Heavenly happiness (1. Část)

28. listopadu 2016 v 6:00 | Taehee

Heavenly happiness



Jelikož stále dělám z Keye v našich příbězích zlého, nevychovaného hajzla, tak tu mám pro milovníky Keye příběhovku, kde je Kibummie zamilované zlatíčko... Zamilované do našeho maknae Taemina :D Užijte si to^^

Upozornění: 18+ (později)
Pár: Key & Taemin (TaeKey)
Kazumi jako Key (
tučné); TaeHee jako Taemin (netučné)



1.ČÁST

Podíval jsem se ven z okna lehce smutně. Kluci odjeli na týden na dovolenou, ale já ne. Zůstal jsem v dormu. Kdy se vrátí? Ach, toť otázka. Promnul jsem si zátylek, ale lehl si na gauč a hleděl do stropu. Nemohl jsem jet už jen z důvodu, že mě zaměstnalo natáčení Drinking Solo. Usínal jsem, ale najednou se mi rozdrnčel mobil v kapse a já s leknutím sletěl na zem! Zaskučel jsem bolestí, ale vytáhl mobil. ,,Ano?" zeptal jsem se přidušeně, když jsem si narazil kostrč. ,,Kibum-ah? Mohl bys prosím zajet se šoférem na letiště pro Taemina?" ozval se leaderův otcovský hlas do telefonu. Co je s Minniem?! ,,Stalo se mu něco?!" zeptal jsem se vyděšeně a posadil se na gauč, kdy jsem si promnul bedra. ,,Ne, ale jak se mi zdálo už včera večer, je nemocný. Má trochu horečku a kašel. Takže by bylo fajn, kdybys ho vzal nejprve k doktorovi. Jen...," odmlčel se Onew. ,,Asi bude trošku naštvaný a protivný...," povzdechl si Jinki starostlivě do telefonu. Ach maknae můj... počkat můj?! To těžko! Zatřásl jsem hlavou. ,,Neboj hyung, dojedu pro něj. A s tou protivkou se vypořádám. Tak uvidíme se na letišti," promnul jsem si lehce zátylek. ,,Díky. Zatím." S tím se z mobilu ozvalo jen pípání típnutého hovoru. Vydechl jsem a zavolal šoférovi, aby hned dojel. Rychle jsem se běžel převléct, vzal si kreditku a naskočil do auta, kdy jsem se nechal odvést na letiště. Na oči jsem nasadil brýle, když jsem vyskočil z auta a rozhlédl se, kde uvidím kluky. ,,Keyi!" ozval se za mnou hluboký hlas. Nemohl to být nikdo jiný než... ,,Minho!" otočil jsem se s úsměvem, kdy za ním stáli i Onew, Hyun a Taemin. ,,Tak tady ho máš. My už musíme, za chvíli nám to letí," usmál se Onew, kdy ke mně Taemina popostrčil. ,,Tak si to užijte," zavrčel maknae ironicky. Jo, s tim bude teprve sranda. ,,Mějte se kluci a hezký let," usmál jsem se, ale vzal Mina kolem ramen. ,,Ale andílku, to by sis to vůbec neužil, kdybys byl nemocný. Já taky nemohu letět. Co kdybychom příště letěli jen my dva?'' zazubil jsem se, ale hodil Minovu tašku do kufru auta. Ach, Taeminnie... budu s ním. Já... Keyi! Nemysli raději na nic. ,,Beztak mě tam jen nechtěli...," zamumlal, když si sedl do auta a připoutal se. Po chvilce si odkašlal, podepřel rukou hlavu a zadíval se z okna. Nastoupil jsem a zavrtěl hlavou. ,,Ale jdi ty. Naše hrdličky si s sebou vzaly Minha, kdyby chtěly být o samotě, neberou i jeho. Měla to být dovolená pro nás všechny. Není to přeci jen dovolená pro ně," usmál jsem se a lehce ho poplácal po rameni, až mi srdce poskočilo. Oznámil jsem šoférovi, aby nás zavezl k doktoru a podíval se na Mina. Ach, to srdce... Kibume, stejně tě nechce. Kdo mě nechce? Zeptal jsem se hloupě v mysli, ale zahnal ty myšlenky a vydechl.

Už jsem se nemohl dočkat, až budu někde ležet na pláži v teple, koupat se v moři a jíst zmrzlinu. Najednou jsem se rozkašlal! "Měl jsi zůstat doma." Zavrtěl hlavou nás drahý leader. "Onew, já jsem vážně v pohodě..." Usmíval jsem se na leadera, kdy jsem se snažil zamaskovat záchvat kašle. Stejně jsem se hned na to rozkašlal! Ne! Aish! Já chci na pláž do Ameriky! "No nevím..." Zavrtěl hlavou Hyun. No jo, naše hrdličky si musí ve všem pomáhat. "Máš horečku!" Zděsil se leader, když mi sáhl na čelo. "Taeminnie ne, zůstaneš tady. Zavolám Keyovi, aby pro tebe zajel a postaral se o tebe." Tak a je to v háji! Se zamračením jsem sledoval, jak leader mluví do mobilu a po chvíli jdeme čekat ven z letiště. Tohle vážně není fér! To mě tam kluci tak moc nechtějí, nebo co?! Ani jsem nestihl další protest a Onew mě táhl je Keyovi. "Tak tady ho máš. My už musíme za chvíli nám to letí." Usmál se Onew, kdy mě popostrčil je Keyovi. "Tak si to užíjte." Zavrčel jsem ironiciky. ,,Mějte se kluci a hezký let," usmál se Kibum, ale vzal mě kolem ramen, až jsem se z toho podivně zachvěl. ,,Ale andílku, to by sis to vůbec neužil, kdybys byl nemocný. Já taky nemohu jet. Co kdybychom příště jeli jen my dva?'' zazubil se, ale hodil mi tašku do kufru auta. Spolu, dva... To by nemuselo být špatné... Ale já chtěl do Ameriky teď! Bůh ví, kdy zase bude taková příležitost a týden volna! "Beztak mě tam jen nechtěli..." Zamumlal jsem, kdy jsem si sedl do auta a připoutal se,odkašlal si, podepřel rukou hlavu a zadíval se z okna. Jo, nechtěli mě tam ty dvě hrdličky Onew a Hyun. Nevadí mi jejich vztah, přeju jim to, ale proč mi takhle berou Ameriku?,,Ale jdi ty. Naše hrdličky si s sebou vzaly Minha, kdyby chtěly být o samotě, neberou i jeho. Měla to být dovolená pro nás všechny. Není to přeci jen dovolená pro ně," usmál se a lehce mě poplácal po rameni. Oznámil šoférovi, aby nás zavezl k doktorovi. Povzdechl jsem si, kdy jsem i trochu zakašlal, ale opřel jsem se hlavou o Kibumovo rameno. ,,V dormu ti pak udělám čaj a půjdeš spát," usmál se. "Cožpak jsem dítě?" Zeptal jsem se zatraceně. ,,No, právě, že dítě jsi," zazubil se a projel mi rukou ve vlasech. ,,A já se chci o našeho maknaeho postarat!" usmíval se. Zachvěl jsem se. Sakra, proč? Zamrkal jsem, ale vydechl a lépe si položil hlavu na rameno svého hyung. Trochu mě začala bolet hlava, dobře uznávám, asi jsem trochu nemocný. Ale to by se u moře vyléčilo. Ani jsem si to neuvědomil, ale ocitl jsem se ve snu u moře se zmrzlinou na pláži.

Takže to vypadá, že v dormě nebudu sám. Tedy vypadá, ona to je pravda. Minnie je nemocný a já se o něj postarám se vší láskou... Láskou?! Opravdu jsi to Kibume vyslovil? Je to dítě! Ale... ale... zamrkal jsem, abych se zbavil těch myšlenek a byl schopný dojet pro něj. Pro Lee Taeminna. Sevřelo se mi srdce, ale po chvilce jsem už byl na letišti. Řidičák ještě nemám, ale když máme šoféra, tak proč nevyužít jeho, ne? Rozloučil jsem se s kluky - dnes již podruhé. Následně jsem vzal Mina kolem ramen, hodil jeho tašku do kufru a nastoupili jsme do auta. Po oznámení cíle cesty šoférovi si Taemin na mé rameno položil hlavu. Úplně se mi roztlouklo srdce. Aish! Kibume klid. ,,V dormu ti pak udělám čaj a půjdeš spát," usmál jsem se. ,,Cožpak jsem dítě?" zeptal se mě zamračeně. Je ti sedmnáct Minnie! ,,No, právě, že dítě jsi," zazubil jsem se a projel mu rukou ve vlasech. ,,A já se chci o našeho maknaeho postarat!" usmíval jsem se. Jo, postarat se o své zlatíčko. Co?! Opravdu jsem na to pomyslel? Zahodil jsem raději ty myšlenky a skousl si ret. Minnie si lépe na mě položil rameno a po chvilce se mi zdálo, že usnul. Zamrkal jsem, ale natáhl se pro bundu, kterou jsem tu měl, a lehce ji hodil přes Minnieho. ,,Pánové, budeme na místě," ozval se najednou šoférův hlas, kdy jsme asi jeli už hodinu. Takže kluci letí. ,,Taeminnie, budeme u doktora," pošeptal jsem Minniemu do ouška a vnitřně se u toho zachvěl. ,,Co? Já k žádnýmu doktorovi nechci," zamumlal a obmotal mi ruce kolem krku, kdy se na mě natiskl. Najednou však prudce zamrkal a odskočil ode mě. ,,Ježiši, promiň!" kulil na mě kukadla a překvapeně mrkal. Zamrkal jsem očima, kdy mi bušilo mé srdce. Ne Keyi, uklidni se, nic to neznamená. On... ne... Kibume! ,,D-dobré Taeminnie," zamrkal jsem s úsměvem. Proč mu to neřekneš?! ,,Půjdeme k doktoru, jen tě prohlídne, předepíše léky a pojedeme do dormu," usmál jsem se a potlačil nutkání se ho dotknout. ,,No jo...," povzdechl si, ale najednou začal hrozně kašlat, kdy po chvilce přestal. ,,No tak jdem...," vzdychl a sáhl na dveře. Usmál jsem se a vystoupil z auta. Došel jsem na Minovu stranu a počkal, než vystoupí. Min vystoupil z auta, kdy mu podzimní vítr rozcuchal vlásky. Strčil si ruce do kapes a vykročil k budově. Zachvěl jsem se. On je tak... úžasný. Sakra, tohle je špatný. Došel jsem ho a objal kolem ramen. ,,Tak pojď ty náš marode,'' zazubil jsem se a šel spolu s ním do budovy. Vešli jsme do nemocnice a výtahem vyjeli do prvního patra a zašli do jedněch dveří do čekárny. Po chvilce vyšla sestra. ,,Tak, pojď dál," usmála se na Mina, který se lehce zamračil, když mu ta sestřička tykala. ,,Jdeš se mnou?" podíval se na mě, když si sundaval bundu a házel ji na věšák. ,,Když ti to nebude vadit," usmál jsem se a odložil bundu na věšák. Zavrtěl hlavou a vstoupil do ordinace, kdy jej sestra posadila na lehátko a mě na židli u zdi. Po chvilce došel postarší doktor v bílém plášti. ,,Tak copak vás trápí mladý muži?" zeptal se a zapsal si něco do počítače. ,,Kašel, horečka, bolest v krku," povzdechl si Minnie. ,,Tak si sundejte košili, poslechnu si vás," usmál se lékař, vstal a došel k Minovi, který si rozepl košili a sundal ji ze sebe. Seděl jsem klidně na židli a díval se na doktora, který se stetoskopem začal Taemina poslouchat. Nemám rád doktorská prostředí, ale seděl jsem klidně. Teda, klidně. Jak se dá sedět klidně, když ho tu vidím bez košile! Do háje! Mé srdce bušilo neskutečně rychle. ,,Dýchejte zhluboka," pronesl doktor, kdy se Minova hruď pomalu zvedala a zase klesala. Poté si jej doktor poslechl i přes záda a povolil mu se obléct. Jaká škoda... Kibume! Klidni svoje myšlenky. Je mladší než ty, je to maknae! Ale když... zamrkal jsem a podíval se chvilku do země, abych klidnil své myšlenky. Doktor prohmatal Minovi krk a podíval se mu do něj. ,,Vypadá to, že máte začínající angínu," pronesl doktor a vrátil se na stůl, kdy napsal recept a podal ho Minovi. ,,Každých dvanáct hodin jednu tabletu. Buďte v teple a moc se nezatěžujte," usmál se na Taemina, který si povzdechl a kývl. ,,Děkuji... Nashledanou," povzdechl si, seskočil z lehátka a šel ke mně. Vzpamatoval jsem se, stoupl si a usmál se. ,,Děkujeme a nashledanou," kývl jsem na doktora a otevřel dveře. Nechal jsem Taemina projít a zavřel dveře za námi. Natáhl jsem se pro naše bundy a podal jeho jemu. ,,Pojď, půjdeme si pro zbraně proti té začínající angíně," usmál jsem se. Min si nasadil bundu a sešli jsme do lékárny pro antibiotika. Min byl zamlklý. Oblékl jsem si bundu, zaplatil za Mina antibiotika a pak do něj lehce žďuchnul. ,,Jsi nějaký zamlklý," zamrkal jsem očima. ,,Prostě jsem chtěl být jinde...," zamumlal, kdy se mu zaleskly očí, ale sedl si do auta. ,,A místo toho budu ležet v posteli s angínou a nudit se " popotáhl a sklopil hlavu. Sedl jsem si vedle něj a objal ho kolem ramen. ,,Ale no tak Taeminnie, neříkej mi, že kvůli tomu bulíš. Něco spolu vymyslíme," usmál jsem se, ale mé srdce tlouklo neskutečně rychle. ,,Když já...," zakoktal se a jeho ramena se roztřásla, kdy mu po tvářích začaly stékat slzičky. ,,Já se tam fakt těšil, hyung...," povzdechl si otřel si tváře, avšak po chvilce tam měl slzy zas. ,,Já se tam taky těšil, ale nemohu. Taky je mi to moc líto, avšak s tím nic neudělám," usmál jsem se a palci mu setřel slzičky. Minnie pokýval hlavou, nadechl se a otřel si oči. Položil si hlavu na moje rameno a spokojeně vydechl. Obmotal ruce kolem mého pasu a zavřel oči. To mě má za polštář nebo co? Zamrkal jsem a obmotal mu ruku kolem pasu. ,,Však my se nějak v dormě zabavíme," usmál jsem se. Po chvilce se mi zdálo, že Taemin usnul. Zamrkal jsem. ,,Ach Minnie... kdybys jen věděl, jak moc tě miluju...," vydechl jsem a dal mu pusu do vlásků. Taemin tiše zamručel, pohnul hlavou a stále sladce spal. Slyšel mě? Snad ne... Nebo... Možná by to bylo lepší... Zachvěl jsem se a opřel si hlavu o jeho hlavu. Já ho miluju a... nedokážu mu to říct. Cítil jsem, jak mě Minnie svírá kolem pasu a postupně se ke mně tiskl víc a víc. Usmíval se a něco mumlal ze spaní. Asi má nějaký sen. ,,Miluju tě... Strašně moc...," zamumlal najednou zřetelně a stiskl mě velice silně. Tak... On... Někoho miluje?! Co... mě? Nebo...ne Kibume, tebe milovat nebude. Tebe milovat přeci nebude, protože je určitě na holky... jak by mohl mít rád tebe? Zaleskly se mi slzy v očích, kdy jsem je zatlačil prsty a přerývaně se nadechl. Po chvíli auto zastavilo a šofér oznámil, že jsme u dormu. Minnie spal, proto jsem ho opatrně sevřel v náruči a šofér mi otevřel dveře. ,,Díky, můžete jet," usmál jsem se a odnesl Mina ke dveřím. Sáhl jsem si do kapes a odemk dveře, zavřel za sebou, kdy se dveře automaticky zamkly a já Mina odnesl do obýváku na gauč. Rozložil jsem gauč a do komody se natáhl pro deku. Svlékl jsem Minovi bundu a přikryl jej. Dal jsem mu pusu na čelo a odešel do kuchyně dělat čaj a něco k jídlu.


,,Taeminnie, budeme u doktora," Slyšel jsem nečí hlas ve svém uchu. ,,Co? Já k žádnýmu doktorovi nechci," zamumlal jsem a obmotal ruce kolem krku toho příjemného polštáře a natiskl se k němu. Počkat, od kdy můj polštář takhle voní?! Otevřel jsem oči a odskočil od Keye, kterého jsem objímal. Mé srdce zběsile tlouklo. ,,Ježiši, promiň!" Kulil jsem na něj oči a snažil se uklidnit. ,,D-dobré Taeminnie," zamrkal s úsměvem, kdy jsem si oddechl. ,,Půjdeme k doktoru, jen tě prohlídne, předepíše léky a pojedeme do dormu," usmál se Kibum. ,,No jo...," povzdechl jsem si, ale najednou začal hrozně kašlat, kdy jsem po chvilce přestal. ,,No tak jdem...," vzdychl jsem a sáhl na dveře. Brzy jsme byli v ordinaci a já seděl na lehátku a Key na židli. ,,Tak copak vás trápí mladý muži?" zeptal se lékař a zapsal si něco do počítače. ,,Kašel, horečka, bolest v krku," povzdechl jsem si. ,,Tak si sundejte košili, poslechnu si vás," usmál se lékař, kdy jsem kývl a rozepl si košili a sundal ji ze sebe. Poslechl si mě nejprve přes hruď a poté přes záda. Následně mi prohmatal krk a podíval se do něj. "Vypadá to, že máte začínající angínu," pronesl doktor a vrátil se za stůl, kdy napsal recept a podal mi ho. ,,Každých dvanáct hodin jednu tabletu. Buďte v teple a moc se nezatěžujte," usmál se na mě lékař. ,,Děkuji... Nashledanou," povzdechl jsem si, seskočil z lehátka a šel ke Kibumovi. Vzali jsme si bundy, koupili léky a pak šli k autu. ,,Jsi nějaký zamlklý," zamrkal na mě Kibummie. ,,Prostě jsem chtěl být jinde...," zamumlal jsem, zalezl do auta a cítil jsem, jak se mi do očí tlačí slzy. ,,A místo toho budu ležet v posteli s angínou a nudit se. " popotáhl jsem a sklopil hlavu. Najednou mě Key objal kolem ramen. ,,Ale no tak Taeminnie, neříkej mi, že kvůli tomu bulíš. Něco spolu vymyslíme," usmál se na mě. ,,Když já...," zakoktal jsem se a po tvářích mi začaly téct slzy. ,,Já se tam fakt těšil, hyung...," povzdechl jsem si, otřel si tváře, avšak po chvilce zam byly slzy zas. ,,Já se tam taky těšil, ale nemohu. Taky je mi to moc líto, avšak s tím nic neudělám," usmál se a palci mi setřel slzičky. Měl pravdu… Nedá se nic dělat. Kývl jsem, sedl si blíž k němu, obmotal mu ruce kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno. Nevím proč, ale bylo mi takhle dobře. ,,Však my se nějak v dormě zabavíme," slyšel jsem ještě Keyův hlas, než jsem se propadl do snu. Byl jsem ve snu s někým… nevím kdo to byl, viděl jsem jen jeho siuletu v mlze. Ale bylo mi jedno jasné! Tu osobu miluji! Mé srdce šílelo a já si přál tu osobu obejmout. Došel jsem k ní, kdy však stále kolem ní byla mlha, ale to mi bylo jedno a objal jsem ji. ,,Miluju tě... Strašně moc...," zamumlal jsem postavě do ouška a pevně ji stiskl. Přetočil jsem se na bok a více se přikryl dekou. Počkat, co? Dekou? Otevřel jsem oči a posadil se. Ležel jsem na gauči v dormu, pod dekou… ale jak… pamatuji si cestu v autě od lékaře… Co tu dělám? "K-Kibummie hyung?" Zvolal jsem a skousl si ret. ,,Ano maknae?" vykoukla z kuchyně duhová hlava, která se usmívala. Oddechl jsem si, když tu byl. Ani nevím proč, ale byl jsem rád, že tu je. "Hyung, jak jsem se sem dostal?" Zamrkal jsem a trochu více se zachumlal do deky. ,,Spal jsi, nechtěl jsem tě budit, a tak jsem tě sem přenesl. Nahoru do pokoje bych tě asi neodnesl, nejsem takový silák jako Minho," zazubil se. Pokýval jsem hlavou a odkašlal si. "A co děláš? Nechceš s něčím pomoct?" Podíval jsem se na něj a znovu si trochu odkašlal. ,,Hovězí plátky s ananasem. Jen lež, už to budu mít. Mám tu ten čaj i pro tebe. Taky si vyber, v jakých hodinách si budeš brát prášek,'' usmál se. "Ale umma… Já se nudím." Zaúpěl jsem, ale podíval se na hodiny. "Mh… Tak teď je půl druhé, tak ve dvě." Povzdechl jsem si. ,,Hehe, teď ses vyspal. Zapni si televizi, třeba tam budou dávat nějaký film. Takže zvládneš vstávat ve dvě ráno na prášek?" pousmál se, ale podíval se do kuchyně, nejspíše kontroloval jídlo, ale zase se podíval na mě. Zamyslel jsem se. "Jo, v pohodě… Nebo já nevím… Na druhou stranu, vstávat v šest se mi taky nechce. Tak… Si dám první prášek v jedenáct v noci a další v jedenáct dopoledne." Zamrkal jsem, ale natáhl se pro ovladač. "Keyi umma, přineseš mi ten čaj, prosím?" Podíval jsem se roztomile na Kibuma. Asi mu budu říkat umma jako dřív, zvlášť, když se o mě tenhle týden asi bude starat. ,,Jo, v jedenáct je dobrá volba," usmál se, ale pak kývl a zmizel v kuchyni. Slyšel jsem, jak tam zanadával, ale pak přišel s termohrnkem. ,,Prosím Taeminnie-sshi," zazubil se. "Děkuji." Usmál jsem se a lehce foukl do hrnknu a trochu se napil. Zapl jsem televizi a nakonec jsem našel Simpsonovi. Proč ne, už jsem je dlouho neviděl. Občas jsem se napil čaje a někdy poslouchal, co Key v kuchyni vyvádí, ale spíše jsem se snažil zabavit koukáním na Simpsonovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama