Savior (1. Část)

5. října 2016 v 6:00 | Taehee

Savior



Savior (Zachránce) je pokračování příběhu Only once, Taeminnie. A ano, ano ano, je to už asi čtvrtý JongTae příběh, co tu mám. Ale, já prostě nechtěla, aby Minnie umřel a taky, zbožňuji pár JongTae, je to asi můj nejoblíbenější pár :D. Snad se vám to bude líbit, je to zase něco trochu jiného než SOG, Medvídek, nebo Miluji život, ale jsem si jistý, že neexistuje láska... Snažím se každý příběhy dělat trochu jinak, aby to nebylo pořád to samé a myslím, že se mi to celkem vede :) A jestli se vám to nelíbí, tak jděte jinam a tohle nečtěte... Zkuste si něco napsat sami, než řeknete, že je to blbost ;) Aspoň uvidíte, že to není taková sranda, něco takhle psát ;)

Pár: Jonghyun & Taemin (JongTae)
Upozornění: 18+(později)
Kazumi jako
Jonghyun (
kurzíva) Key (tučné); TaeHee jako Taemin (netučně)


To, co se stalo, mě celkem překvapilo. Věděl jsem, že Key je už delší dobu nadržený. Zkoušel to na mě již ráno, ale já ho lehce odpálkoval. Ať si nechá zajít chuť. Věděl jsem, že mužské touhy jsou těžké, ale nedá se s tím nic dělat, a on to musí vydržet. Jenže, asi jsem se v něm lehce spletl, ale v Minniem ne. On je andílek a vždy bude, chce všem pomáhat. Mám ho rád, je to můj malý maknae a já chci být jeho anděl. Dorm se oděl do ticha, ale v tom tichu jsem slyšel vzlyky, které šly z jeho pokoje. Už se to nedalo vydržet, ne, že bych na něj měl zlost, ale bylo mi ho líto. Vstal jsem a vyšel ze svého pokoje, kdy jsem došel k jeho pokoji a neklepal, jen jsem vzal za kliku a otevřel dveře, kdy jsem…. ,,Proboha Minnie!" vykřikl jsem a zabouchl za sebou dveře, kdy jsem skočil za ním do postele a nožík mu hned sebral, kdy jsem si nemohl nevšimnout nápisu na něm. Zapomněl jsem ho v kuchyni… jasně, Minnie si jím nyní chtěl… ,,Tohle nedělej," podíval jsem se na něj se starostí v očích, ale nožík odhodil stranou a vzal si ho do své náruče, kde jsem ho pevně sevřel. ,,Všechno je dobré, chceš každému pomáhat, ale někdy… někdy člověku není jednoduše pomoci," pohladil jsem ho lehce po zádech, ale dal mu pusu do vlasů, abych ho uklidnil.

Chvěl jsem se a vedl ránu pomalu, zatím řez neměl ani dva centimetry, možná tak půl, víc rozhodně ne. Najednou jsem zaslechl otevření dveří a než jsem se stačil podívat a dokončit, co jsem začal, objevil se on… Hyunnie… "Proboha Minnie!" Vykřikl a skočil ke mně do postele, kdy mi sebral nožík a zahodil ho. "Tohle nedělej. Promluvil se strachem v očích a já se natiskl do jeho náruče, kdy mě pevně sevřel a já se snažil zhluboka dýchat. No, spíše jsem vzlykal a můj dech se velmi zadrhával. Pláčem už jsem se prakticky dusil. "Všechno je dobré, chceš každému pomáhat, ale někdy… někdy člověku není jednoduše pomoci." Jeho jemná ruka přejela po mých zádech a já překvapeně zamrkal, když mě políbil do vlasů. On… On mě m-i-lu-je? Ale ne, proč jsem tak hloupý, ach bože… Zvedl jsem ruce a položil mu je na záda abych si ho k sobě přitáhl víc. Pevně jsem ho stiskl a svou tvář se slzami schovával na jeho hrudi. "H-Hyu-Hyunnie…" Odvážil jsem se po chvilce promluvit a ještě se lehce zajíkal vzlyky. Skousl jsem si ret… Tak mu to řekni ne? Nebuď srab! To mu to mám říct teď? Ani né dvě hodiny po tom, co jsem byl v posteli s Keyem? "Já… M… Mám… Tě rád…" Okamžitě jsem však zase schoval tvář na jeho hrudi. Tohle ne ty pitomče! Měl jsi mu říct to druhé! To co neví! Ne, nemohu, nemohu… S tím jsem svůj mozek zase umlčel a pevně stiskl Jongieho, abych si pro pozdější čas pořádně zapamatoval, jaká je jeho blízkost… Jak jinak, než to nejlepší na celém světě…

Úplně mi zapadl hlas, ztratil jsem ho, když jsem viděl Minnieho, ale srdce se mi rozbušilo, kdy jsem na něj vykřikl a skočil hned k němu do postele, abych zahodil nožík. Se strachem v očích jsem ho přitiskl k sobě, kdy on se mi natiskl do náruče, kde jsem ho pevně sevřel. Cítil jsem jeho dech. Podíval jsem se očkem na menší ránu na jeho ruce. Ještě že to nevedl dál. Oddechl jsem si. Vzlykal i nadále. Hladil jsem ho po zádech a držel ho pevně a chtěl, aby se uklidnil. On zvedl své ruce a položil je na má záda, kdy si mě přitáhl blíž. Také mě stiskl a jeho tvář se schovala na mé hrudi. "H-Hyu-Hyunnie…," promluvil po nějaké chvilce, i když se stále zajíkal. ,,To je v pořádku, jsem tady, nikdo ti neublíží," usmál jsem se, jemně ho svíral a usmíval se. "Já… M… Mám… Tě rád…," řekl mi, kdy znovu schoval tvář na hrudi, kdy mohl cítit mé srdce, jak tluče. Znovu mě stiskl. ,,Neboj andílku, já tebe taky, neodejdu od tebe," usmál jsem se. ,,Ale jestli mě takhle budeš i nadále mačkat, vymačkáš ze mě vše, co se ve mně nyní nachází za tekutiny," dodal jsem se smíchem, ale přejel mu prsty po tváři a usmál se. Mám ho rád, je tak úžasný. To, co se stalo před chvilkou, mi bylo nyní celkem jedno. Tedy, bylo mi to jedno úplně jedno! Mám ho rád, nevím, jestli je v tom něco víc, ale záleží mi na něm víc, než na komkoliv jiném. Usmíval jsem se a držel ho v náruči. Ale pak jsem lehce vzal svými prsty jeho bradu, podíval se do jeho očí, usmál se, ale lehce mu vtiskl polibek na rty. Volnou rukou jsem mu stále přejížděl po zádech, abych ho uklidnil, ale dával vše do polibku. Pochopil jsem jeho slova…jeho přechozí slova, která pronesl tak váhavě.

Bál jsem se na něj podívat po tom, co jsem řekl a ještě špatně. Měl jsem mu říct pravdu a ne to, co už ví dávno. Cítil jsem jeho srdce. Naprosto jsem zbožňoval jeho srdce, ale nyní tlouklo strašně rychle, až mě to i trošku děsilo. "Neboj andílku, já tebe taky, neodejdu od tebe," Andílku? Říká mi andílku? Pořád jsem jeho andílek? Ano, jen a jen jeho… "Ale jestli mě takhle budeš i nadále mačkat, vymačkáš ze mě vše, co se ve mně nyní nachází za tekutiny," Pronesl lehce pobaveně, kdy jsem se usmál a otřel tvář o jeho hruď. Najednou však uchopil mou bradu svými prsty, pozvedl mou hlavu a zahleděl se mi do očí. Ani jsem to nepostřehl a přitiskl rty na mé. Moje srdce začalo být strašně rychle a já myslel, že mi vybuchne. Jeho ruka mi přejížděla po zádech a nepřestával si jemně hrát s mými rty. Zachvěl jsem se nad tou jemností, nikdy jsem nic tak jemného a něžného nepocítil. Lehce jsem naklonil hlavu a pootevřel ústa, když jsem ucítil jeho jazyk na svých rtech. Zachvěl jsem se, když se jazykem jemně otřel o horní patro mých úst. Natáhl jsem nohy, abych ho nebodal kolenama do břicha a on se pomalu přiblížil víc ke mně a jednou rukou mě chytil kolem pasu. To už však v mé hlavě zablikalo zelené světlýlko, které představovalo rozum a pravdu. Odtáhl jsem hlavu a zamrkal slzy, co se mi draly na povrch za to, co jsem chtěl říct. "Jdi pryč… Nechci aby… Abys měl problémy s Onewem…" Popotáhl jsem a jednu ruku vztáhl k němu a pohladil ho do po tváři. "Moje srdce patří celé tobě… A-ale… Ty moc dobře víš… co se stalo s Keyem… Nezasloužím si tě… Ty jsi anděl, já už leda tak padlý, který půjde do pekla…" Sklopil jsem pohled a moje ramena se zatřásla.

Držel jsem ho a nechtěl od něj odejít, ne po tom, co se stalo. Chtěl jsem mu být nablízku. Označil jsem ho za andílka, jo, andílku, budu mu tak říkat. Usmíval jsem se a svíral ho i nadále v náruči, i když mě tak pevně mačkal, až jsem si neodpustil pobavenou poznámku. On si otřel tvář o moji hruď, kdy jsem se pousmál, ale vzal jeho bradu, abych pozvedl jeho hlavu. Zahleděl jsem se mu do očí, ale přitiskl své rty na ty jeho. Cítil jsem, jak jeho srdce rychle bije. Jedna ruka jezdila po jeho zádech a druhou jsem držel jeho bradu a usmíval se, ale on se zachvěl a já si hrál s jeho rty velice jemně. Pootevřel ústa a lehce naklonil hlavu, kdy jsem si svým jazykem lehce prorazil cestu, ale nespěchal jsem. Jemně jsem se mu jazykem otřel o jeho horní patro, kdy on natáhl nohy, až si mé břicho oddechlo, ale přiblížil jsem se k němu víc, až jsem si ho jednou rukou zachytil kolem pasu. V tu chvíli se ode mě odtáhl a zamrkával slzy, kdy jsem se podíval do jeho očí. "Jdi pryč… Nechci aby… Abys měl problémy s Onewem…," popotáhl a já zavrtěl hlavou. ,,Neboj se, s ním mít problémy nebudu," usmál jsem se, ano, věděl jsem o tom, ale Onewa jsem se nebál a spíše jsem to bral s humorem. On ke mně vztáhl ruku a pohladil mě po tváři. "Moje srdce patří celé tobě… A-ale… Ty moc dobře víš… co se stalo s Keyem… Nezasloužím si tě… Ty jsi anděl, já už leda tak padlý, který půjde do pekla…," sklopil pohled a jeho ramena se otřásala. ,,Ale Minnie, plácáš nesmysly. Key to na mě taky zkoušel, ale vím, jaký je. Stačí, když popustí tu jeho neukojitelnou bestii uvnitř. Pak ho nic nezastaví, i když bys stokrát řekl, že sis to rozmyslel. Onew si myslí, že má rozum, ale to uvnitř něj moc velký rozum nemá. Společně na ten dnešek zapomeneme, ano?" usmál jsem se a natáhl ruku, abych ho lehounce zatahal za tvářičku, ale usmíval se i nadále. ,,Miluju tě Minnie a nehodlám se tě vzdát, natož ztratit tě," usmál jsem se jako sluníčko a zamrkal svýma dlouhýma řasama.

Zapomenou na ten dnešek? Cožpak to jde? Kluci mě pořád budou mít za toho, kdo je nerozumný a hloupý. Za to, že jsem šel do, postele s Keyem. Hyun má možná pravdu v tom, že i kdybych řekl ne, nakonec by si mě Key stejně vzal, protože v jeho očích se leska navržená bestie a ne ten náš Kibummie, který je pro každou legraci. "Miluju tě Minnie a nehodlám se tě vzdát, natož ztratit tě." S tím jsem pootevřel na prázdno pusu. Cože to řekl? Opravdu? Nezdálo se mi to? Musím mu něco říct. "J-já tě taky miluju... A-si... Já... Ne-nevím jak se to pozná..." Zakoktal jsem a obmotal mu ruce kolem krku a položil si hlavu na jeho rameno. Jak jsem mu to mohl říct takhle? Vždyť to mu může strašně ublížit! Taemine ty si pitomec! "Promiň..." Šeptl jsem mu do ucha a napůl omylem, napůl trochu schválně ho stáhl vedle sebe na postel, obmotal jsem mu ruce kolem pasu a čelo položil na jeho rameno. Nechci aby šel pryč i když jsem mu to před chvílí řekl. Nechci tu být sám a už vůbec nechci být bez něj. Zatřásl jsem se, v boxerkách mi začínala být zima a to dost velká. Navíc jsem tu měl otevřené okno a venku byl listopad.

Key je fajn, ale pokud se nechá ovládnout svojí touhou, tak to s ním jde rychle z kopce. Nedokáže se ovládat, sám se mi s tím svěřil, proto jsem ho odmítal dennodenně, když se mě na to zeptal. Poprvé a naposledy, takhle to u něj bylo vždy.
Řekl jsem Minniemu, že ho miluju a nehodlám jej ztratit. On pootevřel pusu na prázdno a já se nadechl, ale usmál se. Řekl jsem to, šlo to ze mě ven jednoduše. ,,J-já tě taky miluju... A-si... Já... Ne-nevím jak se to pozná...," zakoktal se a obmotal své ruce kolem mého krku. Jen jsem se usmál a držel ho u sebe. Ještě je to takový drobek. Můj malý drobek, kterého chci ochraňovat. ,,Promiň...," šeptl mi do ucha a stáhl mě vedle něj na postel, kdy jsem měl jeho ruce kolem pasu a hlavu na svém rameni. ,,Nemáš se zač omlouvat. Minnie, cítíš své srdce? Poslouchej ho," usmál jsem se a rukou ho pohladil po hrudi a tváři. Usmál jsem se ucítil, jak se otřásl. ,,Zavřu okno, ano?" usmál jsem se, ale lehce se od něj odtáhl, abych mohl zavřít okno a vzal jsem deku, kterou jsem ho přikryl a lehl si vedle , kdy jsem si jej znovu přivinul do náruče ,,Dobrou noc ty můj andílku," usmál jsem se, dal mu pusu a tiskl ho k sobě.

"Nemáš se zač omlouvat, Minnie. Cítíš své srdce? Poslouchej ho." S těmito slovy mi přejel po hrudi. Je tohle realita? Nebo se mi povedlo se zabít a jsem v nebi? Tisk jsem se k němu s hlavou na jeho hrudi. Poslouchal jsem své a jeho srdce. Tloukla naprosto stejně a sjednocenně. Byl jsem rád, že Hyun zavřel okno. Ale nečekal jsem, že tu bude se mnou spát. Proto jsem se tak moc k němu natiskl. "Dobrou noc ty můj andílku." Usmál jsem se a zhluboka se nadechl. Řez na mé ruce už dávno netekl, byl tam strup. "Miluju tě." Šeptl jsem a zavřel oči. "Hyunnie?" Šeptl jsem ještě, kdy on spokojeně zamručel. "Budeš tu se mnou už každou noc?" Zachvěl jsem se, když jsem mu omylem zajel rukou pod tričko a ucítil jeho břišáky. S hlubokým nádechem jsem přes ně přejel. Tak dokonalý člověk je tu teď se mnou. Co když odejde? Nebo přijde někdo a odtrhne mě od něj? Nechci být sám, bez něj. "Nechci být bez tebe."

Usmíval jsem se, držel ho u sebe a nehodlal se od něj hnout. Dýchal jsem poklidně a řekl mu, že se nemá za co omlouvat. Poradil jsem mu, aby poslouchal své srdce, kdy jsem mu přejel rukou po hrudi. Natiskl se na mě více hlavou a já se usmál, když poslouchal mé i jeho srdce. Cítil jsem, jak naše srdce tlučou nastejno. Pak jsem šel zavřít okno, aby mu nebyla zima, ale vrátil jsem se k němu, abych ho přikryl dekou a sám si lehl vedle něj. Nebyla mi zima, bylo mi fajn. Ležel jsem klidně vedle něj a sjel pohledem na jeho ruku, kde se řez už uzavíral. Usmál jsem se spokojeně. ,,Miluju tě," šeptl, kdy jsem se usmál, ale svíral ho rukou. ,,Hyunnie?" šeptl znovu, kdy jsem spokojeně zamručel, ale přivíral oči. ,,Budeš tu se mnou už každou noc?" zachvěl se a jeho ruka zajela pod triko, kdy mi přejížděl přes břišáky. Zamrkal jsem, ale usmál se. ,,To víš, že budu. Už napořád," usmál jsem se, lehce mu přejel rukou ve vlasech a políbil ho na vlasy, přejel rukou po jeho hrudi a usmál se. ,,Nechci být bez tebe," zaslechl jsem ho, kdy jsem zamrkal očima, ale usmál se. ,,Neboj, nikdy mě neztratíš," usmál jsem se, sevřel ho ve svém objetí a počkal, než uslyším oddechování andílka vedle sebe, než jsem se sám odporoučel do světa snění.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama