Chci být s tebou už na vždycky! (3.Část)

13. listopadu 2016 v 18:58 | Taehee

Chci být s tebou už na vždycky!



Annyeonghaseyo! :D Vítejte u nové krátké píběhovky, konkrétně bude mít pět částí Jde o trošku neobvyklý pár, nicméně myslím, že i tak by se vám to mohlo líbit. Je to hlavně pro lidi, co neradi čtou dlouhé části, protože tady budou části kolem 1000-3000 slov ;). Užijte si první část :))

Pár: Onew & Minho (OnHo)
Varování: Žádné
Kazumi jako Onew (tučné); TaeHee jako Minho (netučné)


Bylo to dokonalé. Jíst, takhle u "rodinného stolu". Jo, kluci jsou jako moje rodina… Key je takový moje dvojče, Minnie malej bráška, Hyun velkej bratr, nebo dokonce táta a Onew… Skousl jsem si ret a raději si do úst dal další sousto lososa. "To už je půl druhé?" Povytáhl obočí najednou Kibum, kdy jsem se na něj podíval. "Copak? Máš snad rande?" Zazubil jsem se a on mě probodl pohledem. "Ne, ale ve dvě příjde manažer, zkontrolovat si Onewa a pravděpodobně si tě bude chtít odtáhnout ještě na odběry krve." Odpověděl Kibum a my přesunuli pohled na Onewa. ,,Ať mi daj dneska všichni pokoj a svátek. Krev mi brali už v nemocnici," zabrblal leader a promnul si zátylek. Chudák Onew… "Myslím, že tomu se nevyhneš." Povzdechl si Minnie. Měl pravdu, my se nikdy nevyhnuli manažerovi starostlivosti a Onew výjímka nebude. Něco si sám pro sebe zamumlal a zavrtěl hlavou. Dojedli jsme lososa a posadali si v obýváku. Hyun a Minnie si sedli k sobě, kdy se tedy Taemin uvelebil na Jonghyunově klíně a lechtal jej na břiše. Key si zabral velké křeslo, Onew si sedl na pohovku dál od té milujcí dvojce a já si tedy sedl do menšího křesla. Pustili jsme televizi. "Hele! Onew je v televizi!" Zvolal najednou Taemin, kdy jsem stočil pohled od okna k televizi. Opravdu. V reportáži se mluvilo o Jinkiho kolabsu včera. Ale jak se to dozvěděli? No jo, bulvár… Ten se domákne všeho. Bylo chvilku před druhou, když jsme od hlavních dveří slyšeli hlas naše manažera. "Děcka! Tak jak se vám daří!" Zvolal a vešel do obýváku. Lehce probodl pohledem Hyuna, kterému na klíně seděl Minnie. Nebyl vůbec nadšený z těch dvou. Jednou jsem slyšel, jak říkal Hyunovi, že by měl mít rozum a nechat Taemina být. "Manažere hyung… No… Ahoj…" Pozdravil jsem ho, lehce nemile. Nechápal jsem, proč Hyunovi a Minovi nepřeje štěstí… "Onew, můj drahý leadere… Prý jsi už nechtěl zůstavat v nemocnici… Nemusím ti říkat, že se mi to nelíbí… Takže si tě teď odvezu a necháme ti udělat nějaké testy, abychom měli jistotu, že jsi v pořádku." Promluvil k Jinkimu a poplácal ho po ramenou. To nám ho chce teď zase odtáhnout do nemocnice? Před chvílí přišel domů a zase bude navštěvovat bílé pláště?

Rád jsem byl takhle pohromadě se všemi. Chybí mi kdykoliv, když jsem od nich dál. Jsme jedna velká rodina, která je pro mě velice důležitá. Spokojeně jsem obědval, aniž bych věděl, kolik je hodin. Bylo mi to absolutně jedno. "To už je půl druhé?" ozval se najednou Key, kdy jsem k němu stočil pohled, ale napil se vína. "Copak? Máš snad rande?" zazubil se Minho, já se lehce uchechtl. Tohle pošťuchování mi vážně chybělo, i když jsem byl v nemocnici tak krátce. "Ne, ale ve dvě příjde manažer, zkontrolovat si Onewa a pravděpodobně si tě bude chtít odtáhnout ještě na odběry krve," odpověděl Key a všichni se podívali na mě, kdy jsem se zamračil. ,,Ať mi daj dneska všichni pokoj a svátek. Krev mi brali už v nemocnici," zabrblal jsem a promnul si zátylek, když jsem dojídal lososa. "Myslím, že tomu se nevyhneš," povzdechl si Minnie a já si pro sebe něco zamumlal. Nemám náladu na nějakého manažera. Ke všemu bude mít zase kecy! Co teprve v nemocnici. Aish! Dojedli jsme lososa poklidně a já se opravdu netěšil, až budu muset stát tváří tvář manažerovi. Posadil jsem se na pohovku hodně dál od milující dvojce, kdy Minnie seděl na Hyunovi a lechtal jej na břiše. Key si hned zabral velké křeslo a Minho malé. Nejradši bych ho vzal k sobě… eh! Onew klidni hormony, víš, jak nadává manažer už na ty dva. Pořád ti to nutí do hlavy, abys jim něco řekl. Tolikrát jsem mu říkal, že je to jejich věc! Kluci pustili televizi. "Hele! Onew je v televizi!" zvolal najednou Taemin, až jsem se podíval na obrazovku, kde se v reportáži mluvilo o mém kolapsu. ,,Tady se nic neutají," povzdechl jsem si a zapřel se více do sedačky. Jenže jsem se nemohl divit tomu, že to tak dopadlo. Chvilku před druhou jsem zaslechl hlavní dveře a hlavně hlas… ježiši, tak ten tady ale vážně chyběl! "Děcka! Tak jak se vám daří!" zvolal nadšeně a já k němu ani neodvrátil pohled, jen jsem hodil oči v sloup. V odrazu jedné vitríny jsem viděl, jak probodl pohledem Hyuna. Zase má problémy, ať jde někam. "Manažere hyung… No… Ahoj…," snažil se ho pozdravit Minho a já si promnul kořen nosu. "Onew, můj drahý leadere… Prý jsi už nechtěl zůstávat v nemocnici… Nemusím ti říkat, že se mi to nelíbí… Takže si tě teď odvezu a necháme ti udělat nějaké testy, abychom měli jistotu, že jsi v pořádku," promluvil najednou ke mně a poplácal mě po ramenou. ,,Seun hyung, zajímavé překvapení tě zde vidět," řekl jsem naprosto s klidem, ale odvrátil k němu pohled. ,,Nezůstával jsem tam už hlavně z důvodu, že to právě nyní běželo v televizi a sám nejlépe víš, jak někteří lidé jsou schopní se dostat až do nemocničního pokoje, jen aby měli fotky, rozhovor a nové drby," odpověděl jsem mu i nadále s velkým klidem, ale opravdu na něj neměl ani trochu náladu. ,,A navíc i doktor říkal, že je vše v pořádku," dodal jsem. No, hlavně aby nedělali testy z krve… sakra, měli jsme víno k obědu, nejspíše jsem ho měl odmítnout, ale kašlu na to! Sáhl jsem po sklenici s džusem a napil se.

Znamená to, že nám Onewa opravdu odveze? Nemohl bych jet taky? Ale Minho! Ty pitomče, jsi normální? Prohrábl jsem si vlasy, když manažer pronesl tu vražednou větu. "Tak pojď Jinki, je čas už jet… Večer se vrátíš, za svými dongsaengs."Řekl manažer, ale ještě pokynul rukou na Hyuna, aby šel za ním.,,Vždyť už jdu," probodl ho pohledem Onew, ale podíval se na nás. ,,Tak nezbořte dům děcka. Rád bych se vrátil do stejného," zasmál se lehce na odlehčenou. Jonghyun sundal ze svého klínu Minnieho, políbil ho na čelo a pohladil po tvaři. Onew a Hyun odešli za manažerem ven k autu. Pravděpodobně bude manažer mluvit s Hyunem a chce, aby u toho byl Onew, protože bude mít za úkol Hyuna a Mina hlídat, aby se rozešli. Náš drahý leader však na tenhle úkol vždycky z vysoka kašlal. "Minho? Keyi?" Promluvil na nás maknae, kdy jsem se otočil a usmál se na něj. "Ano?" Zamrkal jsem. "Na našem vztahu… s Hyunem… Je něco špatného? Myslíte si, že… že se máme rozejít?" Sklopil smutně hlavu a si vyměnil pohled s duhovlasým Kibumem. "Mine, tohle neříkej… Na vašem vztahu není absolutně nic špatného…" Řekl Key, kdy jsem přikývl. "Absolutně nic… Jen náš manažer hyung, je asi příliš konzervativní. Hele, fanouškům to nevadí. Přeci vzpomeň si… kolik lidí na posledním fanmeetingu vám přáli štěstí…" Natáhl jsem ruku a projel mu s ní ve vlasech. Bylo poznat, že tohle jej asi hodně trápilo. "A… A jo… Máte pravdu." Pozvedl hlavičku maknae a usmál se. "Spoustu lidí je slabý slovo… To byl snad každý druhý člověk!" Řekl nadešně. "Tak vidíš." Mrkl Key, ale vyměnil si se mnou starostlivý pohled, který říkal jediné… Manažer může jednou přijít o rozum natolik, že dá těm dvěma na výběr… Buď vztah, nebo SHINee… Nemá sice na tohle právo, ale on je toho jistě schopný i když si hraje na kamaráda.

Na mé předešlé poznámky manažer nic neříkal, možná to bylo jedině dobře. Nikam se mi nechce, ale nemám na výběr, cože se mi moc nelíbí. Vážně hrůza, nenávidím doktory, jsem v pořádku! "Tak pojď Jinki, je čas už jet… Večer se vrátíš, za svými dongsaengs," pronesl dost vražedně, ale pokynul také Hyunovi. ,,Vždyť už jdu," probodl jsem Seuna pohledem, ale vstal a podíval se na kluky. ,,Tak nezbořte dům děcka. Rád bych se vrátil do stejného," zasmál jsem se lehce na odlehčení situace, ale spolu s Hyunem se rozešel ven z dormu za manažerem rovnou k autu. To budou zase řeči. Sakra! Já mu tolikrát říkal, aby je nechal na pokoji… ale neee, ono se to furt musí řešit. ,,Tys to ještě neskončil, Hyune?" začal manažer hned, jakmile jsme byli venku. ,,Ne, nechci ranit Minnieho city," pronesl Hyun a já se díval z jednoho na druhého. Zase se to musí řešit. ,,Ale prosím tebe... nevymlouvej se na city... Prostě mu řekneš, že už o něj nestojíš, že to byla chyba. Rozejdete se a všechno bude jako dřív," promluvil manažer. Jak může mluvit tak bezcitně? Co by asi dělal, kdybych já a Minho... Ten idiot mi vážně už leze na nervy! ,,Jenže to je ten problém, já o něj stojím!" probodl Hyun manažera pohledem a já si povzdechl. ,,Seune, tohle nikam nevede, ti dva se mají rádi, ve skupině to problémy nikomu nedělá. Fanoušci jim to přejí a jediný, kdo s tím má furt problémy, jsi ty," podíval jsem se na manažera. ,,Nejsem jediný, kdo s tím má problém... Do spoustu věcí nevidíte... Vydavatelství, bulvár a spoustu dalších věcí, které musím za váš řešit já. A mě to nebaví řešit. Proto chci, abys to prostě skončil," znovu ten jeho chladný hlas. ,,Jenže je dost možné, že by se Minnie z toho sesypal způsobem, že by nechtěl už být v této skupině a to já nedovolím. Jsme jedna velká rodina, kterou nedovolím roztrhnout jen kvůli tomu, že se to někomu nelíbí," řekl jsem dost vážně. Vypadlo to, že manažer na chvilku ztratil hlas, jak ho to překvapilo. ,,Časem by to jistě rozdýchal...," řekl konečně něco, i když to neznělo moc jistě. Nejspíše jsem použil dost účinné věty a Hyun něco chtěl říct, ale já po něm hodil okem, aby to nechal na mně. Opřel jsem se o auto a přeložil si ruce na hrudi. ,,Je nejmladší ze skupiny, jako ty toho tolik víš o tom, co my nevíme, tak já zase na rozdíl od tebe vím, co se děje uvnitř dormu a v celé skupině, kam ty nevidíš. Vím, že by to Taemina dost ranilo a poznamenalo," díval jsem se na manažera. ,,Lepší, když to skončí teď a sám, než když si pak najde někoho jiného a bude se s ním s prominutím kurvit... To si myslím, že by Taemina ranilo o dost více...," mluvil, jako by tu Hyun vůbec nebyl. ,,Ale já ho miluju! Co si o mně sakra myslíš?!" zavrčel Hyun, který se už sotva držel. ,,Hyunnie, klid," podíval jsem se na mladšího kolegu. ,,Pokud si najde někoho jiného, budeš mít zase kecy, které máš i nyní. Je lepší, když je to tak říkajíc doma, než někde venku," odpověděl jsem manažerovi zcela klidně s úsměvem. ,,Tak dost, na tohle nemám čas a ani náladu... Umělci ve vydavatelství SM entertaiment mají své manažery poslouchat. Nevšiml jsem si, že byste mě v něčem poslouchali. Řeknou, nesmíte se fotit a podepisovat fanouškům, co děláte? Fotíte se a podepisujete. Řeknu, nesmíte spolu spát, co uděláte? Hyun začne chodit s Taeminem...," už vypadal naštvaně. ,,Taky už mám téhle nesmyslné konverzace po krk. Pokud se nebudeme fotit a podepisovat fanouškům, budou z toho akorát stížnosti a to my co? Nechceme, takže se s tímhle musíš smířit. Co se týče kluků, jejich vztah je jejich osobní věc," mrkl jsem, ale poplácal Hyuna po rameni. ,,Běž do dormu, aby tam něco nepodpálili," usmál jsem se na Hyunnieho, který jistě z téhle situace málem vykvetl. ,,Fajn, stejně nám utíká čas. Takže, my dva jedeme a s tebou si ještě promluvím později...," promluvil na Hyuna, který se okamžitě po tom otočil zády a naštvaně odkráčel do dormu, za klukama. Nedivil jsem se mu, ale doufal, že neudělá hloupost. ,,Měl bys je nechat být, jsou spolu šťastní," podíval jsem se na manažera, ale nasedl do auta, kdy jsem se opřel do sedaček. ,,Takže se na tebe nemohu spolehnout, že mi na něj dohlédneš, jak jsem právě pochopil... Čekal jsem aspoň od tebe jako od leadera loajálnost, Jinki...," řekl, když nasedl do auta. Tak tohle mě bodlo vážně u srdce, podíval jsem se ven z auta. ,,Kluci mi přirostli k srdci, beru si za ně zodpovědnost, ale ne takovou, jakou si ty představuješ," řekl jsem mu velice suše. ,,Onew... Ty si neumíš představit ty neskutečné rozhovory s ostatními manažery v SM town... Do jakékoli show kam jdete, se ptají na Mina a Hyuna... Jestli prý jsem jim tohle povolil, či zda je to jen vztah na oko, kvůli popularitě... Pořád dokola poslouchat to samé. A co když se rozejdou? Hůř... Rozejdou se ve špatném... Rozpadne se kvůli tomu skupina?" už zase ta stejná slova, která jsem slyšel tolikrát. Už jsem chtěl být vážně v nemocnici, abych ho nemusel poslouchat. ,,Mám to pod kontrolou. Co se týče tvých proslovů, proč to jednoduše neřekneš tak, jak to je. Mám za to zodpovědnost já, ne ty. Je to jejich osobní věc, a jestli se to jednou rozpadne, jestli se ve špatném rozejdou tak… tak si s nimi promluvím, aby se to urovnalo. Ještě stále mě berou za člena jejich velké rodiny," pronesl jsem. Do které ty nepatříš, zamyslel jsem se. Chvilku bylo ticho. Nejspíše mu došly argumenty, i když... Celou dobu vlastně omílal to samé dokola. ,,Dobrá tedy, jak chceš... Házím to tedy na tvá bedra... Můžeš si za to sám," pronesl naštvaně a zaparkoval auto u nemocnice. ,,Nic jiného ani po tobě nechci," řekl jsem mu s lehkým úsměvem. Kdyby jen věděl, že mé srdce si získal princ… zamrkal jsem lehce očima, ale vystoupil z auta. Seunovi značně došla slova, ale má to, co mu patří! Nenechám jej, aby rozvrátil vztah mým dongsaengs. Už takhle mi stačilo, že jsem s ním musel do nemocnice, kde jsem to musel vydržet několik hodin a on bude mít jistě ještě kecy na to, že jsem pil víno…

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama