a nakonec přišli Onew s Minniem. Jakmile jsem skončil, šel si sednout Minnie na gauč. Key ho rafinovaně odsunul blíž k Minhovi, kdy do něj Min vrazil a omlouval se, ale podíval se na mě, kdy si vedle mě sedl Onew. "Dáš ještě něco?" zeptal se mě Minnie, kdy jsem se na něj podíval. ,,Klidně, co mám dát?" usmál jsem se a napil se vody. Minnie přemýšlel a já se usmíval. S Minhem mu to bude slušet! "Mojí milovanou baladu, co máme na Luciferovi…" nedokončil to, protože Minho vykřikl ,,Life!" hned na to se zahleděl do země, kdy jsem se lehce pošuklíbl ,,Jo..," šeptl Minnie a podíval se na Onewa. ,,Tak jdeme na to," usmál jsem se a zpaměti začal hrát. Chvilku jsem je nechal zpívat samotné, pak je doplňoval. Skoro jako bychom seděli u rodinné sešlosti v jednom kruhu, kdy nejde elektrika. Po skončení písničky mi Minnie poděkoval, kdy jsem se usmál. "Nemáš zač... Ale teď všichni mazejte do svejch pokojů. Večer máme studio. Kromě Keye… Ty máš domácí vězení, takže ty si dáš studio někdy jindy. Je to jen zkouška, né nahrávání, takže o nic nepříjdeš," usmál jsem se. No, není zkouška jako zkouška, že! Usmál jsem se spokojeně v duchu. Ovšem odložil jsem kytaru tam, kam patřila a s rukou v ruce odešel s Onewem na pokoj v polibku. Zavřeli jsme se v naší ložnici, kdy jsme si vpadli do objetí, ale nejprve ještě hyung chtěl, abych mu ukázal svojí práci. Předvedl jsem mu to, ještě vše dovysvětlil a pak jsme si plácli. Lehli jsme si do postele, kdy jsme si chvilku povídali, ale na chvilku i usnuli. Mohlo být kolem páté hodiny, když jsme seběhli dolů s věcmi. Já měl v ruce ještě koš, v kterém bylo jídlo. No, bylo to určené pro ty dva, ale doufal jsem, že se nám nezabijí. ,,Minho! Minnie! Odjezd," houkl jsem, ale odnesl věci do auta. ,,Máš vše?" mrkl na mě Onew. ,,Jasně," usmál jsem se a přikývl.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama