Loser (Part Two)

2. září 2018 v 21:53 | Taehee

Loser


Stihla jsem to! Jo! Trochu jsem měla obavy, že nestihnu vydat dnešní kapitolu. Chci rozjet aktivitu zase 1x týdně, ale musím se trochu víc snažit, no... Kde jsou ty časy, kdy každý den na blogu něco vyšlo? Je mi to líto, ale bohužel to tak je, ale snažím se to změnit.

No, užijte si dnešní kapitolku!

Upozornění: Asi nic
Pár: GDYB (G-Dragon/Ji Yong & Taeyang/Young Bae)

Normální písmo - Young Bae; Tučné písmo - Ji Yong.


Netušil jsem, jak se to přesně stalo, ale usnul jsem… Usnul jsem s tím bílým křížem, který jsem svíral. Zdálo se mi tom… Jak stojím na nějaké vysoké římse, nebo budově… Nevím, co přesně to bylo. Sledoval jsem kříž ve svých rukou. Zahleděl jsem se na nebesa a poté na kříž s nápisem, který mne každý den užíral. A poté jsem jen roztáhl ruce a mé tělo se sneslo dolů, na tvrdou betonovou zem…

"Ne!" Vyjekl jsem a prudce se posadil. Celý jsem se potil, tekl mi pot po tváři a já se chvěl. Rozhlížel jsem se kolem sebe, přičemž jsem rychle oddechoval. "Byl to jen sen…" Zašeptal jsem a padl zpět na postel, kdy jsem se uhodil o dřevěnou hranu. Zaúpěl jsem a pronul si hlavu. Je neděle… Večer… Měl bych do kostela, teď tam jistě nikdo nebude…

Usadil jsem se na posteli a projel si rukou v mastných vlasech. Měl bych se někdy taky umýt, ale kde asi? Leda pod deštěm… Bůh… Bůh na mě kašle… Možná bych ani do toho kostela chodit neměl, stejně mi je to k ničemu! Kopl jsem do postele a vstal, kdy jsem se zhlédl v odrazu v okně. Jsem tak mladý a můj život stojí za nic. "Pane Bože…" Zašeptal jsem a sklopil pohled. Dobrá, půjdu do kostela, ale… Asi naposledy… Možná mi víra vážně v ničem nepomůže…

Strčil jsem si ruce do kapes a vydal se na cestu. Venku se již stmívalo a já sledoval chodík pod svýma nohama. Najednou začalo pršet. Přidal jsem a více jsem se zabalil do své rudé kožené bundy. To je to nejteplejší, co mám. Míjel jsem lidi, kteří se rychle běželi skrýt do svých domů, obchůdků a nebo do aut, aby mohli také odjet domů. Jak já jim závidím.

Brzy jsem dorazil před obrovské dřevěné dveře. Pomalu jsem je odtlačil a vstoupil do kostela. Jak jsem předpokládal, nikdo tu nebyl. Došel jsem před oltář, udělal jsem si přes sebe kříž a poté jsem zaklekl do první lavice. "Pane Bože, pomož mi prosím… Já už nechci žít takto sám… Takto jako bezdomovec… Potřebuji teplou postel, jídlo a práci…. Je mi jedno jakou, klidně budu mýt nádobí, ale hlavně, že dostanu peníze… Jenže… Kdo zaměstná bezdomovce?" Zachvěl jsem se a zařel víčka, kdy jsem pokračoval v prosbách a modlení.


"Náš pán vás nikdy nenechá samotné… náš pán stojí při vás ve všech strastích… náš pán vás doprovází všude…" promlouval do mé duše hlas z televize. Počkat? Jakou duši vlastně mám?

"Bože, ty jsi blázen, proč koukáš na nějaké pitomosti o náboženství, když ani do toho kostela nechodíš, nebuď blázen, blbče…" zasmál jsem se, zavrtěl hlavou a napil se, kdy jsem se protáhl a natáhl se přes postel, kdy jsem zíral do stropu. Mysli, co budeš dělat, mysli, mysli…

"Achjo…" zívl jsem a zavrtěl hlavou, kdy jsem se posadil a zamračil se. "Zase tam bude noc… další noc, kdy budu sám… další noc, kdy budu muset být v tomhle malým bytě sám… kdybych ho alespoň neměl tak malý," zachechtal jsem se ironicky, vstal a převlékl se. Oblékl jsem si nalehko roztrhané drahé džíny, černou košili, přes to hodil ten svůj kabát a vyrazil ven z bytu.

Brzy jsem šel po ulici. Míjel lidi, míjel krámy, obchody, nevím, co ještě, ale občas se zaposlouchal do rozhovorů. "Včera jsem našel lásku svého života… Bůh mě nenechal samotného!" "Ach… Bůh nikdy nenechá nikoho samotného!" "Náš pán je milý a hodný… ten nás o samotě nenechá!"

A už dost! Proč si o tom tak najednou všichni povídají? Aha! Tamhle je kostel, to je jasné! Zavrčel jsem, změnil směr a šel na druhou stranu. Šel jsem kolem cukrárny, kde proti mně šli dva blonďáci, objímali se, sem tam si dali polibek… aha… tak jsem asi vážně až moc přehnaně sám.

"Jongie hyung, pojď ještě na zmrzlinu!" zamrkal ten jeden blonďák a ten druhý se zasmál. "Samozřejmě lásko, máme ještě čas," usmál se a zašli do cukrárny.

Vidíš? Takhle bys to měl taky, kdybys někoho měl! Jenže ty nikoho nemáš, jsi - A ticho do háje! Zasyčel jsem, sevřel ruce v pěst, otočil se na patě a vyrazil směrem ke kostelu. Byl jsem od něj dál, akorát začalo pršet a lidi začali zdrhat a mizet pryč z ulic. "Bezva, co si ten nahoře o sobě jako myslí, že dělá? No jo, neznaboh jde do kostela, co?" zamumlal jsem, ale zrychlil, ačkoliv trochu kapek deště se dostalo na můj krásně drahý oblek, ale což o to!

Když jsem vešel dovnitř, všiml jsem si, že v první lavici někdo klečí. Už zdálky jsem viděl, že má mastné vlasy, nějakou rudou džínovku a modlí se. Nebo jak tomu vlastně vůbec říkají. Kdopak to asi je? Rozešel jsem se uličkou, kdy mé těžké boty lehce klapaly, ale tak, koho to zajímá, že? Přesto jsem došel k němu blíž a oslovil ho asi tak nejlépe, jak jsem uměl;

"Hey ty…"

Zachvěl jsem se, když jsem uslyšel ten hlas… To… To… To ke mně mluví Bůh? Ale… Takovým hlasem? Takový jsem si… Nikdy nepředstavoval, tedy… Ne, že by se mi tvůj hlas nelíbil, Pane… "Uhm… Pane, to jsi ty?" Zašeptal jsem a zahleděl se nahoru, na oltář. Uvidím Boha? Nebo snad již umírám? To ne! Prosím!

"No jasně... že jsem to já... koho jiného jsi čekal?" Pronesl ten hlas! Vykulil jsem oči a cuknul sebou, když jsem si uvědomil, odkus hlas jde. Pomalu jsem vstal a otočil se. Leknutím jsem uskočil dozadu a spadl na lavici, kde jsem se teda pěkně rozvalil, jak nějaký pytel. Nebyl jsem schopen vydat ani hlásku… Ten, kdo se na mě díval, nevypadal ani trochu jako Bůh, spíše jako sám Satan!

On pozvedl obočí a zasmál se. "Co je? Vypadám snad jako strašidlo?" Zabručel a prohlédl se, ale pak udělal ke mně další krok a nabídl mi ruku. "Vstávej..." mrkl.

Chytil jsem se jeho ruky a nechal si pomoci na nohy. Poté jsem hned provedl rukou před sebou kříž. "Vypadáte jako sám Satan…" Špitl jsem upřímně. Muž zamručel, podíval se na oltář, dal si ruce do kapes svého kabátu a podíval se znovu na mě. "Že by to byl důvod, proč jsem sám?" Zamyšleně si mě prohlédl. "Nejsem Satan... ti snad do kostela nechodí, zemřeli by tam, ne? Ne že bych byl věřící," mrkl.

Zamyšleně jsem pokýval hlavou a prohlédl si jej. Satan to určitě nebude, ale… Přesto… Ty oči, ty vlasy, obličej, oblečení… Nevypadá, jako kdyby tu měll být, i když… Já mám co říkat, se svým nemytým tělem, vlasy a špinavýma hadrama. "Co vás sem přivedlo?" Zeptal jsem se nejistě a doufal jsem, že mě teď třeba nepřepadne a nezabije.
"Samota..." uchechtl se. "Není to lehké být bohatý a žít sám... vidět všechny ty páry kolem sebe... a pak... každý pořád říká, že Pán nenechá nikoho samotného... chtěl jsem vědět, jak moc velké žvásty to jsou," pokýval hlavou.

"Bůh je stále se všemi, bez ohledu na bohatsví, chudobu, rasu a pohlaví…" Pronesl jsem a pohlédl na oltář a následně zpět na muže. "Vážně? A s tebou byl... celou dobu? Ono to totiž vůbec tak nevypadá," zavrtěl hlavou a projel si rukou ve svých vlasech.
Naštvaně jsem se zamračil. Boháč jeden, určitě si vydělal prachy něčím hříšným! Drogama, nebo je to pasák a má bordel, nebo, co já vím! "Tss… Říká někdo, kdo si určitě své bohatsví získal hříšnými činy!" Pronesl jsem a šel k němu, kdy jsem mu na čele udělal křížek.

"Kéž ti bůh odpustí tvé hříchy!"


To, že tu najdu nějakého mračivého chlapce, jsem vážně nečekal!

"Tss… Říká někdo, kdo si určitě své bohatství získal hříšnými činy!" pronesl a šel ke mně, kdy mi udělal na čele křížek. Co to sakra řekl?!

"Kéž ti bůh odpustí tvé hříchy!"

Povytáhl jsem obočí a potřásl hlavou. "Hey... co si o mně sakra myslíš?!" Zabrblal jsem a chytl jeho ruku, kterou na mě sahal. "Já? Co si myslím? Že své bohatství máš jen díky hříchům, buď vedeš dům plný hříchu, nebo prodáváš drogy... Proto jsi sám... A ani Bůh tě k sobě nepřijme!" Pronesl a škubl rukou, kdy se mi vytrhl.

"Vážně?" Sykl jsem. "A že třeba to je jen prokleté dědictví a akcie z automobilek... tě nenapadlo?" Zamračil jsem se naštvaně. "Nemluv takto v domě Páně!" Pronesl a přiložil mi ukazovák na rty.

"Tak pojď, promluvíme si jinde," kývl jsem vážně. Mě nikdo osočovat nebude a nebude mi říkat, co mám a co nemám dělat! "A kde? Já bydlím na staveništi v maringotce, tam by se ti nelíbilo... A ani nevím, kdo jsi!" Zamrkal a prohlédl si mě od hlavy až k nohám.

"Kwon Ji-yong... syn onoho slavného miliardáře Kwona... a půjdeme do mého bytu... můžeš využít moji koupelnu... klidně i šatník..." Kývl jsem. "Uhm, cože?" Vykulil oči a spadla mu brada. "Koupelnu? Ty si vezmeš do bytu cizího člověka?" Zvolal. "Co na tom... alespoň tam nebudu sám..." pokrčil jsem rameny. A pokud mě bude chtít okrást, tak se k penězům stejně nedostane!

"Dobře... Uhm, já jsem Dong Young-Bae..." Pronesl a natáhl ke mně ruku... Dost špinavou... Prohlédl jsem si jeho ruku, pak jeho samotného a lehce pozvedl obočí. To je trochu... moc na mě! "Mh... Těší mě..." pokýval jsem hlavou, ale nakonec si potřásl s jeho rukou.

Cítil jsem, jak se mi na mé dlani zachytává špína z jeho ruky. Jakmile jsme se pustili, strčil jsem si ruku do kapsy, abych si ji otřel od té špíny. Celkem dost i zapáchal. Venku se ozval hrom. "Takže, asi půjdeme..." Pousmál se. "Jo... jen..." zamumlal jsem a vzal si mobil, kdy jsem si zavolal šoféra, aby sem dojel a pak nezapomněl auto vyvětrat. "Nemůžeme jít dva kilometry pěšky v tom počasí..." pokýval jsem hlavou.

"Ale tys sem šel pěšky, ne?" Zeptal se, kdy stál moc blízko mě a já mohl cítit jeho zápach z úst. "Jo... ale to nepršelo... a rád se procházím..." odvrátil jsem hlavu od něj. "A do chvíle, než budeš umytý a vyčistíš si zuby, moc se mnou nemluv," zamumlal jsem a rozešel se ven z kostela.

"Uhm... Já za to nemohu..." Zamrkal a zahleděl se do země, kdy si strčil ruce do kapes. "Já vím... promiň, nechtěl jsem tak vyznít... ale prostě na to nejsem zvyklý... okaj?" vydechl jsem, povzdechl si a nechal pro něj otevřené dveře, kdy venku před kostelem už stálo auto se šoférem s deštníkem, který nám otevřel dveře a šel k nám, kdy jsem si vlezl pod deštník a vzal Baeho za ruku, přičemž jsem ho chtě nechtě přitiskl na sebe a rychle s ním šel k autu, kam jsme zalezli.

"Děkuju... Konečně se budu moci umýt v teplé vodě..." Zašeptal a sklopil hlavu.

TO BE CONTINUED

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama