My heart bleeds When you destroy yourself! (3.Část)

19. listopadu 2016 v 6:00 | Taehee

My heart bleeds When you destory yourself!


안녕! :D Třetí díl je tu :D Konečně já... Jsem hrozně ráda, že to vychází tak často heh a že prostě stále mám co psát

Pár: JongHyun & Taemin (JongTae)
Varování: 15+, Může obsahovat sexuální prakitky, vulgarismy, nadávky, popis alkoholismu, kouření cigaret atd :D
Kazumi jako Jonghyun (Tučné); TaeHee jako Taemin (Netučné)



3.ČÁST

Šel jsem s ním a vůbec nechtěl, aby si zkazil své plíce. Aby jednoho dne musel přestat zpívat a tančit. Kdy se mu to vymstí? V obchodě jsem ho musel dost dobře štvát, když jsem prodejci řekl, že Min je nachlazený. Dobře, trochu jsem si navymýšlel, ale to mi absolutně mi to bylo jedno! Já nechci, aby se… aby se jednoho dne probudil a nemohl zpívat. Jeho hlas lahodí mým uším! Musí s tím přestat, sakra! Řekl jsem mu, že snad nechce dostat zápal plic - a to jsem zvolil ještě tu lehčí chorobu vážení! "Můj sen?" uchechtl se, kdy jsem ho sledoval. Je to jeho sen… vždy chtěl zpívat a tančit a - "K čemu mi je, dělat můj sen, když není nikdo, kdo by ho sledoval a měl z něj radost? Hn?" zavrčel a protáhl se kolem mě, kdy jsem hodil prodavači pár peněz, aby mu to nebylo líto a vyběhl jsem za ním. ,,A na fanoušky jsi zapomněl?" křikl jsem za ním a vyšel ven z obchodu, kdy jsem se za ním rozešel. Taemin se zastavil a otočil se na mě. Zkusil na mě povrchní pohled. Proč to děláš? Proč se na mě tak díváš… Taeminnie. On však sklonil hlavu a zasmál se zas tolik arogantně. Tohle nebyl Minnie… ,,Jsou přelétaví... Jeden den nás milují, druhý den nás nesnáší... A i když máme miliony fanoušků, jsme pořád sami... Pořád... A já v tuhle dobu ještě stokrát víc," pronesl, strčil ruce do kapes a vykročil vpřed s hlavou k zemi. To není pravda! ,,A co my? Počkej!" doběhl jsem ho. Řekni mu to Hyune! Dělej, teď mu to řekni! Rozumíš? Zachytil jsem ho za zápěstí. ,,Mně na tobě záleží..," zadíval jsem se mu do očí dost vážně. Ty pitomče! Proč jsi mu neřekl, že ho miluješ?! Nevěřil by mi to… pořád si myslí, že jsem s Keyem! Zavrčel jsem ve vlastní mysli, kdy se mi Taemin vysmekl z držení. "Jsi náš hyung… Záleží ti na všech…," šeptl až neslyšně. No vidíš! Teď ti utekl! Ztratil se mi v davu lidí. Saakraa!! Hodil jsem kšiltovku na hlavu, stáhl ji více do očí a nasadil si brýle a roušku. Podíval jsem se kolem dokola. Kde by byl… kde by mohl být? Zaslechl jsem nějaký nadšený jekot, kdy jsem šel po něm a prodral se lidmi dopředu, kdy se akorát Taemin objímal s malou holčičkou. Neměl by to dělat…ale ať si manažer nakašle. ,,Jdi pryč ty úchylnej feťáku!" strčila najednou do mě nějaká žena, když asi chtěla svoji dceru dostat k Taeminovi pro podpis. Podíval jsem se na ni a sundal si brýle a roušku, kdy jsem se usmál tak, jak se usmívá jen jeden člověk! ,,Milá dámo, vaše poznámka je nemístná, ale sbohem…," usmál jsem se, kdy se s tímto za mnou otočilo několik tváří, ale to jsem už zmizel za rohem, kdy jsem procházel kolem trafiky. Znovu jsem si nasadil brýle a uschoval se do stínů mezi sloupy. Po chvilce k trafice skutečně přišel a … no co si budeme povídat, koupil si tu proklatou krabičku se zlatým nápisem. Povzdechl jsem si, ale vydal se dřív před obchoďák. Došel jsem tam dřív, než on, kdy jsem se tam opřel. Brýle jsem si sundal a projel si rukou lehce ve vlasech, ale čekal na Taemina. ,,Takže to nedokážeš bez nich vydržet?" podíval jsem se na něj, když konečně vyšel. Podíval se na mě a lehce se zamračil. ,,Dokážu, když budu chtít... Ale já nechci. V tuhle chvíli, nechci," odpověděl a vytáhl si z krabičky jednu černou cigaretu se zlatým pruhem u filtru a strčil si jí do pusy, kdy jí zapálil a natáhl do plic kouř, kdy si trochu odkašlal. ,,Pokud jednou začneš, je těžké s tím přestat," povzdechl jsem si. Ten jeho kašel se mi vážně nelíbil, svíralo se mi srdce, jak se takhle může ničit… Taemine... ,,Půjdeme do parku? Cestou si můžeme koupit sushi nebo pizzu," usmál jsem se a mrkl na něj. Zavrtěl hlavou. ,,Není těžký přestat, když ti to nechutná," mrkl a potáhl si. ,,A to ti nevadí jít někam s takovou troskou?" zasmál se a z úst mu vyšel kouř, kdy zamrkal a opřel se o zeď obchoďáku. Ten jeho smích, tak arogantní a… sakra Taemine. Já vím, omlouvám se, to sakra říkám moc často, ale já si nemohu pomoct. ,,Přeháníš a meleš nesmysly, pojď, odreaguješ se," zazubil jsem se a poplácal ho lehce po rameni. ,,Fajn...," pousmál se, típl cigaretu o kovový odpadkový koš a vyhodil jí tam. Že by nechtěl kouřit přede mnou? To si mohl odpustit, včera přede mnou píchal, tedy, nevěděl o tom. Já ho viděl celou dobu, ještě nyní se mi svíralo srdce, které vědělo, že ho miluje… Sáhl jsem do kapes, super, peněženku mám i s penězi. ,,Škoda, že už není otevřený letní kino, organizátoři pouštěli super filmy," usmál jsem se a lehce vzal Mina kolem ramen, kdy jsem šel s ním do parku.


Mohl jsem čekat, že na mě bude Hyunnie venku čekat a odchytne si mě. Tedy, obrazně řečeno. ,,Takže to nedokážeš bez nich vydržet?" podíval se na mě. Lehce jsem se zamračil a pohlédl na něj, kdy se mi svíralo srdce. ,,Dokážu, když budu chtít... Ale já nechci. V tuhle chvíli, nechci," Řekl jsem, vytáhl si cigaretu, strčil do pusy zapálil a potáhl si, kdy jsem si lehce odkašlal. ,,Pokud jednou začneš, je těžké s tím přestat," povzdechl si. ,,Půjdeme do parku? Cestou si můžeme koupit sushi nebo pizzu," usmál se na mě, kdy jsem zavrtěl hlavou. ,,Není těžký přestat, když ti to nechutná," mrkl jsem a potáhl si. Jo, nechutná mi to, přestat není těžký, když vám to prostě nechutná a kouříte… prostě jen tak… Eh, trošku blbý říct jen tak… ,,A to ti nevadí jít někam s takovou troskou?" zasmál jsem se a z úst jsem nechal vyjít kouř a opřel se o zeď obchoďáku. ,,Přeháníš a meleš nesmysly, pojď, odreaguješ se," zazubil se a poplácal mě lehce po rameni. ,,Fajn...," pousmál jsem se, típl cigaretu o kovový odpadkový koš a vyhodil jí tam. Nebudu kouřit, když jsem s ním. Nechci mu ničit jeho nádherný hlas a dopustit, že by už nikdy nikdo neslyšel jeho dvouminutové dlouhé čisté a vysoké tóny? To opravdu ne! ,,Škoda, že už není otevřený letní kino, organizátoři pouštěli super filmy," usmál se a… dal mi ruku kolem ramen. Myslel jsem, že se zblázním. Tedy, spíš tím, jak se mi v tu chvíli rozbušilo srdce. Jako bych měl v hrudi buben! Aish! Sklapni! Je s Keyem, tak co blbneš? Zařval jsem v myšlenkách na svoje srdce a vydechl, když se trochu zklidnilo. Ne moc, ale jakž takž jo. Do parku to nebylo daleko a my brzy už byli v jednom altánu, kdy jsem si sedl ke klavíru a protáhl si prsty, než jsem si zkusil zahrát několik tónů. "Ach… Musím to lehce naladit, rve mi to uši…" Zavrtěl jsem hlavou a otevřel klavír, kde byly struny. "Nechápu, proč se tady o to nikdo nestará…" Zamumlal jsem a natáhl se, abych naladil jednu strunu. ,,Možná, že kdybychom sem chodili častěji, tak by se o to někdo zase starat začal," usmál se, ale šel ke kovové bedně, kde se schovávala jeho kytara. Přimhouřil jsem oči a lehce svraštil obočí, ale neměl jsem čas mu na to něco říct. Brnkl jsem do struny a podle sluchu to naladil. Ještě to umím, to je super. Naposledy jsem to dělal tak před třemi roky, od té doby můj klavír ladí někdo z manažerových lidí. Naladil jsem ještě tři struny a bylo hotovo. Zaklapl jsem zadní část klavíru, sedl si ke klávesám a zkusil zahrát pár tónů. "Tak jo, klavír je v cajku." Zašklebil jsem se a podíval se na Hyuna. "Čím chceš začít?" Zeptal jsem se, kdy jsem sledoval, jak kontroluje kytaru. Ah… Miluju, když hraje na kytaru, má u toho strašně nádherný výraz v očích.

Vidět ho, jak se užírá s vlastními myšlenkami… bolelo mě to. Tak proč mu to už neřekneš? Co mu mám říct? Ptal jsem se sám sebe hloupě. Co asi! Že bys pro něj skočil i do jámy s jedovatými hady! Prostě, cítit jeho blízkost, bylo pro mě vším. Navrhl jsem park, kdy on souhlasil nakonec, i když pronesl, že tam půjdu s troskou. Kdyby radši mlčel na tohle téma… není troska… pytel plný neštěstí. Přestal kouřit, možná přeci jen něco dokážu a to…pokud jsem s ním, nebude kouřit. Poznamenal jsem, že je škoda, že není otevřené letní kino. Dal jsem mu ruku kolem ramen, kdy mé srdce tlouklo rychle. Proč mu to neřekneš? Povzdechl jsem si, ale po nějaké chvilce jsme byli již konečně v parku. Zašli jsme do našeho oblíbeného altánu, kdy si Taemin zasedl ke klavíru. Usmál jsem se, když zkusil zahrát pár tónů, až to trhalo uši. "Ach… Musím to lehce naladit, rve mi to uši…," zavrtěl hlavou a otevřel klavír, aby mohl na struny. "Nechápu, proč se tady o to nikdo nestará…," zaslechl jsem ho, kdy jsem pokrčil rameny. ,,Možná, že kdybychom sem chodili častěji, tak by se o to někdo zase starat začal," usmál jsem se, ale šel ke kovové bedně, kde se schovávala má kytara. Z kapsy jsem si vzal své klíče a otevřel oprýskanou starou bednu, v které se schovávala ta má krasavice. Byla už starší, ale jistě bude hrát ještě dobře. Došel jsem blíž k Taeminovi, kde jsem obvykle sedával. "Tak jo, klavír je v cajku," zašklebil jsem se a podíval se na mě. Já lehce začal otáčet kolíčky na kytaře, vybrnkával si tóny. "Čím chceš začít?" zeptal se mě. ,,Arg sakra to je přeladěný, až to hezký není," zabrblal jsem, ale přivřel oči a zkusil stupnici C-dur, kdy bezpečně poznáte, jak moc tóny sedí. Ještě jsem párkrát pootočil kolíčky, ale po chvilce už to konečně bylo akorát. Ještě že ty struny drží… Podíval jsem se na Taemina. ,,Tak, mohli bychom začít se Sing your song," odpověděl jsem mu s úsměvem. ,,Sing your song? Jo, tak to mi dej chvilku, nemohu si vzpomenout na první takt," zasmál se a položil prsty na klávesy, kdy se mi zdálo, že se mu trochu chvějí ruce. Zmáčkl pár kláves a pak se zazubil. ,,Kya, už vím," zamrkal a zahrál začátek Sing your song úplně bez chybně. ,,Už jsem se bál, že si nevzpomenu," otočil se na mě pohledem. ,,Už je to doba, co jsme ji zpívali naposledy," zasmál jsem se. ,,Ale máš úžasnýho pamatováka a cit v rukou, to se nezapomíná," usmál jsem se. A taky máš úžasný oči, rty… Ah Hyune, drž myšlenkové pochody na uzdě. Všiml jsem si, jak zamrkal a lehce mu zrudla líčka. Odkašlal si a přiložil prsty na klávesy. ,,Takže jdem na to?" zeptal se zamrkal. ,,Obvykle nám to odpočítává Minho, tak... Ujmeš se toho?" dodal ještě a zaklonil hlavu, kdy si protáhl krk. ,,Jasně," usmál jsem se a připomnělo mi to staré časy. ,,Tak jdeme…," dodal jsem a poklepal prsty na kytaru, abych to odpočítal, kdy jsem začal hrát a Min společně se mnou. Tuhle písničku mám rád, složil jsem ji pro nás a… sice ji nebudeme zpívat všichni, ale zastoupíme jednotlivé hlasy, i když s rapem Minha si nevím rady, ale v tuhle chvíli jsem na to nechtěl myslet.


Bych se asi zbláznil, kdybych si nevzpomněl na noty k Sing your song. Škoda, že nemohu na koncertech sedět za piánem a zpívat, určitě by to vypadalo dobře! Hyunnie to odpočítal a začali jsme. Já zpíval Keyovy party, Hyun Onewa a rappové části Minha a Keye jsme si střídali. Ani jeden jsme nerappovali dvakrát dobře, ale zvládlo se to. V průběhu písně přicházeli lidé, točili si nás a zpívali s námi. Když jsme skončili, lehce jsem si odkašlal a přejel si jazykem přes horní patro, kde se skrývala chuť cigarety. Zamrkal jsem a podíval se na Hyuna. "Nedáme něco z tvého alba? Třeba… Já osobně mám rád Cocktail." Snad to nebude brát tak, že bych se chtěl vyvlíknout ze zpěvu! Já ho… Jen chci poslouchat. A Cocktail zpívá fakt nádherně! ,,Můžeme dát cokoliv, klidně i Cocktail," usmál se a přikývl. Uff… "Tak fajn… Je to takhle, žejo?" Zahrál jsem melodii z té písně a pak se podíval na něj, kdy jsem si skousl ret, když se na mě tak krásně díval. ,,Jo, přesně tak," zamrkal očima, ale lehce poklepal prsty na kytaru a přikývl. Usmál jsem se, že to mám dobře a kývl, že můžeme. Bylo to skvělý. Poslouchat jeho hlas a doplňovat ho tím, že tady mlátím prsty do kláves. Když jsme opět píseň ukončili, lidé zatleskali. "Úžasný…" Pronesl jsem směrem k němu a zamrkal překvapení, co jsem to právě řekl. Dali jsme ještě několik písní, které si přáli lidé, co nás pozorovali a pak už jsme se zvedli, že půjdeme. Zavřel jsem klavír, Hyun uklidil kytaru a vydali jsme se do restaurace. Cukala mi ruka k cigaretám, když jsem spatřil několik dětí s rodiči. Ach… Jak jim závidím! Když jsme vstoupili do restaurace s velkým nápisem "Kouření zakázáno", oddechl jsem si a usedl ke stolu, naproti Hyunovi. Odvrátil jsem svůj pohled od jedné šťastné rodinky, kde byli dva malí kluci, matka a otec, jedli a o něčem se bavili. "Dobrý den, vzácní hosté. Co si dáte?" Pozdravil s úklonou číšník. Aigoo… Fakt tohle miluju. Prý vzácní hosté, jako by na nás bylo něco výjimečného. "Já si dám temaky, lososové sushi a okurkové. A k pití bílé víno, třeba… Co ty, Hyune?" pohlédl jsem na něj. Jo, objednávám si toho jídla celkem dost, ale mám hlad a navíc si to mohu dovolit! Jsem hubenej, tak co…

Na noty si vzpomněl po chvilce a já byl rád. Ne proto, že by to zpozdilo písničku, ale on by se kvůli tomu mohl trápit. Nechtěl jsem, aby se trápil! Odpočítal jsem to a začali jsme. Já si vzal části Onewa a rapp Minha, Minnie menší party Keye a jeho rapp jsme si brali oba dva, ale řeknu vám, rapp nám prostě nejde, ale zvládli jsme to. Během písně přicházeli lidé, natáčeli si nás. Jo, měl jsem dole kapuci a brýle. Nevadilo mi to. Píseň skončila a mladíček si lehce odkašlal. Vidíš? Tady to máš… ty tvoje cigarety. On se na mě najednou podíval. "Nedáme něco z tvého alba? Třeba… Já osobně mám rád Cocktail," řekl svoji prosbu. Trochu mě to překvapilo a srdce zabušilo. ,,Můžeme dát cokoliv, klidně i Cocktail," usmál se jsem se a přikývl. Klidně budu hrát, když ho tu budu mít u sebe. "Tak fajn… Je to takhle, že jo?" zahrál melodii a podíval se na mě. Usmál jsem se, trefil se dost přesně a mé srdce bušilo jako na vrata. ,,Jo, přesně tak," zamrkal jsem očima, ale lehce poklepal prsty na kytaru a přikývl. Taemin se usmál a taky kývl. Začali jsme, tedy, já začal zpívat a doprovázel se na kytaru, kdy Min mě sekundoval s klavírem. Bylo to úžasné a mně se v jednu chvíli zaleskly oči, ale po skončení písně nám lidé zatleskali. "Úžasný…," pronesl mým směrem, kdy jsem lehce zamrkal očima. ,,Ty jsi byl taky," usmál jsem se a myslel si, že mé srdce vyskočí z té hrudi. Pak jsme si dali ještě pár písní, kdy jsme je vybírali z davu. Lidí bylo tady několik, ale nemůžeme tu být pořád. Mohlo být kolem druhé, když jsme řekli, že půjdeme. Minnie zavřel klavír a já uklidil kytaru, zamkl ji a vyrazili jsme do restaurace. Před námi bylo několik dětí s rodiči. Podíval jsem se nenápadně na Taemina a nadechl se, když jsem si všiml, jak jeho ruka cuká k cigaretám. Tak… proto? Nemůže… nedokáže vidět děti s rodiči? No, co sis jiného myslel, ty tupoune! Skousl jsem si ret, ale konečně jsme vešli do restaurace, kde bylo kouření zakázáno. Nepodezírejte mě, já za to nemohu! Usedli jsme k jednomu stolu, kdy si on sedl naproti mně. Kousek dál jedla rodinka, kde měli dva malé kluky. Skousl jsem si ret, ale nadechl se s výdechem. "Dobrý den, vzácní hosté. Co si dáte?" pozdravil s úklonou číšník. Jo, jak jinak, že? "Já si dám temaky, lososové sushi a okurkové. A k pití bílé víno, třeba… Co ty, Hyune?" podíval se na mě Minnie. ,,Já bych si vzal Bul gogi, sushi s tuňákem a mangem. A k zapití červené víno," usmál jsem se a kývl. ,,Jistě pánové, během chvilky to zde bude," usmál se číšník a s úklonou se odporoučel pryč. ,,V poslední době jím pořád jen sushi... Kupodivu, mi to ani nevadí," zasmál se Min, když odložil lístek. ,,Sushi není špatný, je to špatný ve chvíli, když se jím přejíš," zasmál jsem se a lehce se protáhl v ramenou. Vevnitř sebe jsem se lehce chvěl. ,,To mě tak napadá, že jsem ho už dlouho nedělal, možná jej už ani neumím," zazubil jsem se a lehce si pohrál s ubrusem na stole.

Když se jim přejíš, tak už není dobrý? Já bych ho mohl jíst klidně celý život. Asi jako Minho a jeho ramen! ,,To mě tak napadá, že jsem ho už dlouho nedělal, možná jej už ani neumím," zazubil se Jonghyun. "Myslím, že to se nezapomíná." Uchechtl jsem se a posunul lístek dál, abych měl místo na jídlo. Uslyšel jsem smích a vzhlédl od stolu, naproti. Skousl jsem si ret, když se dva malí kluci bili s hůlkama, jako kdyby to byli meče. Přesně jako já a Taesun, když jsme byli mladší. Jednou jsem mu to málem bod do oka, ale on se nezlobil. To nám bylo kolik? Mně tak třináct a jemu patnáct. Rychle jsem zamrkal, srdce se mi zachvělo. "Já… Já… Půjdu si… Zapálit…" Promluvil jsem k Hyunovi a hodlal se zvednout a jít před restauraci. ,,Mine, uvolni se, uklidni, za chvilku nám donesou jídlo. Jsme tu jen my dva. Představuj si to. Před jídlem není cigareta dobrá a navíc, není vhodné vstávat od stolu, soustřeď se na můj hlas a svůj dech." Podíval jsem na něj, do jeho očí a naprázdno polkl. Nemohu ho neposlechnout, protože je to můj hyung a navíc, odcházet z restaurace během jídla, nebo před ním je u nás dost velká neslušnost. Sklopil jsem hlavu, opřel se čelem o svou ruku a palcem jsem si promnul místo pod obočím. Vzhlédl jsem, když číšník přinesl víno. Okamžitě jsem si jej vzal a napil se a vydechl. Chvilku na to nám přinesl i jídlo. Nic jsem neříkal a jen jsem se díval do svého talíře a jedl. Co bych asi tak říkal? Jedině to, že si chci jít zapálit! Jo, to chci a moc!

Sushi je dobré, jasně, ale pokud se jím přejíte… No, zkuste to, když se přejíte jídlem, které máte rádi, není to dobrý, protože se vám udělá zle! "Myslím, že to se nezapomíná," uchechtl se, když jsem poznamenal, že si už možná recept na sushi ani nepamatuju. Ušklíbl jsem se a lehce se protáhl, ale dal stranou jídelák, kdy jsem zaslechl smích od té rodiny. Kluci si hráli s hůlkami a… Taemina to dost vzalo. Vypadal na to, skoro jako by v obličeji úplně vybledl. Sevřelo se mi srdce, když jsem ho tak viděl. "Já… Já… Půjdu si… Zapálit…," promluvil Taemin a chtěl se zvednout. ,,Mine, uvolni se, uklidni, za chvilku nám donesou jídlo. Jsme tu jen my dva. Představuj si to. Před jídlem není cigareta dobrá a navíc, není vhodné vstávat od stolu, soustřeď se na můj hlas a svůj dech," díval jsem se na něj, když se mi podíval do očí. Měl jsem nyní štěstí, že jsem jeho hyung, ke všemu platí určitá pravidla, která se musí dodržovat. On sklopil hlavu a já si povzdechl. Tohle se musí odbourat, ale jak? Kdybys mu řekl, že ho miluješ! Konečně došel číšník s vínem, kdy jsem ho ochutnal. Bylo výborné, alespoň něco. Po chvilce došel i s jídlem. ,,Dobrou chuť," usmál jsem se, ale začal jíst. Jedli jsme dost mlčky, kdy jsem cítil, jak se mé srdce bolestně svírá, pláče a chce, aby se Minnie konečně usmál. Jak je to dlouho, co se smál naposledy? Před tou nehodou… skousl jsem si ret, ale po chvilce dojedl, kdy Taemin ještě jedl. ,,Až to dojíš a dopijeme víno, můžeme se vrátit do dormu," usmál jsem se. Smutně kývl a zachvěl se, kdy dál dojídal své jídlo mlčky. Po chvilce dojedl a napil se posledního loku vína, co mu zbýval ve sklenici. Vytáhl mobil, kdy se zřejmě jen podíval na čas, avšak rychle zamrkal, zatřásl se a podíval se na mě. ,,Dojdeme zaplatit na bar?" zeptal se, jako by byl duchem nepřítomný. Co mu je? Co se to s ním sakra děje? ,,Mine, jsme v restauraci, tady se platí obsluze, která sem dojde…," vydechl jsem, ale mávl na obsluhu. ,,Vezmu to dnes na sebe, jo?" pousmál jsem se, ale vytáhl kreditku. ,,J-jo... Sorry...," zamrkal, podrbal se na zátylku a hned na to si dal ruku před pusu a celkem silně si odkašlal. Znovu se mi bolestně sevřelo srdce. Takhle ho nemohu nechat! Číšník došel a předložil mi účet, kdy jsem přiložit kartu k přístroji, napsal zrychlený kód a vstal. ,,Děkujeme," pousmál jsem se, ale lehce se usmál na Mina. ,,Tak půjdeme," kývl jsem.

TO BE CONTINUED

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama