Lovesick(9.Část)

31. října 2016 v 6:00 | Taehee

Lovesick


Tohle je zrovna kratší část, ale myslím, že i tak se bude líbit ;) :D Pátého listopadu odlétám do Londýna, ale příběhy budou vycházet i tak, mám toho už spousu předepsaného :D Hlavně s Kazumi :D :D Dobře... Jenom s Kazumi :D :D

Pár: Jonghyun & Onew (OnHyun) + později Minho & Taemin (2Min)
Upozornění: Někdy dojde na 18+, zatím ne, ale brzy jo! :D :D
Kazumi jako Jonghyun (netučná kurzíva) a Minho (tučné bez kurzívy); TaeHee jako Onew (tučná kurzíva) a Taemin (netučně bez kurzívy)


Polehával jsem na posteli a přemýšlel. Co kdybych to Minhovi řekl? Ne on toho určitě využije... Ani jsem nepostřehl, že jsem usnul. Probudil mě až hlas. "Minnie, Minho, odjezd!" Vyhrabal jsem se z postele a upravil So vlasy a seběhl schody, kdy po mě došel Minho. Polkl jsem a cítil jsem, jak se mé srdce rozbušilo. Nastoupili jsme do auta. Jongie si sedl vedle Onewa a mě donutil si sednout na stranu, kde seděl Minho. Cítil jsem, jak se mé tělo zahřívá a zachvěl jsem se. Opřel jsem se do sedačky a hleděl z okna, jen abych se nemusel koukat na Minha. Zhluboka jsem dýchal, jen abych se nezačal zase dusit a brečet. Do studia jsme dorazili chvíli po páté. "A kdy nám dáš texty?" Zeptal jsem se Hyuna. Když se zvláštně Zašklebil, povytáhnl jsem obočí. "No budeme to číst z tabule, nestihl jsem to vytisknout..." Řekl a já se zamračil. To je divný, ale odporovat nemohu.
Dneska se stane to, co máme s Onewem v plánu. Ty dva dáme dohromady, ať se jim to líbí, nebo ne!
Zavolal jsem na kluky a odnesl věci do auta. Usmíval jsem se, ale políbil Onewa, kdy jsme nastoupili do auta. Po chvilce se objevili kluci. Nechali jsme je, aby si sedli k sobě. Spíše jsem Minnieho donutil já.
Do studia jsme dorazili po páté.
,,A kdy nám dáš texty?" zeptal se mě Minnie, kdy jsem se zašklebil. To bys chtěl vědět!
,,No budeme to číst z tabule, nestihl jsem to vytisknout...," usmál jsem se, kdy se Minnie zamračil, ale neodporoval. Podíval jsem se na Onewa, políbil ho, ale vzal si notebook, kdy jsem ho napojil do tabule. Kluci se postavili na podium a lehce se rozezpívali. Na stůl jsem dal svačinu a lahve s vodou. Odešel jsem do vedlejší místnosti, kde byla kytara. Vzal jsem ji a šel zpět za kluky. Nenápadně jsem nás zamkl, ale ovladačem zapl tabuli. Ozvala se tichá melodie a já si naladil kytaru.
,,Onew, začínáš,'' usmál jsem se, ale na tabuli se objevil text a odpočet.
,,Povzdechnu si
Je to na mě jako závaží
Nemůžu jít spát
Mé prázdné srdce říká, že jsem hlupák
Proč prostě nebrečíš,
když tě to bolí?" začal Onew, dole se ukázalo moje jméno. Usmál jsem se, ale hrál na kytaru.
,,Vzpomínka, jak jsi mě milovala
Nebude to lehké
Snažíš se utkat příběh
a mě to strašně bolí," přidal jsem lehce na rytmu a mrkl na Onewa.
Začali jsme zpívat. Hrál jsem na kytaru a užíval si to, ale jakmile Minho zazpíval Miluji tě a dívali si s Minem do očí, my s Onewem se vytratili z podia. Odložil jsem kytaru a nenápadně jsme vylezli ven.
,,Snad se nezabijou,'' zasmál jsem se, když jsme je zamkli.
,,Určitě ne," usmál se Onew, ale políbili jsme se. Rozešli jsme se k restauraci, která byla vedle. Kluci tam měli jídlo, ale my si dáme něco v restauraci.
Vytáhl jsem ještě mobil.
,,Už by měli dozpívat, napíšu Minniemu zprávu," zazubil jsem se. ,,Tak do toho,'' zasmál se Onew, ale vzal mě kolem pasu a vtiskl dlouhý polibek. Usmál jsem se a napsal Minovi. "Ozvěte se, až budete v objetí... nebo... v tom horším případě, až se zabijete.
"
Zazubil jsem se, poslal a vyměnil si polibek s Onewem.

Nechápal jsem, proč ve svém volnu musíme jít do studia, ale leaderovi a hyungovi se neodmítá. Ještě mě překvapil ten fakt, že Hyun nám nedal texty. Bylo to divný, ale sedl jsem si na podium dál od Minnieho a díval se na Hyuna, který připravoval své věci. Ozvala se tichá melodie a Hyun si naladil kytaru. ,,Onew, začínáš,'' usmál se na leadera a na tabuli se objevil text a odpočet. Měl to dost dobře vytvořené. ,,Povzdechnu si. Je to na mě jako závaží. Nemůžu jít spát Mé prázdné srdce říká, že jsem hlupák. Proč prostě nebrečíš, když tě to bolí?" začal Onew a pokračoval Hyun. ,,Vzpomínka, jak jsi mě milovala. Nebude to lehké. Snažíš se utkat příběh a mě to strašně bolí," přidal do rytmu brnkání a byla řada na mě.
,,Nedokážu tě opustit
Byla jsi mi vzácnější než já sám
Vrať se ke mně,
Dnes v noci," podíval jsem se očkem na Minnieho. Proč mi tohle přišlo povědomé?
,,Nemůžu. Ty krásné dny které jsme měli,
Ty dny kdy jsme se navzájem nenáviděli,
Chybí mi prostě všechno,
Nedokážu na tebe zapomenout,
Vrať se ke mně," zazpíval nádherným hlasem Minnie a já si skousl ret.
,,Nenávidím se
Chtěl jsem na tebe zapomenout
Nenávidím své srdce
Je těžké být trpělivý
Vzpomenu si na tebe a jen si povzdechnu
Bude to opět dlouhý den
Vidím řeku. Ty slova "Miluji tě".. nemůžu to nechat jít," prožíval jsem to.
,,Když míjím světla ulice
Pořádně nevidím
Není to jako když jsem bez dechu," zazpíval následně Minnie. Bylo to strašně podobné. Nám oběma... nepostřehl jsem ani to, že ti dva odešli.
,,Vzpomínka, jak jsem tě miloval
Snažím se to zapomenout
Snažím se vyzdvihnout vše, co mě dělá opravdu nešťastným," byla poslední sloka, kdy se na tabuli objevil obrovský smajlík se srdcem v ruce. Lehce se mi zadrhl dech. Podíval jsem se Minniemu do očí. Hyunnie hyung... cos... je to...byla to písnička pro nás?

Zpívat z tabule, aniž bychom to předem četli? Ale podle všeho to je pomalá píseň a jde jen o zkoušku, takže to snad bude v pohodě. Rozněly se první tóny a náš leader začal zpívat. Zamyšleně jsem četl text na tabuli a víc a víc se mi svíralo srdce.
,,Nedokážu tě opustit
Byla jsi mi vzácnější než já sám
Vrať se ke mně,
Dnes v noci," Zazpíval Minho, kdy se mi zalesklo v očích a dole na tabuli bylo mé jméno, tudíž další sloka byla moje.
,,Nemůžu. Ty krásné dny které jsme měli,
Ty dny kdy jsme se navzájem nenáviděli,
Chybí mi prostě všechno,
Nedokážu na tebe zapomenout,
Vrať se ke mně," Zazpíval jsem něžně a rychle zamrkal, protože se mi drali slzy na povrch. Proč to je… Jako kdyby… Já a Minho… Další sloka byla opět jeho, kdy jsem se na něj musel podívat.
,,Nenávidím se
Chtěl jsem na tebe zapomenout
Nenávidím své srdce
Je těžké být trpělivý
Vzpomenu si na tebe a jen si povzdechnu
Bude to opět dlouhý den
Vidím řeku. Ty slova "Miluji tě".. nemůžu to nechat jít," Zahleděl se mi při slově Miluji tě do očí a mé srdce okamžitě vzplanulo a začalo se chvět.
"Když míjím světla ulice
Pořádně nevidím
Není to jako když jsem bez dechu," Zazpíval jsem a nadechl se a už tak tak zadržoval slzy.
,,Vzpomínka, jak jsem tě miloval
Snažím se to zapomenout
Snažím se vyzdvihnout vše, co mě dělá opravdu nešťastným," Zazpíval Minho a s tím také píseň skončila. Podíval jsem se po místnosti… Onew a ani Hyun tu nebyli, kam zmizeli? Otočil jsem se na Minha, který se mi zahleděl hluboce do očí a udělal několik kroků ke mně. Zhluboka jsem se nadechl a zachvěl se, když mi jemně položil ruce na pas a přitáhl mě k sobě, ale nepřestával se mi dívat do očí. Už jsem to nevydržel. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a tváří se opřel o jeho hruď. "Minho…" Zašeptal jsem a z očí mi začaly stékat slzy. "Můj andílku… Za všechno se ti omlouvám… Miluji tě…" Zachvěl jsem se, když mi zašeptal toto do ucha a pohladil mě po vlasech. Ucítil jsem, jak rukou pozvedl moji hlavu a opět jsme si hleděli do očí. Minho se ke mně sklonil a jemně se dotkl mých rtů těmi svými. Zadrhl se mi dech, ale jemně mu to oplatil. Když jsem však ucítil jeho jazyk, na rtech, zpanikařil jsem a odtáhl se. "Já já… Minho… Já se nikdy nelíbal…" Ani jsem nevěděl, proč mu to říkám, určitě to věděl. Ale nepřerušil mě, takže to asi chtěl slyšet. Zrudl jsem, když se zasmál, svým nádherným úsměvem a pohladil mě po tváři. "Ale vždyť, to nevadí Minnie…" Zamrkal jsem a povzdechl si. "Je to trapný… V mém věku…" Šeptl jsem a on zavrtěl hlavou. "Ale prosím tě… Myslíš, že bych se do tebe zamiloval, kdyby ses líbal s každým na potkání? Andílku bláznivý… Tak mi dej pusu…" Překvapeně jsem se na něj podíval. "P-proč mi ji nedáš ty?" Skousl jsem si ret. "Protože se ve mně zase ozval ten zbabělec…" Přiznal a lehce se u toho usmál. Když jsem se však nějakou dobu k ničemu neměl, Minho se ke mně sklonil a propojil naše rty sám. Po chvíli opět zatlačil jazykem na mé rty. Odtáhl jsem se a sklopil hlavu. "Tak ne…" Řekl Minho a pohladil mě po tváři. "Neumím to…" Vzlykl jsem a opřel se tváří o jeho hruď.

Nechápal jsem, proč Hyun chtěl zpívat z tabule. Nestíhal to vytisknout, co to je za odpověď? Měl na to čas od rána. To jsem ale pochopil, až o mnohem později. První tóny se rozezněly a Onew začal zpívat. Hyun do toho hrál na kytaru s velikou vášní a já si skousl ret, když jsem byl na řadě já. Ta slova. Následně po mně zpíval Minnie, jehož hlas byl něžný a já se zachvěl. Zachvěl jsem se uvnitř sebe, srdce se mi sevřelo. Další sloka byla již moje. Bylo tam slovo Miluji tě, u toho jsem se zahleděl Minniemu do očí. Mé srdce bušilo, neskutečně rychle. Zamrkal jsem, ale chvěl se. Leskly se mi oči a dozpíval jsem a zachvěl se. Bylo to krátké, co se stalo? V místnosti bylo jen na stole jídlo a dál na židli opřená kytara Hyuna. Ale oba naši hyungs byli pryč. Kde jsou? Minnie se na mě otočil, kdy jsem se mu zahleděl hluboce do očí. Nadechl jsem se, zachvěl se, ale došel k němu. Stačilo pár kroků a já mu položil ruce na pas, kdy jsem si ho přitáhl k sobě. Díval jsem se mu do očí, zachvěl se a v hlavě mi přeletěla myšlenka na Hyuna. Tohle plánoval? Jel v tom s ním i Onew? Nebo..co si mám o tom myslet? Zachvěl jsem se, když mi obmotal ruce kolem krku a opřel si hlavu o moji hruď. "Minho…," zašeptal a já si všiml, že mu z očí vytryskly slzy. Z těch mých tekly slzy pomalu. "Můj andílku… Za všechno se ti omlouvám… Miluji tě…," zašeptal jsem mu do ucha, pohladil ho po vlasech a pozvedl jeho hlavu, kdy jsem se mu podíval do očí, ale sklonil se, abych se mohl dotknout jeho nádherných rtíků. Celý jsem se zachvěl, srdce mi neskutečně rychle tlouklo. Lehce jsem mu přejel jazykem po rtech, kdy se Minnie odtáhl. "Já já… Minho… Já se nikdy nelíbal…," pověděl mi, kdy jsem se zasmál, kdy Minnie zrudl. Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Ale vždyť, to nevadí Minnie…," usmál jsem se, kdy Minnie zamrkal a povzdechl si. "Je to trapný… V mém věku…," šeptl, kdy jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou. "Ale prosím tě… Myslíš, že bych se do tebe zamiloval, kdyby ses líbal s každým na potkání? Andílku bláznivý… Tak mi dej pusu…," usmál jsem se a díval se na něj. Nechtěl jsem ho nutit do polibků. "P-proč mi ji nedáš ty?" skousl si ret, až jsem si povzdechl. "Protože se ve mně zase ozval ten zbabělec…," přiznal jsem se a lehce se usmál. Po nějaké chvilce jsem se přeci jen znovu sklonil, abych naše rty propojil já. Jemně jsem mu zatlačil jazykem na rty, kdy se on odtáhl a sklopil hlavu. "Tak ne…," usmál jsem se a pohladil ho po tváři. ,,Neumím to…," vzlykl a opřel si tvář o moji hruď. ,,Ale jdi ty andílku, to se naučíš brzy, já na tebe netlačím," usmál jsem se, hladil ho po zádech a dal mu pusu do vlasů.

Měl jsem skutečně dobrý nápad. Doufal jsem, že to kluci ocení. No, my ocenili s Onewem to, jak nás dal dohromady Minnie. Byl tak vynalézavý a my na to šli jiným směrem. Musel jsem sice najmout studio, tabuli a lehce si připlatit, ale to mi nevadilo. Odešli jsme s Onewem do restaurace, která byla v blízkosti studia. Objednali jsme si večerní menu a byli spokojení. Ty dva jsme tam zamkli, nedostanou se pryč a já se těšil, až se dozvíme výsledek. Poslal jsem Minniemu SMS, ale nepřišla mi odpověď, já na ni nepospíchal. Bylo mi to jedno. ,,Dobrou chuť," usmál se Onew. ,,Dobrou chuť," zamrkal jsem očima, usmál se a jedl, kdy jsem se napil vína. ,,Minnie ti ještě nepsal?" usmál se Onew. ,,Ještě ne, třeba se už zabili navzájem," zasmál jsem se. ,,Nebo nechtějí jít domů," ušklíbl se Onew. ,,Jo, mají tam od nás klid, ale nedostanou se pryč," usmál jsem se. ,,Hlavní je, že se nám to třeba povedlo, pokud nenapsali ještě nyní," usmál se Onew, kdy jsem pokýval hlavou. ,,Pravá složená píseň pro ty dva a pak to hraní na kytaru, doufám, že to nebylo zas tak drastický," zasmál jsem se lehce, ale zamrkal očima a podíval se s láskou na Onewa.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama